Sedmý zážitkový den, stále ve Slavkovském lese
Pátek 6. července 2018
Program připravený pro dnešní den jsme si užívali pouze ve třech – Miluška si nenechala ujít závěrečný den XVI. všesokolského sletu a podporu přátel, zvláště z vysočinské župy plukovníka Švece, proto brzy ráno odjela ze Sokolova autobusem do Prahy, kde se konalo závěrečné cvičení a velký průvod Prahou.
My zbylí jsme se z ubytovny v Dolním Rychnově u Sokolova vypravili do kláštera Teplá a přijeli na místo právě tak, že jsme stihli první prohlídku Život v klášteře, kterou pořádala Hroznatova akademie, což je kulturně-vzdělávací centrum se sídlem ve zdejší barokní klášterní budově, otevřené po rekonstrukci v roce 2015.
; www.svatosi.cz
Premonstrátský klášter v Teplé založil v roce 1193 šlechtic Hroznata, rodák z tohoto kraje, a povolal sem řeholníky z pražského Strahova. Hroznata, syn velitele posádky v Teplé, která zajišťovala ochranu obchodní cesty z Prahy do Chebu a vybírala clo a mýto, převzal po otcově smrti celý majetek – hrabě Sezema, šlechtic ve službách královny Judity, padl roku 1179 v bitvě a jeho syn Hroznata (narozen kolem roku 1160, matka Dobroslava pocházela zřejmě z rodu Drslaviců) se měl stát rytířem. V roce 1188 se vydal na křížovou výpravu, ale nemohl ji dokončit, proto slíbil papeži, že náhradou založí klášter, což učinil v roce 1193, po několika letech se stal členem premonstrátského řádu a jako zakladatel kláštera i správcem majetku. Po roce 1200 založil ještě rozsáhlý klášter premonstrátek v Chotěšově, kam se uchýlila jeho sestra.
Při jedné z cest po hranicích klášterního panství byl zajat loupeživými rytíři, kteří za jeho propuštění požadovali po klášteru vysoké výkupné. Hroznata však, aby neohrozil fungování kláštera, nedovolil opatovi zaplatit a 14. července 1217 zemřel ve vězení hladem. Po skonu Hroznatově zdědili premonstráti majetek zakladatele. Během staletí byl klášter decimován morem, požáry a válečnými přepady, přesto však vzkvétal a 800 let byl kulturním, duchovním i hospodářským centrem západočeského kraje.
16. září 1897 byl zakladatel kláštera Hroznata blahořečen, na začátku 21. století prohlášen patronem politických vězňů a nespravedlivě stíhaných.
Po 2. světové válce byli němečtí členové řádu odsunuti, v roce 1950 řeholníci z kláštera vyhnáni a léta internováni, celý klášterní areál využívala armáda.
V roce 1990 se premonstráti do Teplé vrátili, postupně likvidují škody a opravují, co po čtyřicetiletém socialistickém hospodaření v klášteře zbylo – za své vzal mlýn a pivovar, stáje i lékárna.
Během komentované prohlídky nám průvodce ukázal prostory, kde bydlela řeholní komunita a jak žili předchůdci dnešních premonstrátů. Nahlédli jsme do klášterní cely, jídelny, kapitulní síně a prelatury, navštívili i sklepní prostory. Podívejme se na fotografie, které během prohlídky pořídil Mirek.
Premonstrátský řád založil roku 1120 ve francouzském Prémontré Norbert z Xantenu, který se zakrátko stal arcibiskupem v Magdeburgu, zemřel 1134.
Hned po skončení prohlídky jsme zašli do pokladny kláštera zakoupit vstupenku na druhou prohlídkovou trasu, která zahrnovala návštěvu kostela, knihovny a muzea – zde nemohl Mirek fotit, proto se jen zmíním o nejzajímavějších skutečnostech.
Klášterní kostel Zvěstování Páně se začal stavět hned při založení kláštera, dokončen byl v roce 1232, vysvěcen za přítomnosti českého krále Václava I., současná podoba značně rozlehlého kostela je výsledkem úprav během celé doby jeho trvání. Nejvýraznější stavební změny byly provedeny podle návrhu Kryštofa Dienzenhofera (byla to jeho první samostatná stavba). V kostele jsou dvoje barokní varhany, na obou kruchtách funkční, výzdoba interiéru je vlastně galerií děl sochaře a řezbáře Ignáce Platzera.
V severní lodi kostela vznikla kaple blahoslaveného Hroznaty s novorománským oltářem, na němž je umístěn relikviář s ostatky tohoto mučedníka pro spravedlnost.
Knihovna v Teplé, druhá největší klášterní knihovna u nás (po strahovské) je opravdovým skvostem, vlastní více než 100 000 svazků, mnohé z nich nedozírné ceny. Je tu uchovávaná zakládající listina kláštera v Teplé, tzv. Hroznatova závěť z roku 1197.
V knižním fondu najdeme modlitbu napsanou okolo roku 830 a Codex Teplensis, první překlad Nového Zákona do němčiny vzniklý před rokem 1400, také „Vita fratris Hroznatae“ (1259) s legendou o zakladateli Teplé nebo modlitební knihu krále Ladislava Pohrobka (1453). Evidují zde 540 prvotisků (vytištěných do r. 1500) – rozčilením se mi z toho točila hlava… Knihovnu mohou využívat studenti a badatelé, pro návštěvníky je přístupný hlavní sál s novobarokním zařízením a skvělou nástropní freskou ze začátku 20. století, pohled z druhé galerie na obrovskou místnost a regály s tisíci knih je unikátní…
Na knihovnu navazuje muzejní křídlo vybavené podobně, jak muzea bývají – dobré tři hodiny strávené při prohlídkách (také výstava „Perzekuce církve 1948–1989) byly úžasné, poučné, ale dost náročné – procházka parkem a nádvořím přišla vhod.
Velmi obřadné rozloučení s klášterním areálem se naskytlo u nového odpočívadla na začátku Davidovy naučné stezky – při konzumaci „sebáků“ (název jsme převzali od herců divadla Járy Cimrmana), tj. chlebů, kterou jsme si ráno vzali sebou , nás zdravily věže klášterního kostela a celý svět byl krásný a vypadal, že takový navěky zůstane…
Nezastavit se v městečku Teplá nebylo možné – rozlehlý kostel a nádherný barokní sloup na náměstí zřejmě spolehlivě přitáhnou všechny všetečné turisty.
Mezi kostelem a kašnou je nejstarší budova ve městě, původně latinská škola, dostavěná roku 1574 – v renesanční budově s mansardovou střechou dnes sídlí Městský úřad, vzadu vpravo na předchozím obrázku je původní stará radnice, dokončená roku 1692 – všimněte si, že školu tu postavili dřív nežli radnici…
A teď už opravdu byl čas na turistiku – po silnici č. 210 jsme dojeli do srdce Slavkovského lesa, abychom se podívali k minerálním pramenům v Pramenech, obci kdysi slavné vybudovanými lázněmi, dnes proslavené nesplacenou půjčkou a zajetím ve spárech věřitele, který se chová tak, aby mu do klína spadl veškerý obecní majetek.
Ve 13. století se dnešní Slavkovský les nazýval Císařský – v roce 1354 obdrželi páni z Rýzmburka povolení k těžbě surovin v Krásnu, Horním Slavkově, Čisté (Litrbachy) a Pramenech, které užívaly tehdy německý název Sangerberg.
Protože těžba surovin byla velice výnosná a hranice katastru kláštera Teplá dosahovaly k Sangerbergu, docházelo zde k častým sporům s Rýzmburky – panovník rozhodl, že hranice území povede potokem tekoucím středem obce! – je vidět, že už ve středověku zde panovaly podivné způsoby.
V polovině 19. století propukla v západních Čechách lázeňská horečka, také Sangerberg se snažil využít své minerální prameny pro lázeňství – rozbory se prokázalo, že jsou stejně vhodné, ba lepší svým složením, nežli ty v Mariánských Lázních.
V roce 1870 byly zde otevřeny Alžbětiny lázně, Elisabethbad, postavené ve stylu švýcarských chat. Kolem budovy léčebného domu, kde byla i možnost velmi účinných slatinných koupelí, a hotelu se čtyřiceti luxusními pokoji, restaurací a koncertní síní, vyrostl rozlehlý park s kolonádou, tenisovými kurty a koupalištěm.
Zdejším lázním se však přes velkou snahu nepodařilo získat věhlas podobný Mariánským Lázním, provoz upadal a zcela skončil v roce 1948, kdy byla celá oblast převzata armádou. V šedesátých letech tu byl velmi špatně vedený domov důchodců, v létě 1983 dům vyhořel, na začátku tohoto století byly poslední zbytky zchátralého objektu zbourány – dnes tu z Alžbětiných lázní zůstala jen halda stavební suti zarůstající plevelem…
Všechno odnesl čas, jen některé prameny zbyly.
Vincentův pramen, neželezitá kyselka velmi dobré chuti, zachycená ve zděné šachtě, bývala plněná do láhví a prodávaná. Dnes je pramen znečištěný průsaky vod a pro pití zcela nevhodný, kousek od něj je halda suti…
Přece jsme však nalezli něco pozitivního – zcela čerstvě upravený pramen kyselky objevený v polovině 80. let pracovníky správy CHKO Slavkovský les! Jméno dostal Barochův pramen po svém objeviteli, nedávno byl zastřešen, vybudovali k němu lávku přes potok (ten bývalý hraniční ), upravili přístupovou cestu, instalovali lavičky a informační cedule – posezení a osvěžení dobrou minerálkou je v kategorii několika hvězdiček.
Odjížděli jsme z Pramenů a v duchu přáli místním, aby se zbavili svého finančního jha – zdejší krásná krajina si nezaslouží být předmětem spekulací…
Do Sokolova jsme se vraceli stejnou cestou, asi 3 km od bývalé obce Čistá jsme odstavili pežotka a po zeleně značené turistické cestě se vydali lesem k Památníku pochodu smrti.
Židovské ženy šly z koncentráku Svatava (u Sokolova), kde vězeňkyně pracovaly v nedaleké továrně na součástky k leteckým motorům. V roce 2005 se objevily nové skutečnosti jejich krutého osudu – tyto ženy vyšly z Osvětimi a mířily do Dachau, kde měly být zlikvidovány – tábor však brzy osvobodili Američané, a tak velitel pochodu zamířil k jihu do Svatavy, kam z původních 2000 žen došlo 160, ty pak musely pokračovat k Plzni, u Čisté jich zemřelo 12, do Nýrska došlo 108 žen, které byly zastřeleny, protože Američané se už blížili.
Se smutnýma očima a tlakem v hrdle jsme se snažili cestou krásnými, útěšnými lesy nemyslet na násilí a nespravedlnost, které ve světě stále panují…
V devět večer jsme u autobusu očekávali Mílu, která se z dnešní „sokolské“ Prahy vrátila rozzářená a plná dojmů – dopřáli jsme si večerní procházku historickým Sokolovem, při níž jsme si vzájemně sdělovali zážitky.
V zítřejším programu počítáme s návštěvou Kynžvartu, Mariánských Lázní a Kladské.
V klášterním areálu Teplá jsme viděli Hroznatovu lípu, která patří k mohutným stromům v ČR – k nim se počítá i Vejdova lípa na Pastvinách, a lípa v Práskolesích, které na našich stránkách naleznete.
Přehlídka turistických radostí:
První den: Sokolov,
Druhý den: Rozhledna Cibulka, Rotavské varhany, Hartenberg, Šindelová, Kraslice,
Třetí den: Ostrov, Jáchymov, Kyselka,
Čtvrtý den: Františkovy Lázně i blízký Soos, ale nejdříve Chlum Svaté Maří,
Pátý den: Město Aš s rozhlednou Háj a putování k Trojstátí,
Šestý den: Bečov nad Teplou a relikviář sv. Maura, rozhledny Krásno a Krudum.