Jak jsem (ne)blogovala
Jsem odnaučený kuřák. Ač žena, záměrně používám mužského tvaru podstatného jména, protože jsem se před lety této činnosti oddávala po chlapsku a s vervou. Pak došlo na lámání chleba a já jsem se z různých důvodů (z nichž jen jeden by určitě stačil) rozhodla přestat. Mám tedy za sebou všechny problémy s tím spojené, kterým soukmenovec rozumí a nedotčenému nic neříkají. Ve všeobecném povědomí ale je, že je to těžké.
Tolik na úvod.
Povolaní lidé mě naučili základy zacházení s blogem. I této činnosti jsem se oddala s vervou. Mí laskaví přátelé neumělé výtvory pochválili a já jsem jejich žádost o další obrázkové zpravodajství z našich turistických toulek ráda plnila. Skoro se dá říci, že jsem se těšila už při turistice a fotografování na to, jak budu dění komentovat.
Až jednou… Natěšená jsem se přihlásila na blog, do zásobníku obrázků jsem si připravila fotečky, nadpis, začátek textu – pořád dobrý, klik na „stromeček“, objeví se příslušná tabulka a řádek „seznam“, který umožní výběr a vložení obrázku, NIKDE! Vědoma si své nedokonalosti, hledala jsem problém mezi židlí a klávesnicí – mnohokrát po sobě jsem zkoušela osvědčený postup – ale „ono né a né a né“. Zpanikařila jsem, co si jenom počnu?! Pak jsem v zoufalství upřela oči na obrazovku a vidím: Poskytovatel žádá úkony. Provedla jsem úkony. No, a bude to vyřešený!
Napjatá a nedočkavá čekám. Čekám dva dny a cítím, že se dostavují abstinenční příznaky, dobře si je pamatuji z období, kdy jsem přestala kouřit. Postupně na nic jiného nemyslím, Poskytovatel pořád nereaguje. Za další tři dny mám ABSŤÁK, myslím, že daleko horší než tehdy při nedostatku nikotinu. Nevydržím a volám o pomoc. Telefon zvedne Víla s chlácholivým hlasem, po mém zmateném vysvětlování osloví Čaroděje a společně mi za chvíli pomohou (asi byl uzlík na drátech)…
Ta úleva! Díky, Můj Poskytovateli! Jsem ti vděčná, že zase můžu dělat co mě baví a taky že jsem se na chvíli mohla ocitnout mnoho let zpět a pocítit to blaho, když abstinenční příznaky ustupují…