Cesta Otokara Březiny (část)

Cesta Otokara Březiny je červeně značená turistická stezka, která spojuje řadu míst spjatých s básníkem, který na Českomoravské vrchovině prožil celý život. Stezka začíná v Počátkách, kde se v roce 1868 narodil (rodný dům je na obrázku v povídání o Počátkách) a končí v Jaroměřicích nad Rokytnou, kde Březina v roce 1929 zemřel a kde je pochován. Celá trasa měří asi 65 km.

Před nedávnem jsme byli u jeho rodného domu, 14. 10. 2007 byla cílem naší cesty Nová Říše, kde básník žil a napsal většinu svých básní. Březina maturoval v Telči na reálce, zakrátko složil učitelské zkoušky a od roku 1888 až do roku 1901 učil v Nové Říši. Zdejší klášterní knihovna se stala jeho radostí a druhým domovem, setkával se zde s lidmi duchovně spřízněnými (např. se sochařem Františkem Bílkem). Od nového školního roku 1901 se přestěhoval do Jaroměřic a učil tam až do roku 1925. Tyto skutečnosti jsem vybrala pro zopakování, i když věřím, že jsou dostatečně známé.

Tady je mapka dnešního putování:

Asi v 10:30 hodin jsme vyšli ze Želetavy, kam jsme přijeli z Jihlavy autobusem. Neměli jsme dnes v plánu městečko sýrů důkladněji prohlížet (čímž netvrdím, že by nebylo co), byl to výchozí bod trasy. Nabízím jenom obrázek kostela sv. Michaela Archanděla – koukněte na to modré nebe, takové bylo celý den!

Z Želetavy až k Havlišovu mlýnu vede červená TZ společně se zelenou, ta se za mlýnem odděluje a vede do Jemnice, my jsme zůstali na Březinově cestě a krásné nedělní poledne jsme trávili pochodem do Nové Říše. Připadá mi fádní pořád dokola psát, jak je ta Vysočina krásná, ale nedá se nic dělat – je. Asi půl kilometru před Krasonicemi je kopec Humberk (na mapách označený jako sv. Hubert), na kterém je kaple Narození Panny Marie.

Co jsem se o jeho historii dozvěděla od místního nadšence, to vám předám:
V roce 1664 postavil hrabě Thurn na návrší kapličku jako poděkování Panně Marii poté, co si vodou ze zdejší studánky vyléčil zrak (hrozilo prý mu oslepnutí). Místo bylo nazváno Thurnberk, později se ujalo lidové Humberk. Událo se několik zázračných vyléčení touto vodou a kaplička se stala cílem poutí. Pak přestala davům poutníků stačit, a tak byla v roce 1901 postavena z darů věřících kaple nová. Byli jsme uvnitř a žasli jsme nad původní skvěle zachovalou výmalbou a barevnými okny (ta studánka je prý teď pod oltářem, takže s léčivou vodou je možná problém).

Ukážu, co je z kopce vidět – všimněte si dvou srnek na poli – je tu opravdu „boží“ místo.

V Krasonicích je hezký zámeček (o něm ale až někdy jindy), my jsme vsí ani neprošli, hned na začátku jsme odbočili a polní cestou jsme mířili k lesu.

Ani bych se vám nedivila, kdybyste nám záviděli. I v lese bylo příjemně, byly houby, listí na stromech zářilo všemi barvami, to spadané jemně šustilo, před námi se objevila mýtina a na ní:

Na začátku 17. století zde stávala kaplička sv. Magdaleny, místo ní zde pak byla na konci 18. století postavena hájovna U Magdaleny. Vpravo od vchodu vidíte pamětní desku, na které stojí: Zde trávil prázdniny náš básník Otakar Březina od roku 1924 do roku 1929. Dále je zde verš z jeho básně „Chvíme se nad mocí vůle“. Na tohle romantické místo blízko Nové Říše se Březina vracel posledních pět let svého života z Jaroměřic, kde tehdy žil.

Na rozcestníku vidíte situaci. Modrá TZ zde odbočuje do Dačic.

Přečetli jste si, že do Nové Říše už bylo kousek a zakrátko se objevily známé věže kostela premonstrátského kláštera, založeného v roce 1211.

Přicházeli jsme sem po silnici a po pravé ruce jsme měli kopec Kalvárii (kolem 600 m n.m., údaje se v mapách různí, ale při výstupu ze vsi je to hóódně vysoko), kam jsme se chtěli (bude-li čas a nálada) taky vypravit. Teď nás ale vcucly pivočáry do místní hospody, i jídlo bylo a taky puštěná televize, kde se chystala Velká pardubická, ale my jsme, bohužel, 20 minut před jejím začátkem zvedli krovky a frr… ještě je čas dojít k přehradě. Procházeli jsme obcí, jejíž vznik se datuje do 1. poloviny 13. století, a která se chlubí významnými rodáky – ve druhé polovině 18. století se zde narodili slavní hudebníci – skladatelé Pavel a Antonín Vraničtí, v roce 1921 tu spatřil světlo světa hudební skladatel Jan Novák. Ten studoval také v New Yorku u Bohuslava Martinů, byl vynikajícím pianistou a pedagogem, v roce 1968 emigroval a zemřel 1984 v Německu.

Jak už jsem napsala, žil zde 13 let Otakar Březina, má na domě pamětní desku.

Možná, že neuškodí, když připomenu jeho básnické sbírky – Tajemné dálky, Svítání na západě, Větry od pólů, Stavitelé chrámu a Ruce.

Nade vsí jsme odbočili ze silnice k Brázdovu mlýnu. V čerstvě opravené poutní kapli, kterou jsme míjeli, hrál někdo na varhany – nedělní idylka…

Fanynka Čermáková, která dnešní výlet připravila, měla povolení ke vstupu na přehradu a to bylo moc dobře, protože jinak bychom přišli o tohle:

Autobus nám jel zpět v 18 hodin, a tak nám po návratu do Nové Říše zbývala ještě hodinka, kterou jsme někteří využili k výstupu na Kalvárii, o které jsem se dříve zmínila. Pohled z vrchu do kraje stál za to, jen ten kouř, který se valil z komínů vesnických domků a visel nad kotlinou trochu kazil náladu… To, co vidíme na obrázku, patřívalo k majestátní křížové cestě.

Nabídnu ještě průčelí klášterního kostela sv. Petra a Pavla – obrázek, bez kterého se Nová Říše neobejde. Možná si teď říkáte, proč jsme nenavštívili kostel a klášter – odpovím vám. Loni jsme měli tematickou vycházku, při které jsme šli mimo jiné ze Staré Říše údolím Vápovky (to je říčka, která obtéká i Novou Říši) a cílem cesty byla prohlídka těchto dvou objektů. V klášteře je stálá výstava věnovaná hudbě a Vranickým, pak tu mají pamětní síň Otakara Březiny a taky je možné navštívit proslulou knihovnu. Ne, že bych si pamatovala všechno, co nám tehdy předložili a povídali, ale zůstal mi velmi dobrý dojem a doporučuji návštěvu.

Na fotkách je vidět kalendářově modrou oblohu a podle stínu, že už je večer. Sečteme-li vše, ušli jsme necelých 20 km a to je, myslím, docela dost na to, že v sobotu jsme byli na Čeřínku, večer pak na swingovém festivalu na zámku v Polné (návrat kolem jedné hodiny v noci, čtyři big bandy – jeden lepší než druhý, ryzlink docela dobrý).

Máme se jak na zámku, jen aby nám to dlouho vydrželo…

Související články:
Jihlaváci k Jihlavě (Počátky),
Putování z Grešlového Mýta do Jaroměřic nad Rokytnou.