Vánoční vycházka 27. 12. 2007

Zimní krajinou s Ivou Svobodovou z KČT Tesla

Těšila jsem se nejen na procházku, ale i na setkání s mnoha turistickými přáteli – a byla jsem víc než spokojena – sešlo se nás 80 (a několik psů). Mluvím v jednotném čísle, protože jsem, bohužel, byla zástupce celé naší dvoučlenné jednotky – Mirek byl v práci (má ten hrozný zlozvyk, kterého se pravděpodobně ještě nějaký ten rok nezbaví). Smysl vycházky měl podle pořadatelů být v intenzitě citových prožitků, nikoliv v polykání kilometrů. Sděluji, že se to podařilo! Hned ve vlaku, který měl při odjezdu z Jihlavy asi deset minut zpoždění, nás vykolejil průvodčí, který vstoupil a omluvil se za České dráhy – uznejte, že to je neobvyklý zážitek! Dojeli jsme do Přímělkova, kde jsme pár minut počkali na příjezd třebíčských turistů.

Dnešní trasa (asi 10 km): Přímělkov – Rokštejn – Panská Lhota – Malín – Bransouze.

Hned, jak jsme vyšli nad Přímělkov, vkročili jsme rovnýma nohama do zimního království. Otevřel se nám pohled do údolí říčky Brtnice (je 30 km dlouhá a nedaleko odtud se vlévá do řeky Jihlavy).

Jak je dobře, že nedošlo k tomu, aby se údolí zatopilo a přehrada sloužila jako zásobárna pitné vody pro Jihlavu, což bylo v minulém století plánováno! Pozitivní výsledek tohoto nesmyslného záměru je, že Rokštejn je snad nejlépe prozkoumanou hradní zříceninou v naší zemi. Archeologové z Brna tam od začátku osmdesátých let kutají, čistí, odkrývají, přeměřují, oprašují a cojávimještě. Prostě máme všichni kliku, že to tak dobře dopadlo a že můžeme uvidět například tohle:

Ani se nechce věřit, že tahle malebná zřícenina byla kdysi svědkem dosti drsných scén: mám na mysli archeology nalezenou kostru novorozence v základech hradní věže. Je vidět, že ještě ve 13. století při budování hradu panovaly pohanské způsoby – oběť novorozeněte měla zajistit bezpečnost a šťastný osud hradu (třeba přispěla k zamítnutí vzniku přehrady?!).

A možná že tak krásné počasí jako je dnes, bylo i 19. února 1402, kdy se pan Zikmund z Rokštejna vypravil s ozbrojenci ztrestat Jihlavu za uvěznění svého přítele (víme, že Jihlavští se ubránili)a s mnoha svými zabitými a zraněnými lidmi se pak stáhl zpět na Rokštejn. Všechna vřava je dnes pryč, nám se nabízí pohled na pohádkový hrad v tichém zimním království.

Od 16.století je hrad uváděn jako pustý, při naší vánoční sešlosti bylo na jeho nádvoří slyšet jen lehké cinkání přípitků na všechno dobré a hezké…a kolem proudila pozitivní energie.

Po zelené TZ jsme se vydali do Panské Lhoty, což je asi jeden a půl kilometru. Mám strach, že se budu opakovat při tvrzení, jaká nádhera byla kolem, snad je to vidět z fotografií.

A tady je kostel v Panské Lhotě:

Na rozcestí Malín jsme přešli na žlutou TZ a po pár kilometrech už nás vítala obec Bransouze (dříve prý Bransudy). Všechny vesnice na naší dnešní trase vznikly na začátku 13. století, z toho je patrné, že lidé to tu odedávna považovali za dobré místo k žití. Uvidíme, jak dobré místo k prožití dnešního odpoledne bude zdejší hospoda. Oznamuji, že to bylo dobré místo. Družně jsme poseděli, dobře jsme byli obslouženi. Někteří z nás ještě došli pěšky asi 3 km na vlakovou zastávku v Dolním Smrčném, ostatní vybrali jinou z nabízených variant odjezdu.

Když se mě z práce unavený Mirek doma zeptal, jaké že to bylo, odpověděla jsem jedním slovem: Pohoda! Věřím, že na jeho otázku by zazněla osmdesátkrát stejná odpověď…