S Ivou Svobodovou a jejími přáteli z Chotěboře do Havlíčkova Brodu
Dovedete si představit, že by našinec strávil Silvestra jinak než turistikou? Já sice ano, ale vsadila jsem na léty prověřenou praxi a ráda jsem přijala Ivino pozvání k putování po žluté TZ ve společnosti jejích přátel. Zase mluvím v jednotném čísle, protože Mirek neodolal nutkání a i poslední den roku „raději“ trávil prací a já jsem (trochu s pocitem provinilosti) s dalšími sedmi turisty odjížděla z Jihlavy rychlíkem v 8.43 hod. do Chotěboře. Tam jsme dojeli po půl desáté, hned před nádražím je rozcestník, a tak jsme bez problémů nastoupili na trasu žluté TZ: Chotěboř – Rozsochatec – Ronovec – Břevnice – Pohledští Dvořáci – Havlíčkův Brod = 17,5 km.
Zpočátku cesty nebylo jiskřivé počasí, ale během dne jsme se dočkali několika zvratů, takže jsme zažili jak kalendářovou modř, mlhavo, tak i sněhové přeháňky laškovné i úderné a samozřejmě taky normální zimní vysočinské počasí (teploty mírně pod nulou). Sněhu bylo právě tolik, abychom se nebořili, ale ne tolik, abychom litovali, že by bylo líp na běžkách.
Cestou jsme si povídali o lecčems, taky o zážitcích z dovolené v Japonsku – například jaké to je, ztratit se v 35 miliónovém Tokiu, jak se naučit japonsky slovem i písmem a podobné věci, které u mne hodně vysoko pozvedly autoritu přítomných cestovatelů. Já ťapu Vysočinou a obdivuji jejich odvahu – žádná cestovka, skoč do vody (totiž do Japonska) a plav!
Mezitím jsme prošli Rozsochatcem, hodně se nám líbil opravený místní zámek na návrší nad rybníkem. Zanedlouho poté přišla ta správná chvíle, vybrali jsme vhodné místečko v lese a oslavili jsme poslední den roku nejen pěší turistikou…
Připili jsme si na tuto i všechny další cesty, nijak jsme se nezdržovali a stále po žluté TZ jsme došli ke zřícenině hradu Ronovec (vznikl ve 13. století, zpustl už v 16. století). Těch žalostných zbytků zdí, které zůstaly na kopci nad Břevnickým potokem, se ujal TOM Káňata. Byl zde proveden archeologický výzkum (nálezy jsou k vidění v blízké Dolní Krupé) a tomíci upravují okolí a snad i zpevňují zbylé zdi. Jako na každém správném hradě, i zde je prý poklad – nezdržovali jsme se jeho hledáním, protože sněhové podmínky by to značně ztěžovaly, ale možná v létě…Dřívější název hradu totiž byl Sommerburg (Letní hrad) a to třeba něco naznačuje…
V dobré pohodě a náladě jsme před třetí hodinou došli beze ztrát na životech do Havlíčkova Brodu a zvláště mužská část výpravy se těšila na zasloužené pivečko, ale bylo silvestrovské odpoledne, a tak se všechny hospody připravovaly na šrumec a otevíraly až večer…Nepříliš nadšení jsme vstoupili do nádražní restaurace a byli jsme velmi mile překvapení – dostali jsme dobré jídlo, i zima tu byla menší než venku a nesněžilo tady…Bývali bychom stihli vlak krátce po čtvrté, ale pro všeobecnou spokojenost bylo rozhodnuto odjet odtud až před pátou hodinou. Nasycení, spokojení a mírně znavení všemi dnešními aktivitami jsme přjeli domů do Jihlavy a byli jsme připraveni hupsnout do víru silvestrovské noci (i když jsem si jistá, že během cesty si někteří z nás představovali, jak by bylo krásné hupsnout na gauč).
Tak jsme zakončili rok, zítra začínáme znovu!