Zase školení a zase na Čeřínku

Doufám, že letos poslední školení, ale nikoliv poslední výlet na Čeřínek

Může se přihodit (asi vzácně), že původně pracovní setkání se stane dnem svátečním a radostným. Troufám si tvrdit, že jsem byla při tom. Stalo se v sobotu 26. 4., kdy v časném odpoledni začalo školení sekretářů a ekonomů KČT ve velké chatě na Čeřínku. Sjelo se sem téměř 30 dobrovolných činovníků výše uvedených funkcí, kterým přednášel o novinkách v hospodaření KČT Ing. Jaroslav Krejzlík, generální sekretář klubu. Jednalo se o peníze a to není nikdy legrace.

Co tomu předcházelo, proč přijeli hovořit o hospodaření právě sem? Protože realizovali nápad sekretářky oblasti KČT Vysočina Ing. Míly Bradové, která předložila svůj návrh na ústředí a pozvala všechny na pracovní návštěvu do našeho regionu.

Měli jsme tento plán – při vycházce po okolí seznámíme zástupce všech oblastí KČT s nádhernou zdejší přírodou (a oni pak okouzleni přivezou své turisty), dále tím podpoříme provoz chaty, která je (bohudíky stále) majetkem odboru KČT Čeřínek-Jihlava a v neposlední řadě jsme chtěli prezentovat naši práci v turistice.

Co jsme pro to udělali?

Sesmolili jsme povídání o přírodním parku Čeřínek, které by mohlo – předáno zástupci oblastí do jejich odborů KČT – sloužit při troše dobré vůle jako „zvací dopis“, František s Mílou vytvořili krásnou videoprezentaci z činnosti turistů v oblasti Vysočina, navíc účastníci dostali jejich nově vydaný sborník Historie a současnost turistiky na Vysočině. Míla mi zadala úkol sestavit trasu vycházky, která byla pro účastníky školení naplánovaná na pozdní odpoledne. To byla pro mne velká čest a radost, ale vzápětí nato starost, protože trasa měla vést po nejkrásnějších místech na Čeřínku a přitom neměla trvat více jak dvě hodiny! Bývali bychom potřebovali nejméně čtyři a půl hodiny při velmi ostré chůzi (proběhli jsme ta místa zkušebně s Mirkem), a tak jsem s těžkým srdcem vybírala, až zůstal Čertův hrádek…Vycházky se zúčastnil i nový předseda odboru KČT Čeřínek Jirka Veselý s manželkou Věrou (po pravici), přijeli kvůli tomu z Jihlavy a nás to moc potěšilo.

Šli jsme po červené TZ až na přírodní památku Čertův hrádek, tam jsme „dali vrcholovou“ a trochu povídání,

pak jsme neznačenou cestou šli do Dolních Hutí na modrou TZ, z té jsme pak odbočili k další ze čtyř přírodních památek ve zdejší oblasti – Na Skalku (Fialovy skály, Gilbertova skála), po hřebeni žulového skaliska jsme došli do Nového Hojkova a nakonec po modré zpět na chatu (asi 12 km), nejvyšší vedení naštěstí souhlasilo s překročením původně stanoveného dvouhodinového limitu, a tak se mi podařilo vnutit těm nebožákům maximum možného. Oni ovšem byli náramně spokojení a nám pořadatelům to udělalo samozřejmě radost. A tady je ta proměna dne pracovního v den sváteční, fakt bylo potěšení vidět, jak jsou všichni uvolnění a šťastní. Možná proto, že jsme prošli územím víl, které mají podle pověsti svůj sídelní dvorec Na Skalce a nás se možná dotkly některou z kouzelných bylinek štěstí, radosti a lásky, prý zde v lesích ještě rostou…

Nálada byla dobrá, večeře taky, nedělní dopolední školení uteklo jako voda, tady je fotečka zástupců oblasti Vysočina, která bez komentáře říká vše:

Čtvrtý účastník z Vysočiny je František Janeček, autor dnešních obrázků.

Jako prémii pro všechny, kteří se nenechali odradit titulkem, přidávám pověst o vzniku Čertova hrádku. Jak to tehdy bylo? Luciper poslal čertovského stavitele Hadru a dalších 11 pekelných soukmenovců kvůli jejich bujnosti a nezvladatelnosti, aby si postavili hrad na Čeřínku a v něm pak nadále přebývali. Hadra ovšem při hledání vhodného kamene na stavbu zahlédl vládkyni víl Kraťu, kouzelnými bylinkami ve zdejším lese nasbíranými ji obloudil, a celou noc, určenou pro stavbu hrádku, trávil s nejkrásnější vílou v radovánkách. Ostatním čertům ale jeho pomoc chyběla a tak, když kohout ráno zakokrhal, dílo nebylo hotové, všude kolem zůstaly poházené balvany… Stavitel Hadra i čerti jsou teď za trest v pekelné šatlavě a nám zde navěky zůstal nedostavěný Čertův hrádek…

Teď zpět do civilizace – dvě přírodní památky už jsem jmenovala, další je Přední skála a pak lokalita Pod Mešnicí, všechny jsou ve výšce kolem 700 m n.m., snadno dostupné po lesních cestách, nezvykle krásné a romantické. Jen připomínám také Národní přírodní památku Hojkovské rašeliniště na severozápadě území.

Když jsme v neděli 27. 4. odjížděli domů, měla jsem dobrý pocit, že jsme jako zástupci oblasti Vysočina v roli hostitelů uspěli a jen doufám, že si moc nefandíme…