Značení Suchá – Špičák

Neděle 25. 5. 2008

V sobotu při cykloradovánkách na nás několikrát přísně koukl Špičák a my jsme rozuměli jeho němé otázce: „Tak kdy?“ A domluvili jsme se, že v neděli. Termín byl do konce května a už tedy bylo na čase… Úsek je součástí žluté TZ, která je vyznačená z Bransouz na Špičák v celkové délce 21,5 km, my jsme měli obnovit značení na 6,5 km. Část (asi 1,5 km) jsme už dokonce měli hotovou „než nastaly deště“, ale zbytek jsme měli v plánu na dnešek.

Ráno v 8 hodin (na nás nezvykle brzy) už jsme byli každý se svou bedýnkou s barvami připraveni v lese začít. Já ještě pořád u vytržení nad vlastním značkařským nádobíčkem, oba plní elánu. Předpokládali jsme, že kolem poledne se vrátíme k autu, najíme se a napijeme a odskočíme si těch pár kilometrů dokončit značení až na vrchol Špičáku a cestou uděláme oprávky „plačících“ značek. A v tom se právě projevila naše začátečnická nezkušenost. Jako turisté bychom nikdy nikam nevyrazili bez trochy jídla a pití. Jako značkaři jsme se zachovali pitomě a nevzali jsme si sebou nic…

Malovali jsme, řezali clonící větve, stříhali výhony, kovovými kartáči kůru čistili a energii nám místo jídla dodávali jen turisté, kteří se s námi zastavili (někteří z nich viděli poprvé živé značkaře) a byli opravdu velmi hodní, chválili naši práci, dokonce jsme párkrát přijali poděkování za celý Klub českých turistů – to moc potěší, ale nenasytí… Cesta k rozcestníku U Políčka se neskutečně vlekla, a když jsme tam konečně byli a zjistili, že jsme v polovině, rozhodli jsme se, že se kvůli jídlu vracet k autu nebudeme, abychom dneska vše stihli. Samozřejmě, že jsme do 20:45 hodin, kdy jsme se při návratu hltavě najedli a napili, vydrželi, ale víme jistě, že takovou hloupost už nikdy neuděláme.

K dalšímu TIM (turistické informační místo) V Klučí to bylo jen 1 km, tam šlo vše jako po másle, pak už dvoukilometrová cesta vedla do pralesní části Špičáku, tam to byla romantika, ale těch značek… Snažili jsme se opravdu poctivě, ale nepopírám svoji únavu a velkou radost při zahlédnutí koncové žluté značky na vrcholu.

Tak pro letošek máme splněno! Zbývá ještě cykloznačení, ale to si necháme na prázdniny.

Byl večer a na Špičáku bylo jak při stvoření světa – vše bylo hotové a čisté a dva človíčci žasli. Ptáci zpívali, měsíčnice silně voněla, metr od nás seděla žába a koukala na nás nehnutě…

Kromě dobrého pocitu jsem si z lesa domů přinesla i klíště…