Police a Uherčice

Zámecká neděle

V neděli 3. 8. jsme si udělali velmi odpočinkový den ve stylu „normálních“ lidí. Měli jsme za sebou sobotní šichtu cykloznačkařskou a chtělo se nám odpočívat. Ačkoliv byl krásný den, možnost lehnout na zahradu nás nenapadla, a tak jsme si řekli, že konečně navštívíme zámek v Polici, kam se chystáme už pár let…Řeč je o Polici v okrese Třebíč, o zpřístupnění tamějšího zámku se myslím málo ví. A tak jsme s dobrou náladou a s Naší Věrou dojeli autem do obce Police, jejíž dominantou vždycky byl, a dosud je, místní zámek. Osídlení zde prý bylo už v 10. století, ze 14. století je písemná zpráva o opevněné tvrzi, která postupně nabývala s každým novým majitelem na významu, na začátku 16. století po renesanční přestavbě a dostavbě už hovoří prameny o zámku. Ten je pak téměř každé století přestavěn v duchu tehdejšího slohu, tzn., že ani barokní a rokokové úpravy zde nechybějí. Na konci 19. století získali zámek i přináležející velkostatek Vraždové z Kunvaldu a těm byl v roce 1945 zabaven, zařízení za směšný peníz rozprodáno. Starému baronu Vraždovi bylo pro jeho dobrotu a všeobecnou oblíbenost dovoleno zůstat v obci (asi aby si užil zkázu majetku). Hospodařilo zde pak několik podniků a ty se projevovaly způsobem nám dobře známým…V polovině devadesátých let převzala zámek do správy obec Police a ta se snaží zachránit co se dá.

Mladá snaživá průvodkyně se nám věnovala a měla radost z našeho zájmu (ve skupině nás bylo 5!). Ukázala nám kapli, která jediná se zachovala v původním stavu, protože místnost ve věži byla zamčená, vchod byl zarovnán a světec na oltáři to asi vyřídil u Nejvyššího…

Vzala nás i na věž, odkud byl krásný pohled do okolní krajiny.

Z věže nám ukázala směrem ke vsi Kostníky, kde je na mírném kopečku zvaném Hájek hřbitov majitelů zámku. Vydali jsme se tam potom a prohlídli si kapli Narození Panny Marie aspoň z venku.

Asi 7 km od obce Police směrem na jih k rakouským hranicím leží v okrese Znojmo Uherčice a taky tu mají zámek – no to by byl hřích nezajet tam, když dneska máme den koukací. O opravy zámku v Uherčicích se stará Památkový ústav Brno a musím říct, že tam má práce fůru, protože pro blízkost hranic byl zámek po roce 1948 obsazen vojenskou posádkou, pak tu byl i nápravný ženský tábor, také státní statek. My už se určitě nedočkáme konce oprav, protože zámek je rozsáhlý, ale těší mě snaha a viditelné výsledky.

Místo je osídleno už od 9. století, renesanční zámecký komplex vznikl v 16. století, později byl upraven barokně, pak i klasicistně.

Majitelé se střídali, od poloviny 18. století se zámek dostal do majetku rodu Collalto, kterým patřilo i brtnické panství a lovecký zámeček Aleje. Je samozřejmé, že k zámku patřil park, do kterého jsme se vydali, abychom tělu dopřáli aspoň nějaký krok a zároveň se potěšili pohledem na vzrostlé stromy.

Umělá zřícenina v parku byla možná romantická v době svého vzniku, dneska bohužel dobře zapadá do celkového vzhledu místa.

Prosluněné koruny starých stromů ignorují okolní nelad, nezajímá je staleté lidské hemžení, jsou krásné a vědí své…

Prohlídli jsme si i obec – rybník i stromy působí věkovitě.

Shodli jsme se, že pro tentokrát historie a kultury stačilo a že máme možnost udělat v Růžené rozpustilou tečku za dnešním dnem, což jsme vzápětí začali realizovat. Bylo pozdní odpoledne, když jsme do Růžené dorazili, akce „Lávka“ šla do finiše. Vysvětlím. Na návesním rybníku postavili pořadatelé rafinovaně zprohýbanou úzkou lávku na kůlech a úkolem těch, co jim život není milý, bylo, aby se  dostali na druhý břeh (pokud možno rybníka, nikoliv na věčnost). Přesunové prostředky jsou běh prostý, běh s kamarádem sedícím na trakaři, přičemž uprostřed trasy se pozice vymění, a cyklojízda. Stačí jen kousek fantazie, abyste si představili, co všechno tu bylo k vidění…

Člověk se směje a je rád, že je v bezpečné vzdálenosti od té vodní vřavy. Takových nás v Růžené posedávalo a postávalo na břehu rybníka hodně přes 1000.

Blízká Telč nás ale svými siločárami ovládla, a tak jsme měli pocit, že bez večerní procházky po náměstí a vyslechnutí několika Prázdninově-festivalových písniček by dnešní den nebyl dramaturgicky dokonalý…

Míst se jménem Police i Uherčice je u nás několik – dvě z nich nám přinesla nedělní radost.