Lyžařský víkend

Bleble

V říjnu 2008 při zadávání vycházek do turistického kalendáře našeho odboru KČT Čeřínek odpovídal Mirek s naprostým klidem na otázku:

„A ty si myslíš, že 21. 2. 2009 bude sníh, když plánuješ lyžařský výlet?“

„Ano, sněhu bude určitě dost.“

A JE sněhu dost. Holt, Kateřina Neumannová při mistrovství světa v klasickém lyžování v Liberci a Mirek při běžkařské vycházce v Jihlavě to mají zmáknutý.

Sešli jsme se v Bedřichově, jeli jsme přes Borovinku do kopce k Lyžaři, pak kolem Stříbrného dvora na Vysoký kámen, dále kolem hájenky na Zaječí do Smrčné, tam jsme se po zelené TZ vydali k Černému rybníku a odtud už byly necelé dva kilometry do cíle naší cesty – do restaurace ve Větrném Jeníkově (kolem 700 m n.m., tedy pořád do kopce). Kvalita sněhu byla velmi dobrá, většinu trasy byla projetá stopa, jen místy jsme museli sníh prošlápnout. Na následující mapce jsem se pokusila vyznačit, kudy naše skupinka deseti nadšenců běžela (táhla se).

Vidět důvěrně známou krajinu v bělostné přikrývce je zážitek nevšední a povznášející, který může dokonce získat punc dramatičnosti. To bylo tak: Dva dny před plánovanou sobotní vycházkou jsme se s Mirkem jako pečliví organizátoři vydali na obhlídku trasy. Běžíme ve stopě zasněženým lesem, je mi krásně, připadá mi, že mám lehké nohy, zvláště ta levá se přímo vznáší… A taky jo, noha se vznášela, ale podrážka boty zůstala v běžkovém vázání a šklebila se na mne škodolibě… Cesta hlubokým sněhem zpátky byla obtížná a myšlenky nebyly vůbec veselé. Udělá někdo během pátku z toho škrpálu zase botu schopnou služby? Slepili mi to a já jsem doufala, že už obuvní vnitřnosti neuvidím, což se podařilo a následně to byl dobrý důvod k několikeré oslavě hřejivým douškem.

Bez dramatických příhod jsme přijeli do Větrného Jeníkova, kde jsme natrefili dvacet přátel ze Sokola Bedřichov. Dobře jsme poobědvali, popovídali a v pohodě jsme se vydali na zpáteční cestu ve stejné stopě. Spočítali jsme, že cesta byla asi 30 km dlouhá, a tak jsme se vzájemně pochválili (nikdo jiný to za nás neudělá). Fotky z akce nemám, musíme zapojit každý svoji fantazii…

V neděli 22. 2. sice nebylo nijak skvělé počasí, ale ve 12 hodin už jsme byli v Řehořově, prkýnka na nohách a hurá do lesa. Sníh byl nestejné kvality, dost se lepil (bylo kolem nuly), ale přesto jsme za chvíli objeli okruh asi desetikilometrový (viz přiložená mapka),

na jehož konci nás čekaly obrovské a výborné řízky Naší Věry. Ňam. Dokonalý doplněk dojezdu druhého dne dobrého a družného dostaveníčka dálkoplazů dychtících dosáhnout dalších divukrásných dojmů.