Hit letošní zimy
Už asi měsíc patříme mezi Vyvolené, na naší zahradě se totiž objevily koroptve. Bůhví, který vrabec rozcvrlikal nad zasněženými poli a lučinami v okolí Jihlavy tu zprávu o zemi zaslíbené. Odvážný pan Koroptev vedl svoje malé hejno podle vrabčích povídaček, nevím, jak dlouho to trvalo, ale nakonec pro svoji Panímámu a čtyři odrostlé děti zemi hojnosti našel a moudře se zde usadil.
My se cítíme poctěni, to se ale nedá říct o domorodém kosovi – ten vypadal, že ho raní mrtvice, považoval vstup koroptví na svoje území za okupaci. Na zahradě u krmítek se vyskytuje asi deset kosů, většinou jsou znesváření. Při koroptvím záboru území se ale společně snažili vyhnat ty drzé slípky. Řvali mocně a nalétávali na ně, koroptve se sice cítily nejistě, ale ustály všechny kosí akce, dostatek zobání je mocné lákadlo a motivace. Vrabci, sýkorky, dlaskové a všichni ostatní ptáci, jejichž jména neznám, si jich celkem nevšímali, klidně je mezi sebe přijali a zobali s nimi. Asi po čtrnácti dnech začal pan Hlavní (je označený na hrudi výraznou podkovou) považovat naši zahradu za svoje území a teď ho urputně hájí proti kosům.
Přečetli jsme si, čím se koroptve živí a snažíme se jim vyhovět tím spíš, že jsou kriticky ohrožený druh. Prý dospívají ve stáří čtyř měsíců a dožívají se dvou až čtyř let. Většinu dne teď tráví ve kdoulovém keři poblíž stravovny, nocují asi v tujích na konci zahrady. Jinou část tují mají zabranou vrabci, je jich tam snad stovka, keře jsou jak poschoďový panelák s balkóny. Jsem zvědavá, zda s příchodem jara koroptve odletí či jestli nás odmění a zůstanou na zahradě, případně zahnízdí a pak si užijeme jejich čiřikání. Zatím jsou pro nás zdrojem potěšení, jsou nenáročné a navíc fotogenické. Uvažujeme o zřízení soukromé ptačí rezervace, prý už u nás v ČR jedna existuje.
Fotili jsme přes okenní sklo, což není nic jednoduchého a ti ptáci jsou tak pohybliví… Nedostatek zručnosti jsme nahradili nadšením a přesvědčením, že dokumentace je nutná. Vždyť možná už zítra se koroptve neobjeví…
Děkuji těm, kteří vydrželi ptačí seriál.
malý doplněkDovolím si jen maličké upřesnění, na 4. záběru odspodu je pěnkava jikavec , u nás poměrně vzácný ptáček, běžně hnízdící ve Skandinávii. Kdysi jsme je na vycházce s turisty KČT So Bedřichov pozorovali u Zaječího skoku. Zastihnout je v zimě u krmítka je vzácné, gratuluju. Jinak moc díky i za jihlavské ochránce přírody za pěknou reportáž o koroptvích a ptactvu v zimě v okolí Vašeho domu.
Koroptví kolem Jihlavy je rovněž málo, díky za péči a za přístup, též za propagaci. Na Vaše stránky upozorním další ochránce přírody a ornitology.
Omluva za doplněkna 5 záběrech sýkora modřinka, vypadla druhá část – s černou hlavičkou a pruhem přes hrudníček je sýkora koňadra. Ještě jednou se omlouvám,že jsem v hodině duchů už po sobě nečetl. Hezký den
Potěšila jsi mějak článkem, tak fotkami. Díky.
Cestou na chatu jsme jich také letoshodně potkali, ale to co máte za rezervaci vy, no tak to ani náhodou. Jste tam jak v království ptáků. Gratuluji vám. Určitě si takovou krásnou zimu u vás nemohou vynachválit.
Buteo,přiznám se, že jsem doufala, že nám i čtenářům uděláš jasno. Děkuju Ti moc, při focení jsme jen odhadovali totožnost a spoléhali jsme na bystrozrak káněte. Jsem šťastná, teprve díky Tobě má náš příspěvek cenu a je ospravedlněno zveřejnění tolika neumělých fotografií s vyhýbavými popisky. Díky za spolupráci, přejeme také vzrušující zážitky z okolní přírody.
Nebyl jsem sice vyzván,ale to nadšení z překrásného hejnička i správně popsaného – Koroptev polní s překrásným, lehce zapamatovatelným latinským názvem Perdix perdix. Rodinka se drží pohromadě celý rok. Sameček se snadno pozná, podle tmavě hnědé podkovovité skvrny, kterou neschovává, ale když vidíš hejničko, hned víš, kdo je šéfem. Tady jsem je za 20 let neviděl /lišky a kuny/. Býval to nejhojnější lovný pták /40-50 dkg/, ale k životu potřebuje zemědělskou krajinu před kolektivizaci. Odrostlejší vědí, mladí vygůglí. Vidím, že ke konci padly otázky, tak to proberem celé.
Na prvních obrázcích tedy koroptve,
na 4. nad nimi rozčilený kos černý,
v túji hejničko krásných veselých vrabců polních /všichni stejné hnědé hlavičky,
v zásypu pod opadaným keřem těžko určitelná směs, asi všichni strávníci,
u kůže slaniny bojovný mladík kosa černého /nedospělec nemá čistě žlutý zobáček/,
v polkidu sedící se žlutým, je už vloni dospělý sameček,
na 5 záberech sykora modřinka,
u krmítka dva krasavci – vlevo samička dlaska tlustozobého, vpravo sameček zvonka zeleného,
na dalším samotný zvonek,
pod nahoře vrabčáček polní a pod ním pěnkava
samotný neznámý krasavec je opět zvonek zelený /M/
Straka obecná byla určena správně, tak za odměnu její lehounky latinsky Pica pica. Tak vám přeji krásné jarní počasí a spoustu létajících klenotů na krmítku a kolem. Nezůstanou nic dlužni, samečci sýkory koňadry už pějí jak o život, pomalu se budou přidávat všichni a teď až až do 15. července bude v zahradách a parcích opět veselo. Omluva za délku vstupu
Takovýho ptactva a poznala jsem jenom kosa (nevzdělanče!):-))) Aspoň se máte čím těšit;-)