Ptačí seriál
V průběhu života jsem měla období zvýšeného zájmu o různé věci, někdy prudké zalíbení zase opadlo, z něčeho je trvalka, prostě tak, jak to běžně chodí. Nikdy mě však nezajímali ptáci. Považovala jsem je za šperky, kterými se příroda zdobí, a měla jsem k nim vztah asi jako k opravdovým briliantům – krása, která není pro mne. Ptáčky jsme na naší zahradě v zimě pravidelně krmili, budky měli k dispozici, odjakživa sídlí u nás kosové, vrabčáci, přilétají špačci.
A letos v zimě se mi to najednou přihodilo! Netušila jsem, jakou radost a zájem mi mohou přinést ptáci. Od té doby, co k nám přiletěly koroptve, jsem s obdivem začala koukat na hemžení na zahradě a zjistila jsem, jak šťavnatý požitek to je. K zimním strávníkům přibyli v poslední době ti, kteří trávili dovolenou v teplých krajích, přiletěli v barevných kabátcích a s jižanskou mentalitou a vervou křičí, vzájemně se odhánějí od zobaniště (to je velká plocha, kam z krmítka přepadává zob, na který čekají ti ze spodního patra), létají tryskem, než stačím mrknout, jsou jinde… Prostě nedokážu nedívat se na ně, fascinuje mě ta barevná křičící změť.
A mezi tou vřavou si klidně zobe náš aristokratický párek koroptví. Bývalo jich šest, poslední tři týdny se vrací jeden pár. Jsem životní optimistka, proto si představuji, že ostatní čtyři mládenci (měli tmavé podkovy na hrudi) si našli nevěsty a zabrali jiné teritorium, nepřipouštím jejich tragický konec. Snažila jsem se o dokumentaci (zdálky, z okna). Začínám portrétem Vznešeného:
Kosové si stále myslí, že tu koroptve nemají co dělat, ale otevřené nepřátelství už neprojevují.
Celebrity se chovají nenuceně,
pak se vydávají na obhlídku území:
Ostatní ptáci se věnují svým záležitostem – krmí se a předvádějí svým protějškům, jak jsou krásní a čiperní.
A protože jediná jistota v přírodě je neustálá změna, těsně před příchodem astronomického jara se zahrada přioděla bělostným závojem, ten ale během dne odložila.
Tyhle obrázky jsem dělala s velkým nadšením, bohužel moje chabá dovednost zabránila, abyste viděli tu úžasnou atmosféru a množství jemných barev našich zahradních klenotů.
Jsem zvědavá, jestli vyvedou lord a lady kuřátka… Tak nevím, dětinštím či mě konečně zajímají podstatné věci?
Objevil jsem tuto část Vašeho blogu a jásám. Mohl bych Vám domluvit ornitoložku-odbornici, která by obrázky avifauny určitě zasvěceně a sympaticky komentovala… Díky, zdravím. K.H.
JUPÍÍÍÍ….další hodná člověčka, co jí neni lhostejný osud těch krásných opeřenců. Hezký blog – rád se tu opět někdy ukážu. A fotečky se povedly.
—(:-§o))) ,.DL.
Děkuji všemza vlídnost, se kterou hodnotí mé fotky ptáků. Když ke své fotografické neschopnosti přidám svaté nadšení, příroda se ustrne a obrázek se sám vyloupne…
Věro, děkuju za pochvalu, cením si jí.
Ptačí seriálMíšo, čtení o ptáčcích se mi moc líbí.taky jsem se v nich nikdy nevyznala. Zkoušela jsem je fotit, ale takové snímky,jaké máš Ty, se mi nedaří. Taky se tu člověk něco nového dozví. Ráda si přečtu i ptačí příběhy. Máš to opravdu zajímavé.Dík
Buteo,spoléhala jsem na to, že určíš druhy ptáků a děkuji Ti za to. Ačkoliv jsem sledovala parlamentní debatu, po které byla vyslovena vládě nedůvěra, souhlasím s Tebou a myslím, že jsem se opravdu raději měla věnovat pozorování ptáků na zahradě či studiu atlasu.
Velmi pěknéfotografie,kvalitní záběry.
Rovněž děkuji za hezké hodnocení blogu O Hněvkovicích.Snad se alkespoň něco líbilo.
Je to hýl !Dokonce krásný sameček hýla obecného /Pyrrhula pyrrhula/, snadno zapamatovatelné. Na obrázku nad, na stříšce kabinky ve frontě sedí krásná jeho paní, jen nemá červené bříško. V tuto dobu už uštipuje /hýl/ poupata stromů ale taky se živí bezobratlými.
Přeji vám nové hejničko malých Perdixů.Vidíš, kolik ptáčků už znáš a i latinské názvy. /Perdix perdix/
Všem říkám, že je lepší sledovat ptáčky než naše poblitiky. Hezký večer
Ať je totak nebo tak, každopádně je to hezká záliba, zajímavá podívaná a záslužná činnost, protože to pomáhá opeřencům přežít. Jen tak dál!
To je pěkná záliba!:-)