Výlet na Žďársko a do okolí Lipnice

Dva v jednom

V sobotu 2. 5. jsme se po delší době sešli s Naší Věrou, chtěli jsme si popovídat, a tak jsem měla za úkol navrhnout nenáročný poznávací výlet po Vysočině. Ve výběrovém řízení zvítězila varianta, kterou předkládám s přesvědčením, že by se mohla někomu z vás hodit. Jeli jsme autem z Jihlavy přes Polnou a Přibyslav, tam jsme odbočili směrem na Malou Losenici a přes Vepřovou jsme dojeli do Račína, kde byla naše druhá zastávka. První byla u pamětní svatováclavské kapličky.

V Račíně u leknínového jezírka začala první část našeho výletu za sochami Michala Olšiaka. Před rokem jsme některé z nich na pěších výletech viděli, dneska nabízím okruh kolem všech (kromě Výra u Sykovce). Na mapce jsem označila místa jejich výskytu a našich zastávek.

Samozřejmě, že jsme nemohli přehlédnout zdejší památnou třistaletou lípu, 25 m vysokou, s obvodem 515 cm.

Kousek od Račína je Polnička, starobylá obec založená ve 13. století, s tradicí železářskou. Vydáte-li se směrem k Pilské nádrži a ke Žďáru, na konci obce u silnice uvidíte památnou dvoukmennou lípu, které je letos 277 let, protože byla zasazena při stavbě kapličky Svatého Kříže v roce 1732.

Původně prý byly lípy čtyři, zůstala tahle 31 metrů vysoká krasavice s obvodem 7 metrů (ve výšce 130 cm nad zemí).

Pak jsme se vrátili do Polničky, abychom se vydali na opačnou stranu ke Škrdlovicím, což je jen pár kilometrů. Před tím, než ve Škrdlovicích odbočíte na Světnov, zajděte se podívat na novou kapli sv. Cyrila a Metoděje, jejíž základní kámen posvětil při své návštěvě v roce 1997 papež Jan Pavel II.

V obci u domu č. 13 uvidíte hned u silnice, která kopíruje bývalou Libickou stezku, další památnou lípu. Váže se k ní pověst o uhlíři Skrlovi, který lípu zasadil při založení obce ve 13. století, ale ve skutečnosti je prý lípa asi 350 let stará.

Dobře si uvědomujeme, že obrázek lípy je nedokonalý, sami vidíte, že s focením je problém – strom je ve staré husté zástavbě těsně u silnice, v zatáčce. Na vlastní oči ale uvidíte, že lípa je nádherná a má se k světu, ačkoliv její 15 metrů vysoký a 650 cm mocný kmen je dutý.

Škrdlovičtí ke všem zajímavostem (jedna z nich je originální název obce s pěti souhláskami na začátku slova) přidali další, což je zatím nejnovější dílo Michala Olšiaka, zvané Hroch, které najdete u restaurace kousek od památné lípy.

Okolí zatím není příliš vábné, ale snad se časem zkulturní.

Vrátili jsme se na hlavní silnici, dojeli do Žďáru a u zámku jsme odbočili ulicí, kde vede žlutě značená turistická trasa směrem ke Starému Dvoru. U Dvora jsme nechali auto a vydali jsme se pěšky asi 1 km po MTZ k nejstarší soše zvané Mamlas.

Na obrázcích vidíte, že počasí bylo nádherné, z kopce od Mamlase byl krásný výhled na poutní kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře, na rybníky, na pole kvetoucí řepky, na smrkové lesy, které nebyly vyžďářeny při zakládání cisterciáckého kláštera ve 13. století… Vrátili jsme se ke Starému Dvoru vyhlídkovou cestou k autu, projeli jsme Žďárem a hned za městem jsme odbočili směrem na Najdek. U Hamrů na polní cestě kousek od silnice po nás téměř stydlivě pokukoval Hamroň, ukazoval zoubky a nabízel své velké nehty jako stoličky pro spočinutí unavených poutníků.

V obci Hamry je před farmou, kde chovají koně, další socha. V předchozích příspěvcích už jsou dva obrázky Koně vytahujícího vůz z bahna, proto jen pro připomínku:

Přes Najdek jsme dojeli do Šlakhamrů, zaparkovali a pěšky se vydali až Na konec světa (pod Peperkem). Voják v pohraniční budce byl zcepenělý stejně jako při naší poslední návštěvě před rokem a nic nenamítal proti tomu, abychom se volně pohybovali, zamířili jsme tedy po ČTZ k Rozštípené skále, pod ní jsme přešli potok a ocitli jsme se tváří v tvář (v chobot a kly) Mamutovi.

Celá cesta z Konce světa do pravěku a zpět neměřila jistě víc jak čtyři kilometry – a to stojí zato!! V penzionu v Najdeku jsme se dobře najedli a během oběda jsme vymysleli, že pro velký úspěch, příhodné počasí a všeobecnou pohodu uděláme ještě jeden tematický okruh na Lipnicku. Normální člověk by zašel na Zelenou horu, pak do cukrárny a domů. Ale my, poznávací nenasytové, hurá přes Havlíčkův Brod k Lipnici! Cesta vedla kolem Pohledu, a tak jsme nemohli př
ipravit Naši Věru o pohled na pohledecký kostel sv. Ondřeje, který jsme navštívili při letošní havlíčkobrodské akci Jarní Vysočinou.

Měli jsme štěstí, kostel se opravuje a vlídní restaurátoři nám umožnili prohlídku interiéru. Ještě jsme zajeli k poutnímu areálu s kaplí sv. Anny, který je také ve jmenovaném příspěvku popsán, tady je fotka kaple ze strany od zázračné studánky.

V Lipnici jsme se po krátké prohlídce města vydali autem směrem na Ledeč, v místě, kde na silnici přichází ZTZ od Melechova, jsme auto zaparkovali a pěšky jsme se po ní vydali k lipnickým lomům, aby si Naše Věra mohla prohlídnout třetí zdejší výtvor sochaře Radomíra Dvořáka, totiž Zlatý voči. Ucho a Ústa už s námi navštívila, toužila vidět Zlaté oči, asi 2 km vzdálené.

Na jednom z rozcestníků jsme potom přečetli osudný název: Dolní Město. Okamžitě mi naskočily podlipnické kostely a odjezd domů byl odložen!

 

Došli jsme k autu a jeli jsme původním směrem, do Dolního Města je to asi 4 km. Tam jsme zamířili k vršku, na kterém je jeden ze tří nádherných gotických kostelů – všechny byly vybudovány v první polovině 14. století, ve všech byly během 40. let minulého století odkryty původní malby ze století 14., všechny byly ve velmi neutěšeném stavu, o všechny se začali zajímat od roku 2001 členové sdružení Přátelé podlipnických kostelů a všechny se začaly v roce 2006 opravovat, takže v současné době je na všechny tři utěšený pohled.

Dolní Město se původně nazývalo Lipnice, po vzniku dnešní Lipnice na blízkém kopci Dolní Lipnice, pak v pohusitské době byla zdejší fara přenesena do Lipnice a vznikl současný název. Kostel byl při založení zasvěcen sv. Janu Křtiteli, se stavebními úpravami v době barokní přešlo zasvěcení na sv. Martina.

Zvonice u gotických kostelů stávaly většinou samostatně v blízkosti kostela, věž v Dolním Městě vznikla v 16. století a stojí poměrně dosti daleko (asi 30 metrů) od kostela na soukromém pozemku a její okolí je zatím nedůstojné, možná bude časem líp.

Pokochali jsme se, protože v podvečerním slunci to byl pohled, který si oko zapamatuje, o pohlazení po duši netřeba mluvit… Budete-li stále sledovat ZTZ, jež vede po silničce směrem k Melechovu, dojedete (či dojdete) brzičko stejně jako my do místa, kde stávala obec Loukov (teď jsou zde opravdu jen louky šťavnatě zelené) a kde je nyní radost pohledět na druhý z kostelů, zasvěcený sv. Markétě.

Věž byla ke kostelu dodatečně přistavěna ve 2. polovině 17. století.

Pro úplnost zařazuji obrázek třetího podlipnického kostela sv. Jiří v Řečici, o kterém jsem psala naposledy v příspěvku Cesta GM.

Věřím, že přes kostrbatý popis a neumělé obrázky bude náš příspěvek inspirativní, druhou část je možné spojit s návštěvou Ucha a Úst v lipnických lomech.

Domů jsme se vrátili s první večerní tmou po ujetých 180 km. Nejsem si jistá, zda byl naplněn původní záměr nenáročně bloumat Vysočinou a přitom nezávazně klábosit, jistě ale vím, že jsme si dopřáli dostatek báječné podívané, trochu nových znalostí a ani pěší turistika při tom nepřišla zkrátka…

Lenošivá sobota skončila, na zítřejší neděli 3. 5. už jsou připravené značkařské bedýnky s barvami a štětci – máme obnovit pět a půl kilometru modrého turistického značení na trase Štoky – Vysoký kámen.