Praha méně známá – Troja

Nedělní turistický výšlap

Náš přítel Ing. Milan Hlína z KČT Tesla Jihlava je velký znalec Prahy a rád udělá pro nás, venkovany, výlet do Prahy turistické. Oblíbenou akci už pořádá několik let a postupně jsme s ním prošli a poznali Šárku, Prokopské údolí, Chuchli, letos připravil vycházku v Troji.

V neděli 17. 5. se nás sešlo v 10:30 na holešovickém nádraží 18 natěšených, autobusem jsme dojeli do Troje a už jsme mohli obdivovat krásně opravený zámek s impozantním vstupním schodištěm, nad ním Vinici sv. Kláry a úvodem si v zahradním bludišti protáhnout nohy zlenivělé ve vlaku.

Milan nám zasvěceně povídal o historii místa, zde uvedu jen to, že Trojský zámek postavili na konci 17. století Šternberkové a vinice patřila k areálu zámku, vybudovali i kapličku sv. Kláry a objekty samozřejmě prožívaly období dobrá i horší, poslední oprava je z roku 1996. Vinice je památkově chráněná a pravděpodobně byla na svahu založena už za vlády Václava II. (1271–1305), ale zcela určitě už produkovala kvalitní víno za Karla IV. (1316–1378). Za největšího vinařského rozkvětu prý kolem srdce království bývalo na 700 ha vinic a Praha měla dokonce za Rudolfa II. (1552–1612) přízvisko „město vína“!

Vinice i nedaleká přírodní památka Havránka (vřesy na Pusté vinici) a buližníkový suk Velká skála patří botanické zahradě, která vznikla během devadesátých let minulého století a stále se ještě buduje. Pro návštěvníky je vyznačená naučná stezka s překrásnými výhledy na Prahu, takže Pražané mohou, zachce-li se jim opustit rušné ulice, za malou chvíli se procházet krásnou přírodou. Věřili byste, že u prameniště potoka Haltýř jsme našli zpívající strom? Mladí ptáci tam naléhavými vysokými hlasy nutili své rodiče k větší sběračské a letové aktivitě. Poznali jsme už několik zdejších příměstských lokalit a vážně tvrdím, že je zde možný každodenní svátek.

Tenhle obrázek, stejně jako všechny další, udělal pro nás nadšený jihlavský turista, docent Zdeněk Laštovička, který nám i ochotně vysvětlil, kde se vzal buližník na Velké skále a také původ zkamenělých stromů vystavených v botanické zahradě. Bohužel to neumím přeložit do blogovštiny, a tak v případě zájmu musíte vyhledat jiný zdroj vědění.

Skleník Fata Morgana jsme z časových důvodů minuli, špacírovali jsme za skoro letního počasí v jižní části botanické zahrady a nechali jsme přírodu útočit na naše smysly.

V japonské zahradě jsme se při prohlídce bonsají zklidnili a zkusili hledat ztracený čas, bohužel čas přítomný byl kategorický a dovolil exotiky se jen zlehka dotknout.

Pohled od kaple sv. Kláry si budu za víčky promítat jako první pomoc v případě srážky s …..

A jedno z největších překvapení nás čekalo na zpáteční cestě – u Císařského ostrova se plavili koně! U nás na venkově to vidíme málokdy.

Vltava jiskřila a nechávala se obdivovat.

Bylo nedělní odpoledne a kolem čilý ruch, mířili jsme na holešovické nádraží a průchod Stromovkou byl velmi příjemným zakončením naší vycházky.

Je jasné, že jsme byli naprosto spokojení, jen ten čas kdyby se dal aspoň na pár hodin zastavit – věděli bychom, co s ním!

Na závěr společné foto téměř všech, které potkalo v Praze štěstí (a vy ostatní: „už se na nás nehněvejte, že jste při tom nebyli“)