Jak získat perníkové sedmimílové boty
V sobotu 5. září jsme nemohli vynechat příležitost popřát našim přátelům hodně zdaru a svěžesti při vykročení do další čtyřicítky HB padesátky. Trochu zamotané? Dnes se totiž konal jubilejní 40. ročník dálkového turistického pochodu a cyklojízdy zvaný Havlíčkobrodská padesátka. Z názvu je jasné, jak dlouhá trasa dala pochodu název, ale my jsme se pro dnešek spokojili pouze s okruhem v délce 14 km: Havlíčkův Brod – Knyk – Pelestrov – Havlíčkův Brod, který v podstatě kopíruje trasu úspěšné vánoční vycházky s Ivou Svobodovou. Na startu v budově městského úřadu jsme hned po ránu popřáli dlouholetému předsedovi odboru KČT Havlíčkův Brod Jirkovi Kočímu elán při vymýšlení dalších akcí,
popovídali se známými a vyrazili na cestu, abychom potěšili oči a duši ale příliš neunavili tělo. V Pelestrovské hospůdce bylo – jako vždycky – krásné odpočinutí, u Pelestrovské studánky nás zajaly magické siločáry klidu a vydržely příštích pár dní dokonce i ve světě současných odporných politických tahanic.
Počasí bylo čerstvě turistické, k účasti na pochodu, který si za čtyřicet let vytvořil stálý okruh příznivců, se rozhodlo tentokrát celkem 242 turistů, z nich 36 absolvovalo některou z nabízených cyklotras – 70, 50 nebo 30 kilometrů. Propozice umožňovaly pěšákům výběr z 50, 35, 25, 14 či 9 kilometrů dlouhých tras – kolik pochodníků si některou z nich vybralo jsme se dozvěděli ze statistiky, kterou pořadatelé zveřejnili v cíli.
Na obrázku vidíte, že máme diplomy a také perníkové botičky-samochodky č. 40, které dostal v cíli každý účastník od šikovných místních turistek a naložil s nimi podle uvážení.
Ačkoliv to byly botičky turistické, krásně voněly, ale my jsme se zdrželi s konzumací do té doby, než je Mirek na památku vyfotil – pak „neušly“ svému osudu.
Letitý, ale stále svěží pochod se vydal do dalších ročníků v malebných pohorkách – občas se přijedeme podívat, zdali pořád voní dálkami a exotickým kořením…
Buteo,netušila jsem, jaká dramata se můžou při turistice odehrávat… Vidím, že Tvůj život byl jedno velké dobrodružství, ale zklidnění se naštěstí dostavilo před tím, než jsi zbědované tělo dočista uštval turistikou :-))
Taky jsem pochodovalJednou z Prahy do Prčice /50 km/s manželkou a neteří řádně přihlášeni a razítkovali v k.b. Neteř /15-16/ šla na karamelky, já z tolerance k manželce /votrávenej/. Jo a jednou jsme s manželkou vstoupili v Kořenově do pěkné stopy a zvědaví, kam to vede jsme se šinuli až najednou tam byl bufet, nikdo se nás nic neptal a dostali jsme párek a čaj a tak , že tedy ještě kousek se budem klouzat a my lakomci za dalších pár čajů a párku jsme se klouzali 50 km nějakého běžkařského turistického srazu a dali jsme si jizerskou padesátku a byl večer a my skončili ve Svobodě a děti řvali na chatě v Kořenově /prý ne/ a mobily nebyly a my se sunuli dalších deset km potmě ze Svobody nad Úpou do Kořenova, bo v sobotu tam nic nejelo a začalo mrholit a ono to na nás namrzalo a žena mě chtěla zabít.
Dvě zkušenosti mi stačily a tak se světem toulám sám a teď s mým HCP je to i lepší. Nesnáším ohledy doprovodu – a můžeš a odpočiň si /2. manželka, he už měsích bývalá/ a nakonec v cíli jsme zjistili, že tam buď nedorazila, někdy tam byla dřív za použití taxi nebo přinejlepším jsem tahal i její baťoh .