Kolem noční Jihlavy

po historických pamětihodnostech

Pátek 11. září 2009

Rok se sešel s rokem a dnešního dne je to 20 let od doby, co spatřil světlo světa (tedy spíše podvečerní stíny a noční zákoutí našeho města) populární pochod v režii KČT Tesla, na který chodí i lidé, u nichž jindy vítězí motorový přesun. Přijdou na akci, zhusta s dětmi, které jsou nadšené ze svítících soviček, což jsou značky, podle kterých se za tmy dojde parkem k cíli, a bez výjimky jsou spokojení.

Pořadatelé připravují dvě trasy – 7 a 15 kilometrů – na nichž mohou pozorní pochodníci obdivovat krásně nasvícené kostely, známou bránu Matky Boží, sochy i gotické domy – trasy jsou vedené tak, aby lidé mohli vychutnat kouzlo míst, která sice znají, ale pro oči a starosti často nevidí. Navíc vypadají dvojice či skupinky pochodníků s baterkami, svítilnami a čelovkami velmi romanticky, když se parkem Heulos blíží tmou s kužely světla do cíle na Hrádku… Děti mají plezír z pohádkových postav, které pro ně v místě startu a cíle obětavě představují dobrovolníci z pořádajícího odboru, dospělí asi dávají v cíli přednost opékání špekáčků na ohni – kdo by odolal vůni hořícího dřeva a zlátnoucí kůrčičky?

Tak tohle všechno jsem si letos neužila… Mirek nemohl kvůli pracovním povinnostem jít a navíc zítra brzy ráno odjíždíme do Holandska. Rozhodla jsem se, že 20. výročí tradičního pochodu oslavím netradičně – nebudu chodit, ale sedět! V 17 hodin, když jsem se chystala vyjít z domu na start, což jsou téměř čtyři kilometry cesty, spustil se ohromný liják, proudy vody se v momentě valily ulicemi. Litovala jsem pořadatele, kolik práce mají s přípravou – a teď všechno zkazí déšť. Během čtvrthodinky byl ale klid a já jsem po příchodu na start zjistila, že už se zaregistrovalo 313 lidí! Je vidět, že Horáci, Horákyně a Horáčata se jen tak neleknou…

Ve společenské místnosti na Hrádku byly jako každý rok k vidění prezentace nejen o činnosti odboru KČT Tesla, ale i jiných odborů z celé Vysočiny za uplynulé období. Byly tak krásně zpracované týmem BRAJA, že jsem se nemohla odtrhnout – víc než dvě hodiny jsem cestovala virtuálně a vsedě jsem si užívala jubilejní ročník-speciál. Přiznávám, že když se člověk zastaví, aby zkouknul, kam všade ti turisté vlezou, hlava jde z toho kolem!

Skoro jsem pořadatelům záviděla, že jim všechno tak krásně a v pospolitosti klape, že je účastníci chválí a děcka mají oči navrch hlavy z večerního dobrodružství – hodiny tvrdé práce, zajišťování a příprav byly zapomenuty, endorfíny konaly, co tak dobře umí.

Na památku jsem dostala velký pamětní fotodiplom se siluetou noční Jihlavy a další, v jiné barevné verzi, jsem nesla jako dárek přátel-pořadatelů Mirkovi. Zpět jsem šla vlahým večerem zase pěšky, takže jsem si vlastně ten krásný diplom zasloužila.