Gustav Mahler a Jihlava

Zase „po stopách“, tentokrát hudebního  skladatele

Jsme rádi, že uvedený titulek nebo jemu podobné se začínají čím dál častěji objevovat v médiích. Nejenže jsme ctitelé hudby Gustava Mahlera, ale jsme i členové Společenství za zřízení pomníku GM v Jihlavě, které vzniklo v roce 2004 za účelem jasným z názvu občanského sdružení, a tak máme radost, že výsledky jsou vidět. Už to, že Město Jihlava podporuje myšlenku „mahlerovskou“ a ujalo se financování výstavby Parku Gustava Mahlera, kde bude příští rok při příležitosti 150. výročí narození odhalena socha skladatele, ale i to, že nynější vedení radnice schválilo udělení čestného občanství pro našeho nejvýznamnějšího zástupce ve světové kultuře, čímž napravilo nepochopitelný a ostudný přehmat, který se stal před pár lety jejich předchůdcům, musí každého obdivovatele Gustava Mahlera těšit.

Hudební festival Hudba tisíců měl letos už 8. ročník, Mistrovské dirigentské kurzy GM se konaly na začátku října v Jihlavě teprve podruhé. Část programu byla přístupná veřejnosti, a tak jsme toho s radostí využili. Velmi atraktivní byla v pátek 2. října procházka Jihlavou po stopách Gustava Mahlera s výkladem Ing. Josefa Poukara, předsedy Společenství, a jeho ženy Olgy, neúnavné organizátorky všech záležitostí kolem postavení sochy. Frekventanti kurzů byli velmi mile překvapeni úrovní výkladu a množstvím informací, jež obohatily jejich vnímání osobnosti a díla geniálního skladatele, který strávil v Jihlavě prvních patnáct let svého života. Ve městě je mnoho míst, o kterých se dá v souvislosti s GM a jeho rodinou vyprávět.

Mladí dirigenti, kteří přijeli z celé Evropy, jeden i z USA, stáli v úžasu před portálem nynější knihovny v Hluboké ulici, když se dozvěděli, že gymnázium, které zde původně bývalo, navštěvovali v 19. století kromě Gustava Mahlera i Bedřich Smetana a architekt Josef Hoffmann, rodák z Brtnice u Jihlavy (jeho palác Stoclet v Belgii je odnedávna zapsán na seznamu UNESCO) a že ve století 18. se to tu budoucími slavnými muzikanty jen hemžilo (Jan Václav Stamic, Jan Ladislav Dusík, Pavel Vranický, Václav Jan Tomášek).

Při putování po stopách Mahlerovy rodiny v Jihlavě nelze nezajít na židovský hřbitov. V roce 1889 sem pochoval Gustav oba rodiče – Bernard, zdatný obchodník, zemřel v únoru a jeho žena Marie v říjnu téhož roku; to už byl Gustav významným dirigentem a ředitelem Královské uherské opery v Budapešti. Leží tu i jeho bratr Ernst, který zemřel v roce 1875 jako třináctiletý – traumatizujících zážitků tohoto druhu si užil Gustav víc než dost – ze čtrnácti dětí rodičů Mahlerových se dožilo dospělosti pouze šest. V době smrti nejmilejšího bratra zbývalo Gustavovi už jen pár měsíců pobytu v Jihlavě před odjezdem na vídeňskou konzervatoř. Měl za sebou důkladné hudební vzdělání, které získal od zdejších muzikantů a měl jasno, že hudba je jediné, co ho přitahuje a zajímá.

Závěr vycházky byl v budoucím Parku Gustava Mahlera, v místech, kde stávala synagoga, vypálená nacisty v noci na 30. března 1939. Podle návrhu Mistra Jana Koblasy, autora sochy GM, jsou zatím od letošního července instalovány tři žulové sochy ptáků a sochy ryb ze tří druhů žuly z Mrákotína na Vysočině a z načervenalé žuly africké. Celkovou úpravu parku provádějí v souladu se sochařovým záměrem významní jihlavští architekti. Park se k naší radosti docela rychle klube a zdaleka nejsme sami, kdo se těší na dokončení.

Účastníci kurzů byli opravdu vděčnými posluchači a považovali si možnosti osobně projít místa spjatá s tak významnou osobností hudebního světa. Aby všechno nebylo příliš vážné, dostali při rozloučení s průvodci Olgou a Josefem Poukarovými na náměstí informační bonbónek: úsměvné sdělení, že obrázek Mozartův, všem známý z obalu slavných koulí nazvaných jeho jménem, vznikl jemnou ručkou malířčinou ve starobylém domě jihlavském, ačkoliv čokoládový pamlsek pochází z cukrárny salcburské.

Večer pak byla v Domě filharmonie volně přístupná přednáška PhDr. Zdeňka Marka, ve které se za účasti frekventantů mistrovských kurzů zabýval rozborem Symfonie č. 4 Gustava Mahlera.

Přáli bychom všem, aby měli možnost prožít občas tak pocitově bohatých pár hodin jako se poštěstilo nám.