Gustav Mahler: Symfonie č. 4
V pondělí 5. října se jihlavské veřejnosti představili lektorem vybraní účastníci mistrovských kurzů Gustava Mahlera při dirigování výše uvedené symfonie. Lektorem byl dirigent Charles Olivieri-Munroe, charismatický Kanaďan, který už dvacet let žije v ČR. Při slavnostním zahájení řekl mimo jiné, že je ve dnešní „macdonaldovské“ době štěstí, dokážeme-li naslouchat Mahlerově hudbě, vnímat ji a využít pro sebe.
Během předchozího pátečního odpoledne a večera jsme trochu poznali účastníky kurzů a byli jsme zvědaví, kteří z nich byli vybráni, aby dirigovali hudební těleso, složené z hráčů Komorní filharmonie Vysočina a Severočeské filharmonie Teplice. Postupně se řízení jednotlivých vět symfonie ujali Čech Jan Svejkovský, Tyler Turner z USA a Angličan James Duddle. (Jistě o nich v budoucnu uslyšíme, jejich hvězda teprve vychází.)
Mahlerovu hudbu jsme si užívali my, posluchači, ale stejnou měrou i muzikanti, dirigenty nevyjímaje. Možná je pro někoho překvapivé, že v Mahlerově hudbě místy slyšíme povědomé lidové tóny, jednoduché, až triviální melodie z časů jeho dětství, které vzápětí kontrastují se vznešenou hudbou duchovní a nadčasovou. Symfonii č. 4 dokončil kolem roku 1901 v lesním domečku u Wörthersee a do originálu partitury připsal k první větě, že je to „svět dočasné věčnosti“ – s výkladem si musíme každý nějak poradit. Mne na jeho hudbě fascinuje, že ji každý může vnímat podle svých možností, odborník i neškolený posluchač si mohou odnést, každý z jiného důvodu, silný zážitek.
Na závěr slavnostního večera dostal každý účastník kurzu na památku taktovku a láhev podobné žitné, jakou vyráběl v 19. století ve své palírně Bernard Mahler.
Květinami a potleskem se nešetřilo…
Já jsem byla kromě obdarování hudbou potěšená i tím, když mi jedna z milých známých řekla, že netušila, že živě provedená Mahlerova symfonie je tak sdělná a krásná…