Stonařov

Nový epochální výlet rytíře Rolanda, tentokráte do 21. století

Poslyšte povídání o Rolandovi, kterého neviditelná ruka trhu vynesla z úsvitu evropských dějin až do našich časů.

Předobrazem tržního patrona rytíře Rolanda je velitel vojsk císaře Karla Velikého (asi 742–814), jehož rytířské ctnosti a odvaha byly příkladné natolik, že se jeho kult rozšířil z Francké říše do německých zemí a stal se tam symbolem hanzovních výsad a hospodářského rozvoje. Během německé kolonizace doputoval „tržní panák“ i do českých zemí a tak se kolem roku 1500 objevuje v Německé Vyskytné na Vysočině. Soška rytíře Rolanda byla vystavována na náměstí, kde se pořádaly trhy a symbolizovala spravedlivý obchod, samostatnost obce a právo na další výsady.

Podle starých zápisů z německých kronik se do Stonařova dostala soška ne právě čistým způsobem a pak se o ni dlouhá léta Stonařovští přetahovali se Štokami – výsledkem byl ve dvacátých letech minulého století bezhlavý Roland napůl zazděný ve stěně štocké hospody. S vlastnictvím sošky bylo totiž spojeno právo pořádání jednoho trhu navíc, což bylo pro tehdejší (ale i dnešní) podnikatele záhodno. Téměř kramářskou historii o ctihodném rytíři Rolandovi a nectném zacházení s ním popisujeme v příspěvku Šejdorfský mlýn v Okrouhličce.

A teď následuje propojení minulosti s přítomností: v duchu Svatopluka Čecha (1846–1908) se dá říci – Pravý výlet tržního Rolanda do Stonařova (Pravý výlet pana Broučka do Měsíce) se změnil na trvalý pobyt (pravděpodobně).

Dne 28. října 2009 totiž vystavili stonařovští všem na odiv (a možná i závist) repliku původní sochy, kterou pro ně udělal sochař Petr Šindler z Mrákotína.

Soška je vysoká 110 cm, váží kolem 250 kg a je zhotovená z trachytu, což je materiál podobný pískovci. U vědomí bývalých šarvátek je řádně připevněna ke zdi kulturního domu a dohlíží na poctivý obchod a dobrou míru v blízké hospodě. Doufejme, že nebude muset Roland při sledování obchodních kauz v médiích v hrůze troubit na kouzelný roh a nepraskne mu tepna jako bájnému jmenovci. Při slavnostním odhalení vytouženého kamenného reka byl prý přítomen i archivář pan Ladislav Vilímek z Rounku, což je místní část obce Vyskytná, a ten prohlásil, že také vyskytenští občané mají právo na svoji trhovou sochu a že už domluvil se sochařem podrobnosti… Těším se, že možná do roka a do dne…

Abyste se dozvěděli, že my, turisté podporujeme rytířské ideály, zveřejním foto našich zástupců při cestě do Stonařova ke garantovi Evropského sdružení volného obchodu:

Městys Stonařov tím zase nechal o sobě slyšet – poprvé se o něm dozvídáme nepřímo v roce 1174, z roku 1349 je první historická zpráva. Nejstarší památkou v obci je hřbitovní románská rotunda s dochovanými freskami, kterou Mirek pro její krásu nafotil ze všech stran.

Na starých fotografiích na webu obce je zachycen podivný stav z roku 1900, kdy místo šindele byl na střeše karneru plech a věžičky; je tedy dobře, že v roce 1958 byla rotunda znovu stylově pokryta šindelem. Podíváte-li se pozorně, uvidíte na prvním obrázku vpravo ode dveří rotundy naznačený původní vchod.

Na katastru bývalého hřbitova stojí i kostel svatého Václava,

na němž nás nejvíce zaujal vchod s pamětními kameny:

V obci jsou další kamenné skvosty – v zídce před domem č. 32 je smírčí kámen, vytesaný na památku mládence, který si z něšťastné lásky probodl srdce. Pod levým ramenem kříže je dýka hrotem šikmo vzhůru, pod pravým je srdce – místo krve teď zalito asfaltem a vápnem (dům se opravuje).

Krásná jsou Boží muka z roku 1647:

A teď k události, kterou se Stonařov zapsal do dějin senzačně: 22. května 1808 dopadly do okolí meteority, prý z planetky Vesta. Úkaz trval asi osm minut, byla hustá načervenalá mlha, rozléhal se hukot a několik stovek kamenů se zarylo do země. Šedesát šest kusů bylo sebráno a jsou k vidění v muzeích v Praze, Vídni, Brně a v Jihlavě. Hned u silnice je nový pamětní kámen:

Vysočina o Stonařově ví, pro zbytek světa zařazujeme mapku.

Kousíček severně od Stonařova je vesnice Prostředkovice. Všeobecně (ale mylně) je rozšířeno, že se tak vesnice jmenuje kvůli poloze na císařské silnici Praha – Vídeň, prý 149 kilometrů na obě strany. Pravděpodobnější je, že polovina délky zmiňované silnice je v místech, kde blízko Rančířova (asi o osm kilometrů blíže k Jihlavě) stávala na návrší u silnice socha svatého Josefa z roku 1748, tedy z doby krátce před dokončením úseku Jihlava – Znojmo (1750). O silnici ještě nebylo ve 14. století ani řeči, když v Prostřední Vsi mezi Dolní Vsí (dnes Suchá) a zaniklou Horní Vsí si postavil dobře situovaný zeman sídlo, k němuž přiléhal špejchar, který se dodnes zachoval.

Kvůli mnoha poškozením a přestavbám prý vůbec není jisté, zda tento objekt má či nemá historickou hodnotu, ale podívání je to pěkné, ne?

Tak příští rok ve Vyskytné u Rolanda, platí?