Prosinec 2009
Poslední měsíc v roce přímo vyzývá k tomu, abychom potlačili svoji posedlost krajinou, zklidnili se a užívali jiné radosti života – nabízí se bezpočet kulturních akcí a člověk se jen zahledí do výběru a už lituje, co všechno mu zcela jistě unikne.
My jsme si dopřáli v Jihlavě pouze jednu výstavu – v Domě Gustava Mahlera jsme si prohlédli grafické listy Evy Činčerové, malířky, které byla in memoriam udělena v roce 2009 Cena Města Jihlavy.
Návštěva Mahenova divadla v Brně, navíc ve společnosti milých přátel při posezení ve slavné Zemanově kavárně při sklence výborného moravského vína před představením, patřila k těm, které se drží na špici kulturních zážitků – nechala jsem se zde uchvátit dávným drsným příběhem Gabriely Preissové Gazdina roba, který rozhodně nepůsobí v dnešní době archaicky – situace, do nichž se hrdinka dostává, jsou veskrze současné…
Na Mikuláše už v médiích a supermarketech naplno běsnila předvánoční doba a lákala splašené pošetilce na slevy, výhody a zaručeně nejlepší zboží – ani my jsme neodolali a prošli se tak na hodinku vánočními trhy v Brně, dali si horký vánoční punč a zazvonili si na přací zvoneček, ale kvůli okolnímu kraválu asi nedolehla naše prosba na příslušná místa – přání zatím zůstává nevyslyšeno… Cestu do Brna jsme neplánovali kvůli trhům, ale kvůli Evženu Oněginovi v Janáčkově divadle. Vůbec jsme se nestyděli za dojetí při poslechu nádherné romantické hudby Čajkovského, střídmost ve chválení není namístě. Odpoledne před představením jsme zašli do Uměleckoprůmyslového muzea, kde Moravská galerie pořádá výstavu z díla Alfonse Muchy, od jehož smrti uplynulo v letošním roce 70 let. Výstava je divácky velmi úspěšná – je možné spatřit asi sto Muchových prací – slavných divadelních plakátů pro herečku Sarah Bernhardt, grafik a pláten, vše doprovázené dobrými informacemi a filmem o rodáku z Ivančic, světovém umělci období secese, velkém vlastenci, tvůrci Slovanské epopeje Alfonsu Muchovi.
Ani tentokrát jsme nezapomněli před představením zajít na kávičku a jablečný závin do blízké Zemanovy kavárny, postavené v roce 1926 architektem Bohuslavem Fuchsem, zbourané v šedesátých letech při stavbě nového Janáčkova divadla a potěšit se z toho, že v roce 1995 byla postavena replika této slavné funkcionalistické stavby.
Velké operní hlasy z celé Evropy, které se sešly v Čajkovského snad nejhezčí opeře na brněnském jevišti (premiéru Evžena Oněgina v roce 1888 dirigoval v Praze sám skladatel), krátce nato vystřídaly při letošním prvním vánočním koncertě v kostele svatého Václava ve Ždírci hlasy a hudební nástroje dětí ze ZUŠ Polná a věru i ty nám přinesly velkou radost. Vánoční výstava ve ždíreckém kulturním domě byla obdivuhodná – zvláště pro mne, zdatného neumětela.
Vrcholnou událostí měsíce pro nás ale byl vánoční koncert Komorní filharmonie Vysočina, který se konal 13. prosince v Domě kultury v Jihlavě a na programu byla kromě jiných skladeb i Haydnova Symfonie č. 101 D dur a Rybova Česká mše vánoční s hostujícími operními pěvci Gabrielou Kopperovou (soprán), Sylvou Čmurgovou (alt), Ondřejem Sochou (tenor) a Pavlem Vančurou (bas). Zážitek při poslechu nadčasové hudby a nádherných školených hlasů je nesdělitelný a myslím, že to bylo nejhezčí provedení Rybovy mše, jaké jsem kdy slyšela.
Hned následující den (14. 12.) pokračovala přehlídka krásných hlasů a hudby v kostele svatého Mikuláše ve Velkém Meziříčí – barytonista Jakub Pustina, rodák ze Žďáru nad Sázavou, je mladý chlapík s nepřehlédnutelnou rezavou kšticí a jasnou barvou hlasu, sálá z něj radost a tu si určitě posluchač odnáší po jeho vystoupení sebou.
16. prosince jsme měli možnost volby: buďto jít na vánoční koncert v kostele v Polné nebo jet na muzikál Kleopatra do divadla Broadway v Praze. Přitáhly nás siločáry velkého světa – a nedobře jsme zvolili! Teď už vím, že český muzikál není moje parketa… Jako skalní posluchačka hudební stanice Vltava jsem měla odhadnout své možnosti a nechodit tam…
Třesavka z pražské muzikálové studené sprchy okamžitě zmizela při prvních tónech Polenského big bandu v zámeckém sále – tradiční vánoční vystoupení kapely a oblíbených místních pěveckých hvězd, pořádané vždy 22. prosince, rozehřálo všechny přítomné a nám vrátilo důvěru v magickou moc hudby. Setkání se starostou města Polné a přípitkem na zdraví všech zúčastněných bylo laskavým a srdečným ukončením večera i uplynulého roku.
Pravou oslavu vánoc jsme shodou okolností letos prožili také v Polné, v děkanském chrámu Nanebevzetí Panny Marie – na Boží hod jsme byli účastni mši, při níž za doprovodu vzácných Sieberových barokních varhan zněly zpěvní party Rybovy „Hej mistře“ a čistota, krása a vřelost hlasů z polenského kostelního kůru byla penězi k nezaplacení…
K radostným zážitkům prosincovým je třeba přiřadit i listování nápaditým kalendářem na rok 2010, který jsme dostali od přátel z KČT Tesla a v němž jsou na všech dvanácti listech i na straně úvodní fotky z úspěšných turistických akcí, které jejich čilý odbor pořádal v roce 2009.
Po mírném mlsání kulturním, po útěšné a zklidňující návštěvě domů Božích a nenechavém degustačně objevném čase u vánočního stolu se nám pomalu začínala vařit krev a zkracovat žíly – bylo nutné znovu vyrazit na stezky, které svého člověka dobře poznají, když na ně vkročí…
Přikládám čtyři fotky, které se týkají Jakuba Jana Ryby:
A ještě čtyři prémiové obrázky z Vysočiny:
