Píseň o batohu turistky

napsal Karel Holub pro odbor KČT Čeřínek

90. výročí založení odboru Čeřínek je radostná skutečnost, kterou my, členové, dáváme všem okolo vědět. I takto důstojné výročí, které se připomíná na našem logu

se dá oslavit rozvernými verši, napsanými k této příležitosti.

PÍSEŇ  O  BATOHU TURISTKY

Mám batoh plný zážitků,

viděl už mnohý kraj.

Hory, hrady a vyhlídky

mi novou sílu daj.

Zamknu byt, jedu do světa,

dělám to tak už po léta.

Zájezdy jsou můj ráj.

 

S batohem už jsem prolezla

vlasti i světa kus.

Na Chopok jsem s ním vylezla,

ten rozhled! Sousto Múz!

Pak zbloudili jsme po kraji,

do krčmy se dobelhali,

když svítil Malý Vůz…

 

Ze Zillertálských Alp po horách

je rozhled ohromný.

Kozí mléko tam mívají,

však musíš mít drobný.

Horská bouda je zavřená

a krávy zvoní zvoncema.

Je to tak půvabný…

 

Ruch Amsterodamu nelákal,

mám duši spíše snivou.

Van Gogh má prima obrazy,

já cpu se při tom Nivou.

Pak v Lillehammeru na můstku

užila jsem si blbůstku –

postoj zkoušela silou.

 

Geiranger fjord byl zamlžen,

laškovala jsem s troly.

Snědli mi skoro svačinu,

pomohla jsem si holí.

Opalování v Liacouz

užívá si mnohý Francouz

vprostřed levandulových polí.

 

Kaňon Verdonu úžasný

a akvadukt z dob Říma,

skalní městečko, cikády,

člověk si venku všímá.

V Monaku u kasina MEUR

přepočetla jsem svých pár eur –

k autobusu šla zpříma…

 

V Alkmaaru sýry nakoupíš,

v Purmerendu zas skot.

Těžko však za pár eur. To ne,

navíc jsme každý Skot.

V Afluitsdijku u zdymadla

do oceánu přepadla

jsem málem. To byl pot!

 

Zámky na Loiře, světa div,

vzpomínám na Seiferta.

A jak stavěli Saint Michel

dodnes mi hlavou vrtá.

A v horké Nice na pláži?

Pohoda se tam dováží,

což z vlasti nejsem zvyklá.

 

Z Kamjanky poloniny jsem

obdivovala zticha.

Šašlík byl výborný, ňam, ňam,

však zhasla elektrika.

Nu, skromně žít je zdravá věc,

civilizovaný našinec

však po komfortu vzdychá.

 

I z Pípalky je vyhlídka

do líbezného kraje.

Pernštejn, Landštejn či Rokštejn též

osvěží staré báje.

Na Javořici jsem stokrát byla.

Studánka Páně, to je síla,

všechno ve mně jen hraje.

 

Když jdeme s vnučkou patnáctku,

procházka je to pěkná.

Ona je už u „Obrázku“,

já ještě v Třešti hekám…

Však na Čeřínku u ohně

špekáček chutná ohromně.

Před turistikou smekám.

 

Mám batoh plný zážitků,

v něm termosku a čaj.

A úsměv stále na líčku,

když zdolám Kopulaj.

Vy, co u TELKY sedíte,

vy vůbec, vůbec nevíte,

jak je v přírodě fajn!

 

Leden 2010   /Psáno pro KČT Čeřínek/

Karel Holub