2. část přejezdu Jihlavských vrchů
13. 2. 2010
Letošní zima je k nám štědrá a nabízí osvěžení a možnost odpoutat se od běžných zážitků – těm nevšedním ochotně běžkujeme vstříc. Je jasné, že všichni vždycky očekáváme zážitky krásné, okouzlující, nádherné a mile překvapivé – nikoliv šokující, nehezké a odpudivě překvapivé. Ale i ty nám jdou vstříc a my někdy s očima upřenýma ke kráse přehlédneme, že jsme byli vybráni…
Trasa: Nová Buková – Čejkov – Sázava – Křemešník – Nový Rychnov – Čeřínek – Dolní Cerekev = 27 km
„Teslácké bílé stopy“ se zúčastnilo 26 lyžařů, trasa byla úplně stejná jako v minulém roce, kdy pro nedostatek sněhu byl „Přechod“ a končili jsme na nádraží v Kostelci, kdežto letos jsme při „Přejezdu“ zamířili na běžkách do cíle na vlakovou zastávku v Dolní Cerekvi. Celý den jsme si náramně užívali ve společnosti tří přátel, Mirek fotil romantické zasněžené stromy a svátečně neokoukané výhledy, pohoda prostupovala všemi hodinami strávenými v poklidné krajině.
V 15:30 jsme dojeli do Dolní Cerekve s úmyslem strávit hodinku do odjezdu vlaku v hospůdce, ale bylo zavřeno. Nezbývalo než čekat ve vlakové čekárně bez dveří, která nenavozovala pocity libé, ale aspoň tam nefoukalo, všude kolem naprosto klid, nikde ani živáčka. Mirek si odložil batoh, poklidil do obalu oboje lyže a šel se projít. V 16:40 přijel vlak, nikdo nevystoupil, můj zasněný muž popadl lyže a už jsme byli v příjemně vyhřátém voze. V 16:58 volali známí, že došli na zastávku v Dolní Cerekvi, odkud zdálky viděli utíkat asi šest výrostků a že na zemi byl pohozený batoh, brýle a doklady. To bylo bohužel vše, co zůstalo – drahý a milovaný foťák s brašnou a náhradní paměťovou kartou a ostatní, ne tak drahé ale NAŠE, věci byly fuč. Stačilo k tomu osm minut, jak jsme pak spočítali, a také smůla, že právě v této krátké době se tam vyskytl ten (nebo ti), komu Mirek nechtěně nabídl zkoušku dospělosti a poctivosti, ve které naprosto selhal (-i).
Věříme, že naše věci zdaleka neudělají novému majiteli takovou radost, jak velký byl smutek a zklamání naše – ze ztráty i z chování těch, kteří využili chvilkové nepozornosti člověka, jenž má rád lidi a je šťastný, kdykoliv může někomu pomoci. Mirek nahlásil krádež a hledal na místech možných i nemožných, ale, jak správně tušíte, NIC.
Proto nejsou ve dnešním příspěvku žádné fotky.
Míšo, moc mne to mrzí, protože Tvé reportáže a Mirkovy fotky patří k sobě. Já jsem sice též ztratila fotoaparát, navíc jsem si ho na cestu do zahraničí vypůjčíla od sestry. Lezla jsem v horách s partou v Norsku a na jednom místě byla tak nádherná vyhlídka, že jsem se tak kochala, že jsem na fotoaparát, který ležel vedle mne, zapomněla. Pokoušela jsem se hledat to místo, ale bezvýsledně. Tak jsem se aspoň se sestrou finančně vyrovnala.
Musíte se bohužel s tou špatnou realitou vyrovnat.
Zdravím.
Ano,i Míša nese spoluzodpovědnost, snad ještě větší než Mirek – když vím, že se mu myšlenky toulají bůhvíkde, měla jsem to pohlídat, uvědomuju si, že jsem selhala. Proto mě to tolik mrzí. Před asi deseti lety nám na Slovensku ukradli foťák a holicí strojek – to mě tolik nesebralo, protože v tom jsme neměli žádnou vinu – rozbili okno a vybrali místnost. V Dolní Cerekvi bohužel dostali příležitost naší vinou.
Taky s Vámi soucítím, škoda foťáku, ale i paní Míša se má starat o bagáž!
V republice,kde je zlodějina povýšena na státní doktrínu /krade se na všech stupních a čím výš, tím víc/, bych z oka nespustil nejen baťoh, ale ani paní Míšu.
Přes moudro po bitvě cítím s vámi.
Děkujeme všem za empatická psaníčka, jsme rádi, že máme přátele…
Před lety jsem měl výborný americký dalekohled Bushnel 10×50 , dělal jsem si legraci, že jej Američané používali ve Vietnamu a já na ptáčky. Na zastávce ČSAD v Čížově jsem jej odložil na lavičku /navíc mi tam vypadly klíče /, jel autobus, rychle nastupovat…Když jsem se nedostal domů, nejbližším autobusem jsem fofroval zpátky. Klíče jsem pod lavičkou našel, dalekohled už byl fuč…. Je mi to opravu líto, že se vám stala tahle nehoda. K.H.
Ahoj Míšo, upřímnou soustrast, já zapomněla během 4 let kdesi foťáky dva, oba pro mne drahé, polozrcadlovky. Stejně jako vy jsem obeslala kdekoho v oblasti Kokořínsko a loni Roháče … nic. Svůj poslední jsem si koupila na splátky, nemohu bez něho existovat, zvykla jsem si všechno dokumentovat … dívala jsem se nedávno, jaké jsou nyní masivní slevy, můj Canon je nyní asi o 3000 levnější..