Zahájení jarní turistické sezony v oblasti KČT Vysočina – Havlíčkův Brod 2010

Havlíčkův Brod 27. 3. 2010

Mám problém. Nevím jak začít. Zdá se mi, že moje povídání je fádní, protože pořád chválím a jsem nadšená. Jenže ani tentokrát nebudu psát jinak, protože sobotu 27. března, strávenou v Havlíčkově Brodě (a okolí) jsme si zařadili mezi krásně prožité dny bez mráčku. Spolu s bezmála sedmi sty účastníky 19. ročníku Zahájení jarní turistické sezóny v oblasti Vysočina jsme se o půl deváté sešli ve sportovním areálu na Plovárenské ulici připravení využít všeho, co pro nás pořadatelé nachystali. Vždycky je hezké potkat se s přáteli, z nichž některé vidíme třeba právě jen na této akci, která se každoročně koná v jiném místě Vysočiny, abychom si nejen užili dobrodiní turistiky, ale důkladně poznali i památky pořadatelského místa. (Zde jsou odkazy na otvírání sezóny v roce 2009 v Telči a 2008 v Jihlavě.) Brodští turisté organizují na konci března oblíbený pochod s názvem Jarní Vysočinou – letos už 30. ročník, a tak jsme jim naším příjezdem dali najevo obdiv k jejich výdrži a schopnosti každý rok přijít s inovací tras tak, že je jejich pochod stále hojně navštěvovaný. Letos to vlastně bylo Zahájení sezóny Jarní Vysočinou…

Slavnostní start  se konal v údolí řeky Sázavy, kde v posledních letech vyrostl moderní sportovní areál bezvadně zakomponovaný do krajiny – ten teď ožil brebentěním, radostným podáváním rukou a zářivými barvami turistických bund.

Všichni se rázem utišili, když mladý pištec zahrál známou lidovou melodii, na pódium přiběhly děti z folklorního souboru Kalamajka a v mrazivém ránu, které ale slibovalo slunečný den, nám zpívaly a tancovaly, až se zahřály a nám předaly přebytek svého elánu.

Pak se na pódiu vystřídali řečníci – nejdříve Vláďa Maršík, hlavní organizátor, následoval krátký a velmi vstřícný projev starostky města Jany Fischerové, nato zdravice předsedy klubu německých turistů z Wilthenu. Rádi jsme uslyšeli sdělení starosty obce Číhošť, že budou aktivně spolupracovat s brodskými turisty tak, aby pochod Jarní Vysočinou byl od 31. ročníku dvoudenní a vedl po trasách v okolí jejich obce, známé působením pátera Josefa Toufara. Moderátor akce Martin Pesler nás seznámil s nabídkou tras a potěšil sdělením, které památky Havlíčkova Brodu jsou pro turisty zpřístupněny zdarma a pak vybídl přítomné činovníky, aby otočením klíče symbolicky otevřeli jarní sezónu.

Pozdravila nás i předsedkyně oblasti KČT Vysočina Marie Vincencová, která se s námi po zahájení nemohla rozběhnout po některé z připravených tras, protože spolu s Mílou Bradovou a Františkem Janečkem odjížděli jako naši delegáti na celostátní konferenci KČT do Pardubic pěstovat „stolovou “ turistiku.

Pár obrázků účastníků akce:

Představitelé Havlíčkova Brodu pro nás uchystali bonbónek – odhalení sochy Poutníka, který do města doputoval z loňského lipnického Dřevořezání a našel svoje stálé místo pod skálou na břehu Sázavy ve sportovním komplexu, jenž je součástí nádherného brodského parku Budoucnost (založen 1889). Těžko by hledali vhodnější příležitost ke slavnostnímu odhalení dva a půl metru vysokého tzv. Lipnického poutníka, jehož autorem je brodský řezbář Josef Špicl, než přítomnost tolika turistů se srdci bijícími v rytmu kroků, lidí, ochotných převzít štafetu putování a rozběhnout se s ní do všech koutů Vysočiny…

Měli jsme za sebou slavnostní zahájení a mohli jsme se vydat na některou z dálkových tras (50, 35, 25 a 15 kilometrů) nebo absolvovat jen šestikilometrový městský památkový okruh. Rozhodli jsme se pro prohlídku památek a potom do přírody. O Havlíčkově Brodě a okolí už jsem psala několikrát, podrobnosti najdete zde, tak uvedu jenom stručné informace. Počátky města sahají do 13. století, kdy se začala s těžbou stříbra rozvíjet stará osada, v dnešní době žije v městě asi dvacet pět tisíc lidí. Ve „stříbrném období“ se město bouřlivě rozvíjelo, stavěly se chrámy a 52 metrů vysoká věž kostela Nanebevzetí Panny Marie z té doby byla naším prvním cílem, abychom se pokochali pohledem na město a na vlastní oči uviděli zvon Vilém, odlitý na začátku 14. století, dosud v činné službě (výška 130 cm, váha asi dvě tuny).

Viděli jsme i další dva zvony ve věži – Václava a Barboru, vyslechli jsme povídání průvodce, od něhož jsme se dozvěděli, že na zdejší věži žili lidé (i s domácím zvířectvem) až do sedmdesátých let minulého století.

V krásném dni byl okouzlující pohled na město, i když náměstí právě prochází rekonstrukcí; na následujícím obrázku vpravo vidíte arkýř s věžičkou na Havlíčkově domě, kde je muzeum.

Pak jsme zašli do Štáflovy chalupy, která je čerstvě jmenovanou národní kulturní památkou (v únoru 2010) a brodští jsou na ni patřičně hrdí, protože se jako zázrakem uchovala uprostřed města a nepodlehla očistné bořicí mánii druhé poloviny minulého století.

Jádro chalupy je ze 16. století, patřívala rodu, z něhož vzešel malíř Otakar Štáfl (1884–1945), dnes je tu antikvariát a stálá expozice skautského hnutí, jehož vyznavači původní vlastníci domu byli (Orlovská myslivna, kde skauting vznikl, je kousek od Lipnice). Památník Otakara Štáfla je od roku 1957 v baště, zvané Štáflova, ve zbytcích městského opevnění z doby Jindřicha Korutanského (začátek 14. století). Jsou tu obrazy, knižní ilustrace, část expozice je věnovaná Karlu Havlíčku Borovskému (1821–1856), jehož obdivovatelem malíř byl.

Kousek odtud je kostel Nejsvětější Trojice (ze začátku 18. století), ke kterému se váže hezká legenda o jeho vzniku – inspirací ke stavbě prý byl tulipán se třemi květy, který vyrostl v děkanské zahradě. Před kostelem vyvěrala zázračná studánka a nad ní později postavili trojbokou kapli svatého Kříže, takže celý svatý okrsek v současnosti vyhlíží takto:

Bylo kolem poledne, když jsme ukončili KPČ (kulturně-poznávací činnost) a vydali se do jarní přírody vstřebat už viděné, dát odpočinout hlavě a zaměstnat nohy. Vybrali jsme si známou trasu do Knyku a zpět, kterou jsme prošli opačným směrem než při poslední návštěvě.

Havlíčkův Brod – Pelestrov – Rozňák – Knyk – rybníky – HB = 17 km

Šli jsme po modré TZ kolem Rozkošského potoka, na kterém jsou rybníky Drátovce, v Pelestrovském polesí jsme se zastavili u známé studánky

a už bylo načase kvůli obnově sil zapadnout do Pelestrovské hospůdky, která stojí v cestě a nelze ji přece obejít! K lákadlům této občerstvovny patří i chov huculských koníků, kteří jsou návštěvníky hýčkaní a s viditelným potěšením postojí fotografům jako manekýni.

Jarní příroda konala zázraky, nad kterými každoročně všichni lidé žasnou a nikdy se jim neomrzí.

V Knyku jsme přešli na zelenou TZ a okruhem jsme se vraceli údolím Cihlářského potoka do Brodu. Je tu kaskáda rybníků, jeden malebnější než druhý – Knycký, Štičí, Zádušní, Pfafendorský, Hajdovec a poslední, nejblíže městu, je rekreační Cihlářský.

Cesta příměstskou lesní oblastí Vlkovsko (přes 50 ha)

nás dovedla až k parku Budoucnost, který těží svoji romantiku také z rybníků zabírajících plochu skoro 12 hektarů. Jen si nahlas přečtěte jejich krásná jména: Rantejch, Hastrman, Očko, Obora, Valšička…

Značená trasa nás vedla ke konci dnešního putování kolem hokejového stadionu Kotlina, ze kterého pro vás mám jen tuhle ochutnávku:

V cíli jsme dostali pamětní listy, keramické poutnické botičky a poděkování za účast. Jarka Kohoutová, nová předsedkyně pořádajícího odboru KČT při TJ Jiskra Havlíčkův Brod může být se svým týmem organizátorů letošního Zahájení JTS v oblasti Vysočina spokojená.

Svět se otevřel a zase nám leží (na rok) u nohou…