5. 4. 2010
Přesně podle předpovědi počasí se v pondělí ochladilo, sluníčko si šlo po dvou zářivých dnech odpočinout a přenechalo vládu našim mužům, aby nás rozveselili svými průpovídkami při mrskání pomlazovacími vrbovými proutky. Na začátku vycházky, kterou pořádali turisté Sokola Bedřichov, jsme odbyli tradiční velikonoční rituály a chutě jsme se po desáté dopolední vydali do okolí Jihlavy. Cílem však dnes nebyla turistika, ta byla jen prostředkem, jak "pobejt" s přáteli. Nicméně jsme čile kráčeli kolem rybníku Borovinka, do Hybrálce a po několika kilometrech jsme se krátce zastavili na Stříbrném Dvoře. Statek byl vybudován ve druhé polovině 18. století, stávala u něj kaplička a jako už mnohokrát, zase musím napsat, že druhá polovina 20. století s kolektivizací byla pohromou. Státní statky měly v kapli sklad pohonných hmot a také ostatní zdejší budovy volaly na začátku našeho století o pomoc. Věci se změnily s příchodem nového majitele a podívejte se, jak je teď kaplička krásná.
Její zvonek odbíjí každou čtvrthodinu, jasné kovové tóny se nesou do daleka a působí starosvětsky mile.
Uvedu historickou zajímavost, že na blízkém rozcestí stával tzv. flusshäusel, výrobna drasla (potaš), lidově flusárna. Žíravina byla zapotřebí při výrobě skla, mýdla, ale v Jihlavě jistě sloužila převážně koželuhům, které nám připomíná dneska už jen jméno Koželužského potoka.
Ze "Stříbrňáku" dohlédneme ke Zborné, která je dnes součástí Jihlavy, ale na úsvitu dějin ležela skryta mezi zalesněnými vrchy prošpikovanými stříbrnými žilami. Jméno obce se ale používá až od roku 1923, při první písemné zmínce z roku 1233, a pak stále, se hovoří o vsi Buková. Název je případný, protože osada vznikla v kotlině mezi kopci Šacberkem a Ptačím vrchem, v místech, kde byly převážně bukové porosty. Zdejší stříbrné kutiště, které se už od poloviny 13. století využívalo, je jedno z nejstarších na Jihlavsku; kvůli dolování bývalo v okolí až patnáct rybníků.
Zašli jsme probudit studánku pod Šacberkem, pozdravit ji a prohodit pár přívětivých slov.
Pak už bylo po poledni, nechali jsme za sebou Lesnov, procházeli jsme Bedřichovem, táhlo na dvanáctý kilometr a my jsme se v lezavém počasí třeskutě těšili do hospody. Tam jsme ve společnosti přátel pojedli, popili, pobavili se…
Jaro už nestálo ve dveřích, bylo v nás.