26. června 2010
Už několik let pluje po Dalešické přehradě výletní loď Vysočina a nám se naskytla možnost prohlédnout si okolí vodní nádrže nejdříve z lodní paluby a pak ze značené turistické cesty. Byla to sobota odpočinková, společenská. Přijeli jsme do Kramolína jako účastníci zájezdu, který připravili pro turisty z odboru Čeřínek Věra a Jirka Veselí a před odjezdem lodi jsme stihli projít se po hrázi a trochu se porozhlédnout. Zjistila jsem, že tato hlavní, horní nádrž na řece Jihlavě, je dlouhá dvaadvacet kilometrů, tři sta metrů dlouhá sypaná hráz je se svou výškou bezmála sto metrů nejvyšší svého druhu u nás a že hráz dolní, vyrovnávací nádrže, má výšku padesát metrů a přehradní jezero se táhne až k Mohelnu, což je sedm kilometrů, a že vodní dílo (Dalešická a Mohelnská nádrž) bylo vybudováno v roce 1979 jako zásobárna vody pro provoz jaderné elektrárny Dukovany.
Půlhodinová plavba byla příjemná, na březích jezera jsme viděli vyčnívat několik skalnatých ostrohů, jejichž podstatná část byla ovšem pod vodou. Tyto skály byly ve středověku ze strategických důvodů využívány pro stavbu hradů, jichž bylo v této oblasti několik, ale v současnosti z nich mnoho neuvidíme, většinou už byly pusté na konci 15. století. I na nejznámější, Wilsonově skále u Dalešické přehrady, prý býval hrádek Kokštejn, z něhož se do dnešních dob zachovaly jen sotva znatelné zbytky.
Skalisko strmí padesát metrů nad hladinu, ale je do poloviny zatopené – původních sto metrů jistě vzbuzovalo závrať. Břehy nádrže jsou členité, na jednom z výběžků je známý kemp Wilsonka, u kterého je přístaviště Hartvíkovice. Tam pro nás skončila plavba (loď pokračovala do Koněšína) a dál jsme se vydali po svých, nejdříve žlutě značenou cestou na Wilsonovu skálu, z níž Mirek vyfotil zmíněný kemp.
Pohled z vyhlídek vysoko nad vodní hladinou byl velkou odměnou za nepatrnou námahu při stoupání, naladil nás ke smíru, vyvolával klid a budil důvěru v řád světa.
V Hartvíkovicích, dříve než jsme se vydali na desetikilometrovou cestu zpět do Kramolína, jsme ztratili dost času v hospodě, kde hooodně vázla obsluha, naštěstí nevázla naše rozmluva s přáteli… Po červeně značené cestě jsme došli přes Popůvky do Kramolína, odkud nás autobus popovezl asi dva kilometry! směrem k Zelenému kopci (491 m n.m.), na němž stojí Babylon, druhá nejstarší rozhledna v českých zemích (nejstarší je na Kleti z roku 1825).
Rozhledna je vysoká 24 metrů a je nyní technickou památkou, protože byla v roce 1831 postavena majitelem náměšťského panství Jindřichem Haugwitzem k zeměměřičským účelům. Původně byla vysoká čtyřicet metrů, ale za prusko-rakouské války (1866) byl její vrchol poškozen a nejvyšší patro muselo být sneseno.
Ze Zeleného kopce jsme seběhli do Kramolína a tam už „sláva nazdar výletu…“ Dnešních asi patnáct kilometrů za celý den byla promenáda, musím se přiznat, že mě víc bolely panty od mluvení než nohy od chození…
Na závěr mapka okolí Dalešické přehrady:
Zdravím Tě, Jirko a sděluji, že zítra, v sobotu, jenom cyklo v okolí a pak vrcholí dny, na které jsme se těšili několik let – 7. 7. bude odhalena socha Gustava Mahlera v novém jihlavském parku a předtím vrcholí různé kulturní akce ke 150. výročí narození skladatele – máme tedy "mahlerovské žně" a budeme v jednom kole, abychom všechno stihli. Doufám, že se mi podaří sepsat něco na blog, protože 9. 7. odjíždíme do Irska.
Děkuji za návštěvu blogu a přeji Ti hezké letní výlety :-))
Měli jste pohodový den.Jsem zvědav, kam vyrazíte o začínajícím prodlouženém víkendu.