Podzim na Čeřínku – seminář KČT oblasti VYSOČINA

Seminář cvičitelů a vedoucích turistiky oblasti KČT Vysočina

16.–17. října 2010

Při tvorbě programu pravidelného říjnového turistického semináře byl náš odbor Čeřínek vzhledem k oslavám letošního 90. výročí svého založení pověřen oblastním výborem KČT zajištěním některých organizačních záležitostí, abychom v průběhu akce mohli přátelům připomenout historii našeho turistického klubu, která se začala psát už dávno před rokem 1920.

Bylo rozhodnuto, že účastníci budou ubytovaní v turistické chatě na Čeřínku, která je od roku 1991 zase v majetku našeho odboru, a my jsme chtěli vytvořením podmínek pro příjemný pobyt upozornit na to, že ani v současné době jsme neopustili stěžejní motivaci pro tehdejší vznik klubu – pěstovat sounáležitost a propagovat oblast Čeřínku.

Připomínám, že na blogu lze najít povídání o stejné akci v Humpolci v roce 2007, u Velkého Meziříčí v roce 2008 a loňský seminář ve Štokách.

Počasí neslibovalo žádné zázraky a skutečně v sobotu dopoledne asi hodinu hustě pršelo, ale pak, asi proto, že turisté jsou Pánaboha milý děti, jak často opakuji, přestalo, a příroda na Čeřínku byla barevně lesklá a voňavá a v odpoledním zubatém slunci, které skrze koruny stromů vytvářeno kalendářové obrázky, jsme si užili charakteristického odéru vlhkého tlejícího listí…

Na trasy v oblasti přírodního parku Čeřínek (vyhlášen 1985, výměra téměř dva a půl tisíce hektarů) jsme vybavili kolegy psanými informacemi o zdejších přírodních památkách (Čertův hrádek, Pod Mešnicí, Na Skalce, Přední skála, Hojkovské rašeliniště), o zajímavostech na naučné stezce a barevnou mapkou s vyznačením trasy v oblasti, kde se budeme pohybovat.

Sobotní trasa: chata na Čeřínku – po ČTZ Čertův hrádek – neznačenou cestou Mešnice – Pod Mešnicí – Dolní Hutě – Fialovy skály – Hojkovské rašeliniště – chata na Čeřínku = 18 km

Výjezdního semináře se zúčastnilo celkem 61 cvičitelů ze 13 odborů oblasti Vysočina.

První zastávka byla u pověstmi opředeného a geology vyhledávaného Čertova hrádku, což je asi nejznámější zdejší skalisko. Lesy v okolí patří už od konce 16. století městu Pelhřimovu, které zde zřídilo naučnou stezku se čtyřmi informačními cedulemi.

Když v bájných časech dostal čert se specializací architekta za úkol postavit přes noc hrad, kam by byli z pekla odsunuti nezvladatelní jedinci, potkal se při shánění vhodných balvanů na blízké Skalce s náčelnicí víl Kraťou, okouzlen její krásou strávil s ní v radovánkách noc a dílo nedokončil před zakokrháním kohouta, jak bylo stanoveno. A tak tu navěky máme malebné kamenné útvary a tím i důvod, proč do krásného kouta Vysočiny zajít.

Při cestě ke druhé přírodní památce jsme se zastavili na vrcholu Mešnice (753 metrů),

chráněná loučka o výměře necelý hektar však leží na svahu kopce v blízkosti staré hájenky. Stavení je teď bohužel v naprosto havarijním stavu, pan nadlesní Křepelka z Nového Rychnova se asi obrací v hrobě, když tu spoušť vidí.

Kříž dal postavit v roce 1897 jako připomínku své padesátileté služby – to byli tehdy frajeři, že?

Okolní lesy prý jsou 140 let staré a procházet jimi je jedna z radostí, které se neomrzí, nabídka nejrůznějších scenérií je nepřeberná, tichý úžas je stálým průvodcem…

Pro mne nejmilejší a nejobdivovanější je lokalita zvaná Na Skalce. Velmi romantický žulový hřeben, asi 700 metrů dlouhý, odolává našim pokusům o dobrou fotografii, protože neumíme zachytit fascinující barvy skalisek, mechů a celkovou atmosféru – vždycky z toho vyjde něco naprosto jiného než vidíme na vlastní oči. Toto místo si oblíbili turisté na začátku minulého století, v roce 1913 postavili na blízkém Čeřínku dřevěnou, původně lyžařskou chatu (dodnes slouží) a některá skaliska se jmenují podle tehdejších průkopníků. Často se používá název Fialovy skály (profesor gymnázia z Telče, pořádal zde lyžařské kurzy), známá je Gilbertova skála (vyrytý název je viditelný už jen za příznivého světla):

Prošli jsme značně členitým terénem a byli jsme za výběr trasy velice chválení – toto místo, které neleží na značené turistické trase, navštívili mnozí cvičitelé poprvé a rozhodně sem chtějí přivést své kolegy z odborů.

Národní přírodní památka Hojkovské rašeliniště se rozkládá na ploše asi pěti hektarů, vrstva rašeliny je mocná až tři metry.

Těžilo se až do třicátých let minulého století, prohlubně po těžbě jsou zalité vodou a okolní neprostupný porost je tvořený převážně olší lepkavou. Jména zvláště chráněných rostlin znějí poeticky, živočichů exoticky. V oblasti jsou podmáčené louky a mokřady, protože voda se zachycuje na žulovém podloží – celé údolí i masiv Čeřínku je významným prameništěm.

Vrátili jsme se zpět k chatám,

zaskočili na vrchol Čeřínku (761 metrů),

pak ještě jukli na opuštěnou, ale už svůj blízký čas větřící sjezdovku.

Den jsme završili stolovou turistikou – po informacích činovníků z oblastního výboru následovala přednáška Ing. Jaroslava Šlechty o chatách v majetku KČT – jako místopředseda ústředního turistického výboru o nich ví všechno a navíc je starost o ně v jeho kompetenci. V další přednášce, kterou nám pro nepřítomnost lektora pěší turistiky Jardy Mikeše přečetl jeho oddílový kolega Jarda Vála, jsme si zopakovali, jak se správně oblékat na turistiku, aby platila větička, že neexistuje špatné počasí, ale jen špatné oblečení…

Pak jsme se radovali při oblíbených prezentacích vytvořených studiem BRAJA a dokumentujících činnost odborů v minulém období. A poté nadešel čas, abychom představili našim přátelům čtyři prezentace, které byly sestaveny k 90. výročí založení KČT Čeřínek. Jako úvod k nim jsem řekla zhruba toto:

Když jsme se turisticko-tanečním krokem loučili s rokem 2009 a společně s přáteli ze všech jihlavských turistických odborů vstupovali ve Ždírci do jubilejního roku 2010, věděli jsme, že nás v roce 90. výročí založení KČT Čeřínek čeká několik velkých akcí, kterými chceme připomenout náš klub. Především to bylo dubnové Zahájení cykloturistické sezóny, které jsme na žádost radnice udělali v termínu, kdy se otevírala cyklostezka Jihlava – Třebíč – Raabs, a jistě i díky naší propagaci se zahájení zúčastnilo téměř tisíc lidí, převážně organizovaných turistů z celé Vysočiny.

Další plánovanou akcí byl právě probíhající seminář oblasti Vysočina, na kterém se OKČT Čeřínek podílí zajištěním turistických tras.

Co jsme ale plánované neměli, zaznělo na jaře jako výzva na schůzi oblasti Vysočina  –  Míla Bradová nás vyzvala, abychom připravili dokumentaci o našem prvním předsedovi Mg. Ph. Františku Srdínkovi a předložili ji k posouzení Radě pro uvádění do Síně slávy české turistiky. To byl úkol velice radostný, protože jsme při něm mohli využít dokumentů a historických faktů, které během posledních několika let shromáždil Ing. Jan Krejčí z OKČT Čeřínek. Byla vytvořena prezentace, sepsány dokumenty a žádosti podle směrnice a při předávání kompletu členům výboru oblasti Vysočina jsme byli zaskočeni požadavkem na vytvoření další dokumentace a podkladů, na jejichž základě by se mohl odbor KČT Čeřínek ucházet o čest být po schválení členy ústředního výboru KČT uveden do Síně slávy české turistiky. Byli jsme nadšení, ale zároveň jsme si uvědomovali, kolik pečlivé práce to vyžaduje. Oblastní výbor pověřil zpracováním dokumentace manžele Veselých, Krejčích a Svatošovy. Mohu vám říci, že jsme o letošních prázdninách, vlastně až do této doby, měli opravdu co dělat. Využívali jsme různých pramenů, z nichž nejvýznamnější byly zase podklady Ing. Krejčího, který odvedl olbřímí kus práce. Vytvořili jsme tři prezentace, které za chvíli uvidíte a ostatní zájemci si je mohou prohlédnout na našich webových stránkách, a sborníček o historii klubu Čeřínek i o dění, které předcházelo jeho vzniku.

Chci při této příležitosti poděkovat Ing. Míle Bradové a Františku Janečkovi za jejich účinnou pomoc a cenné rady – bez jejich přispění by podklady pro Síň slávy české turistiky vůbec nevznikly – a také, nikoliv však v poslední řadě, našemu předsedovi Jirkovi Veselému, který se od samého počátku k věci stavěl pozitivně a veškerou práci směřoval ke zdaru akce.

Věřím, že nám budete fandit, aby ústřední výbor KČT, který zasedá 25.–26. 11. 2010 na chatě na Čeřínku, nás nenechal v předsíni, ale aby pozval předsedu Františka Srdínka a odbor Čeřínek do Síně slávy české turistiky, což by bylo ocenění práce všech turistů z Vysočiny. Přejme si, aby turistický klub Čeřínek, založený 12. 12. 1920, se úspěšně dožil dalších skvělých výročí.

 Ještě bych na závěr chtěla připomenout, že dnes je předvečer výročí úmrtí našeho prvního předsedy Františka Srdínka – ten náhle zemřel 17. 10. 1933 ve věku 52 let a za pár měsíců nato, 16. ledna 1934, vyhořela chata, kterou v roce 1923 vybudovali členové nově založeného turistického klubu. Ještě v témže roce (1934) stála na místě zničené dřevěné chaty chata nová, zděná. V tehdejší době měl turistický klub velikou společenskou prestiž a být jeho členem se pokládalo za čest. Myslím, že není větší pocty našim zakladatelům nad to, že dnes jsme se tady z celé Vysočiny sešli, náš odbor funguje, chata prosperuje – tedy ideály, se kterými vstupovali naši předkové do Turistického klubu, zůstaly doposud zachovány.

Přeji vám všem, abyste si užili zdejší krásné přírody – na milovaném a hojně navštěvovaném vrchu, který tehdejší turisty okouzlil natolik, že jeho jméno dali do názvu klubu.

Zde si můžete prohlédnout zmiňované prezentace  umístěné na našich stránkách v oddílu Prezentace :

1. 90 let KČT Čeřínek

2. Historie nejstarší turistické chaty na Čeřínku

3. První předseda KČT Čeřínek Mg. Ph. František Srdínko

4. Tažní ptáci v Jihlavě

Hudba a tanec byly logickým a kultivovaným vyústěním krásného dne, nedělní ráno nás zastihlo svěží, natěšené a dychtivé dalších očekávaných radostí. Nejdřív ale zase trochu teorie – předseda odboru vysokohorské turistiky Mgr. Jiří Nováček si pro nás připravil povídání o bezpečném pohybu v horách a po ledovci. Jako lektor VHT a zkušený aktivní turista nás všechny zaujal svými informacemi a vstřícným projevem.

Nedělní trasa byla opravdu vhodná pro slavnostní a oddychový den: od chaty jsme žlutě značenou cestou došli po dvou kilometrech k trase naučné stezky, prošli jsme její šestikilometrový okruh se 14 informačními místy a vrátili se zpět do chaty, tedy pouze deset kilometrů, na nich však radost při každém kroku…

Hned při vstupu na naučný okruh je atraktivní informace: terénní nerovnost, kterou uvidíme, je pozůstatkem po stříbrném dole, v blízkosti se v milířích pálilo dřevěné uhlí pro tavení stříbra – vše názorně popsáno na panelu.

Na stezce jsou cedulky, z jejichž textu návštěvníci zjistí, jak ceněnou oblastí právě procházejí.

Poslední ze čtyř zdejších přírodních památek, které jsme chtěli našim kolegům ukázat, je nejvyšší bod na trase naučné stezky, Přední skála (712 metrů), prý učebnice vývoje zemského povrchu:

Zdejší čtvrtohorní skalní mísy vzbudí obdiv u každého turisty.

Na mnoha místech jsou k vidění tzv. mrazové sruby, vzniklé působením vody, která se dostala do svislých puklin a horniny se během času rozpadly na bloky.

Formanská studna, další ze zastávek na stezce, sloužila k napájení tažných zvířat a je prý 2,5 metru hluboká. V blízkosti stávala kůlna pro přespání dělníků a ustájení dobytka, dnes je tu odpočinkový srub.

Celý okruh NS je výborně značený, dá se říci, že oblast Čeřínku je výkladní skříní značkařů. A není divu – vždyť jsme tu minulou neděli potkali vedoucího značení zdejší oblasti Ing. Ivana Bohatého, který se svojí Libuškou procházel zdejší značené cesty a jen tak nedělně poopravoval…

Svoji dokonalou znalost značkařské problematiky uplatnil Ivan v návrhu nového bezúdržbového mapového stojanu, který nazval Vysočina, a který se už postupně instaluje po celé republice. V naší oblasti se první exemplář objevil nedávno na Horních Hutích a samozřejmě neunikl naší pozornosti.

Kousek odtud při cestě k turistickým chatám na Čeřínku je památná lípa, 28 metrů vysoká, s obvodem 470 centimetrů a její obrázek jsem vybrala jako důstojnou tečku za vydařeným víkendem.