Pomník Gustava Mahlera v Jihlavě
Každá socha má svoje tajemství. Podle neznámého klíče oslovuje diváky a záleží na tom, kolik lidí je schopno slyšet tóny, které socha vydává. Slyší-li je někdo, socha ožije a komunikuje s okolím. Člověk, který dokáže vnímat to sdělení, má zážitek podobný jako z koncertu a jeho hloubka je ovlivněna a umocněna znalostí vzniku díla i pohnutek autora. To měli na paměti členové Společenství pro postavení pomníku Gustava Mahlera v Jihlavě manželé Olga a Josef Poukarovi a Petr Dvořák, když se rozhodli sestavit almanach nejen o zrodu sochy, ale oslovit významné osobnosti, aby se vyznaly ze svého vztahu k hudbě Gustava Mahlera. Říká se, že napsané zůstává, proto i v budoucnosti mají zájemci šanci dozvědět se a porozumět. Usilovná a mravenčí práce vydala své plody a vznikl ojedinělý průvodce, který je schopen i nezasvěcenému velmi plasticky přiblížit události, které se daly do pohybu v roce 2004, i když všichni víme, že původní myšlenka vždycky vznikne daleko dříve a zraje…
Kniha, neobvyklá svým obsahem, ale i formátem a provedením, je rozdělena na dvě části – vznik sochy a parku, a doteky a vliv díla a osobnosti Gustava Mahlera při vztahu oslovených, převážně hudebních umělců, k jeho hudbě či dokonce při tvoření názoru na okolní svět. Věřte, že je to vzrušující čtení! Vracím se často k výpovědím jednotlivých osobností a vždycky znovu zaujmou…
Při čtení příspěvku předsedy Společenství Josefa Poukara a básníka Jiřího Kuběny si uvědomuji, v jak šťastné době žijeme, jaká shoda příznivých okolností nastala, že tito lidé, kteří rozpoznali v chaosu doby důležité věci lépe než ostatní, dali podnět ke vzniku pomníku a byl osloven sochař Jan Koblasa, jenž vtiskl jejich představám pevné obrysy a navrhl nejen původně zamýšlenou sochu, ale i prostor kolem ní, architekti Martin Laštovička a Vít Doležel nakreslili park – o tom všem už jsem psala.
Jen neúplný přehled, kdo přispěl do sborníku svým vyznáním k Mahlerově hudbě: Gabriela Beňačková, Tomáš Halík, Lukáš Hurník, Jan Klusák, Josef Koutecký, Václav Malý, Richard Novák, Petr Spielmann, Vladimír Válek, Petr Vronský, životopisec Henry-Louis de La Grange, Donald Mitchell – celkem třiatřicet odpovědí, které stojí za pozornost…
Asi čtyřicetistránkové dvojjazyčné kalendárium zachycuje vznik pomníku pohledem členů Společenství – a zajisté uvěříte, že to nebyla cesta jednoduchá – naděje a úspěchy střídaly překážky osobní i administrativní, ano i závist, nepřejícnost, hloupost a přezíravost měly zastoupení ve škále vlastností, které byly ve hře.
Sborník kompletně připravil k vydání Petr Dvořák, obálka a grafická úprava je dílem Evy Bystrianské, dotaci na vydání publikace ve výši 70 tisíc korun poskytl kraj Vysočina, v počtu 600 kusů vytiskla jihlavská tiskárna Ekon.
To vše už bylo minulostí v okamžiku, kdy při slavnostním závěrečném koncertě účastníků dirigentských kurzů Gustava Mahlera 6. 7. 2010, v předvečer 150. výročí narození GM, vystoupila na pódium Domu kultury Olga Poukarová a JUDr. Šimánek ze Společenství a hejtman kraje Vysočina za účasti ředitelky jihlavské Komorní filharmonie pokřtil publikaci Pomník Gustava Mahlera v Jihlavě.
Jsem přesvědčena (a jistě nejsem sama), že vznik „podrobného rodného listu“ pomníku je stejně veliký kulturní počin jako vznik Koblasovy sochy. A ještě s povzdechem přidám, že u nás v Jihlavě zdaleka nemá almanach takovou nadšenou odezvu, s jakou se setkáváme v kulturních kruzích v Evropě.
I tak je nás tu ovšem mnoho, kteří se z nové publikace upřímně radujeme.
V den odhalení sochy jsem poprosila některé účastníky o podpisy a s hrdostí je předkládám.
Jak můžeme vědět, že za sto let nebude právě tato publikace o zrodu sochy Gustava Mahlera určující výpovědí o době, ve které teď žijeme?!
