7. 7. 2010 – Jihlava

Jak to bylo v Jihlavě

V den oslav 150. výročí narození Gustava Mahlera bylo nejočekávanějším bodem programu odhalení sochy v novém parku těsně za bývalými městskými hradbami, v místech, kde stávala od roku 1863 synagoga, vypálená v roce 1939 nacisty. Při té příležitosti přijely do Jihlavy osobnosti, které potvrdily výjimečnost dne a se kterými třeba jen pár vět promluvit jsme pokládali za prémii od života a nevšední zážitek.

Dopoledne bylo uspořádáno shromáždění v gotické síni jihlavské radnice, kterého využili představitelé města k proslovům a my ostatní jsme měli možnost neformálně si popovídat s váženými hosty. Ráda bych několik z nich představila.

Ústřední postavou dnešního dne byl autor odhalované sochy Jan Koblasa, který je na následujícím obrázku se svým přítelem a spolupracovníkem Jaroslavem Řehnou.

Představte si, že na Vysočinu vážil cestu (s nadšením a rád!) největší Mahlerův životopisec, muzikolog profesor Henry-Louis de La Grange, zakladatel Mahlerovy společnosti v Paříži a nyní její čestný prezident, autor čtyřsvazkové publikace o Gustavu Mahlerovi (dosud nepřeložené do češtiny). Jen pro zajímavost uvádím, co jsem zjistila: první díl se jmenuje The Road to Vienna a zabývá se roky 1860–1897, druhý díl má název Vienna: The Years of Challenge a pan profesor provádí čtenáře roky 1900 až 1904, třetí kniha Vienna: Triumph and Disillusion zahrnuje roky 1904–1907 (každý ze tří svazků je několikasetstránkový a s množstvím fotografií) a ve čtvrté části nazvané A New Life Cut Short se na téměř 1800 stranách textu, s osmdesáti fotografiemi, podrobně zabývá životem a dílem Gustava Mahlera v posledních letech jeho života 1907–1911.

Šestaosmdesátiletý vitální vědec a znalec GM přijel do Jihlavy a Kaliští se štábem francouzské televize jako průvodce mnohadílným televizním seriálem o Gustavu Mahlerovi a byl pozván na slavnostní setkání do gotické síně jihlavské radnice.

Dalším hostem slavnosti byl luteránský teolog Helge Adolphsen, hlavní pastor v kostele sv. Michaela v Hamburku – právě z toho kostela, který je symbolem města a v němž v roce 1894 při mši sloužené za dirigenta Hanse von Bülowa získal Gustav Mahler při poslechu chorálu inspiraci k dokončení Druhé symfonie zvané Vzkříšení.

Lektor už dvou ročníků dirigentských kurzů GM Charles Olivieri-Munroe přijel na jihlavskou slavnost se svou sympatickou manželkou a dětmi.

Jihlavský architekt Martin Laštovička zpracoval návrh parku Gustava Mahlera a nebyla to jeho první práce spojená s odkazem na slavného dirigenta a skladatele – od roku 2000 je v hale Horáckého divadla Laštovičkův památník, který připomíná datum 13. 10. 1870, den prvního veřejného vystoupení GM v tehdejším Městském divadle.

V mé soukromé galerii obdivovaných nemohou chybět protagonisté Společenství Josef Poukar a Petr Dvořák, z jejichž nápadu se narodil i sborník, mapující situaci, která vyústila do dnešního happyendu.

Protože nad oslavami výročí narození génia světové hudby převzal záštitu prezident Václav Klaus, tak v momentě, kdy přijelo prezidentské vozidlo před radnici, bylo shromáždění v gotické síni ukončeno a všichni jsme se vydali sluncem zalitou Jihlavou do parku, kde už vyhrávala Hudba Hradní stáže a Policie České republiky. Prostory v okolí byly zcela zaplněné lidmi, televizními štáby a dokumentaristy se to tu jen hemžilo, Jihlava prožívala svých pár hodin slávy…

Už jsem popsala průběh slavnosti, teď jen pár fotografií – nejdříve Boni pueri, kteří se po krátkém zastavení v Jihlavě chystali na večerní koncert v Kalištích,

pak trumpetista z orchestru Hradní stráže napodobující zvuk šofaru, což je zvířecí roh, na který se troubí při slavnostních židovských příležitostech. Zvuk trubky byl symbolickou připomínkou, že na tomto místě stávala synagoga

a barytonista Ivan Kusnjer zazpíval Šema Jisra´el (Slyš, Izraeli!) – vyznání víry, nejdůležitější židovskou modlitbu.

Pak, jako poslednímu, přidělili pořadatelé slovo tajemníku Společenství JUDr. Šimánkovi (celý text je v červencovém článku)

a nadešel ten dlouho očekávaný okamžik, kterému vedoucí osobnosti Společenství věnovaly tolik sil – návrat Gustava Mahlera domů na Vysočinu, přičemž cílem nebyla jen socha, ale i rozšíření všeobecného povědomí o významném krajanovi.

Pozorně se podívejte na ty, kteří sochu odhalovali – sochař Koblasa, prezident Klaus, primátor a hejtman… Také hledáte Josefa Poukara či jiného zástupce Společenství? Ne, nenašlo se místo pro autora nápadu, člověka, který této práci zasvětil několik let života… Organizátoři se zachovali podle hesla: Každý dobrý skutek musí býti po zásluze potrestán… Nerozumíte tomu? Ani já ne. Ale Josef Poukar říká něco o tom, že nebeské počty jsou trochu jiné než lidské…

Podstatné je, že cíle bylo ve všech směrech dosaženo.

Jihlavská slavnost končila v hotelu Gustav Mahler a tam jsme si připili, protože odpoledne se naše cesty dělily – Poukarovi mířili do pražského Rudolfina a my jsme odjížděli do Kaliští.