Výlet s u3v – Brno

Brno 17. 12. 2010

Stejně jako většina našich přátel, kteří dosáhli „abrahámovin“, navštěvujeme kurzy na místní Vysoké škole polytechnické – tedy pokud jsme přijati, protože zájem o studium na „univerzitě třetího věku“ je veliký. Nabídka programů je velmi dobrá, ale hlavně – vyučující jsou výborní! My jsme v roce 2007 absolvovali dvousemestrový obor GPS a památky UNESCO, pak čtyři semestry Z historie regionu a v roce 2010 jsme začali obor Digitální fotografie.

První krůčky v zájmovém rozšiřování vědomostí (celý život jsme se museli vzdělávat v rámci profese, což vždycky nepřinášelo to pravé potěšení ), jsme udělali s „džípíeskou“ pod vedením PaedDr. Smrčky, jehož styl výuky nás oslovil a bažili jsme po dalším kurzu s ním. Podařilo se, a teď se snažíme pochytit něco ze základů fotografie – řečeno přesně: pan doktor se poctivě snaží předat nám svoje vědomosti, ale sebekriticky říkám, že v mém případě jeho snaha není přímo úměrná výsledkům u mne rozpoznatelným, nicméně mě to hodně baví…

Tak jsem v prvním semestru doklopýtala až do předvánočního času a náš laskavý vyučující nás odměnil výletem do Brna, kde jsme měli nafotit snímky, se kterými budeme dále pracovat. Mirek byl zcela zaujat jinými činnostmi, proto tíha odpovědnosti ležela na mně.

Přijeli jsme do vánočně přezdobeného Brna v pátek 17. 12. a mrzlo jen praštělo, vítr foukal stejně jako na Vysočině – nebyla žádná pohoda pro promyšlené záběry – všimněte si, jak už předem omlouvám svoje nepodařené snímky, které vzápětí uvidíte

Všude kolem voněl vánoční punč a svařák, ochutnali jsme, ale pobyt venku přesto nebyl nic příjemného. Ačkoliv jsme byli na náměstí v posledních měsících kvůli neobvyklým novým hodinám tolik zmiňovaném, nespatřovali jsme kolem žádný rozruch, lidé kolem nich procházeli nevšímavě (jejich snímek mám z internetu, okukovala jsem je tolik, že jsem zapomněla fotit – věřte či ne. Nebo to bylo tím punčem?!).

Mrzí mě, že do jedenácté, kdy útrobami hodinového stroje, jenž prý zatím jen málokomu dá poznat, kolik vlastně je, prolétne denně jedna kulička-skleněnka a některý šťastlivec ji šikovně může chytit, bylo ještě dost dlouho, a tak jsem nebyla očitým svědkem polední bitvy o kuličku z té žulové sedmidílné nábojnice-orloje.

Dočetla jsem se, že autory objektu jsou architekt Oldřich Rujbr a tvůrce hodinového stroje Petr Kameník, že výroba trvala tři roky a stála Brno 12 milionů korun. Orloj z leštěné africké žuly se tyčí do výše šesti metrů, váží prý čtyřiadvacet tun a jeho součástí je i zvonkohra.

Černý sloup je nepřehlédnutelný, elegantní a nadčasový (!) a já jsem na něm neshledala nic pohoršujícího, nepochopila jsem, proč bylo tolik vzrušených debat Brňanů, když právě oni musejí lépe než jiní chápat symboliku díla.

Klíčové datum je 15. srpen 1645, kdy po čtyřměsíčním neúspěšném obléhání města odtáhl obávaný švédský generál Torstenson, jehož život mohla podle pověsti ukončit pouze skleněná kulka. Generál prohlásil v předvečer bitvy, že neuspějí-li jeho vojáci do poledne příštího dne, ukončí akci. Tuto informaci vynesl kdosi obráncům a ti, když už byli Švédové nadosah vítězství, odzvonili poledne o hodinu dříve. Torstenson dodržel slovo – ukončil boje, Brno bylo lstí zachráněno. Od té doby zvoní na Petrově poledne už v 11 hodin.

Kousek od náměstí Svobody je kostel sv. Jakuba, kam jsme se vydali vyfotit mimo jiné záběry i „neslušného mužíčka“.

Vyslechli jsme příběh o vtipné a veřejně potrestané zvůli mocných (ve středověku to fungovalo!), když vrchnost na Petrově, který byl stejně jako Jakubský kostel ve výstavbě a zaostával hodně za ním, nařídila zpupně kameníkovi od sv. Jakuba, že musí opustit město i práci, která se mu až příliš dařila, a on nad posledním oknem, které si vymínil dokončit, vytesal tohoto mužíčka, který své nahaté pozadí špulí směrem na Petrov.

A tak jsme na Petrov zašli kvůli tradičně krásnému pohledu na Brno, ale zanedlouho nás vítr a mráz vehnaly do pohostinné náruče Biskupské vinárny, kde jsme ve vysoce odborné rozpravě probrali vše o fotografii, čímž jsme korunovali předvánoční výjezdní výuku.

Předsevzala jsem si, že se v létě naučím poznávat hodiny na brněnském orloji a doufám, že to zvládnu podle návodu sama, že nebude potřeba otevřít nový studijní obor na u3v…