Slavnostní oheň na Čeřínku

2. ledna 2011

Po pátečním výstupu na Javořici a sobotním novoročním na jihlavský Šacberk jsme do třetice vystoupili v neděli na Čeřínek, abychom se slavnostním ohněm symbolicky očistili a vykročili do roku 2011.

Většina účastníků odjížděla vlakem z Jihlavy do Kostelce a pak po ZTZ pěšky 5 kilometrů na Čeřínek. Míla a my dva (tedy M+M+M) jsme jeli autem připravit oheň tak, aby jasně plápolal a vítal příchozí, což se nám podařilo.

Proházeli jsme cestičky ve sněhu, zatopili i v malé chatě, kmitali a těšili se na přátele. Akce byla míněna jako úvodní setkání turistů ze všech okolních odborů na Čeřínku, místě, kde vznikla na přelomu 19. a 20. století turistika na Jihlavsku. A účastníci náš záměr dobře pochopili.

Kouzlo ohně je podmanivé – sejít se s přáteli u ohně patří k  radostem všeobecně přijímaným, i když v dnešní době zpravidla nevnímáme původní posvátnost ohně a neuvědomujeme si, že je symbolem životní energie a že kdysi plál na oltářích – atavismus po prapředcích se v nás však probouzí se spatřením prvního skotačivého plamínku…

Vlastnosti zděděné však rádi překryjeme návyky získanými, veskrze konzumními – každý výletník měl v batůžku klobásku a ty za chvíli voněly až na blízkou sjezdovku…

Spolu s Veselými jsme stejně jako loni pořádali tuto akci a hodně nás potěšilo, že i letos přišlo 55 turistů.

Vrch Čeřínek vstoupil do roku 2011 zahrnován přízní svých věrných – na kótě 761 m n.m. si totiž ve stejnou dobu udělali ohýnek Sokolové, kteří ho podle svých zásad rozdělávají vždy co nejdříve po Novém roce na nejvyšším bodě vybrané oblasti – naposledy jsme tu s nimi byli v roce 2008 a tehdy nás inspirovali ke každoročnímu pořádání ohňové slavnosti před našimi turistickými chatami. Příroda Čeřínku přijme všechny své přátele, je jí jedno, komu platí členské příspěvky. Zašli jsme na vrchol za Sokoly a hezky se pozdravili slivovičkou…

„Tisková konference“ o turistických úspěších jednotlivců v minulém roce a plánech pro rok nadcházející proběhla úspěšně v prostorách restaurace, odkud jsme se vydávali na zpáteční cestu k vlaku do Kostelce či Dolní Cerekve mohutně posíleni vzájemností a přiměřeně přípitky

Kdysi se věřilo, že oheň nosí do nebe lidské prosby – s pohledem upřeným do plamenů jsem si přála, aby bezcharakternost, zákeřnost a zloba, které jsou tak blízko, neměly k nám přístupu…