Procházka kolem potoka Žabince
17. února 2011
Vybaveni radami bratří Reynkových a jejich vzpomínkami na ranní procházky otce Bohuslava Reynka vydali jsme se údolím potoka obtékajícího Petrkov a směřujícího odevzdat své vody prastaré Sázavě. Tudy chodíval básník na místo setkání, z něhož čerpal pokoj a jistotu – mše v brodském kostele bývala jeho pravidelným týdenním rituálem, z okolní přírody jistě v každé roční době čerpal inspiraci.
Byli jsme v nejlepší společnosti – Olga a Josef Poukarovi, kteří zažehli tu jiskřičku Cesty, která se, doufám, rozhoří čistým plamenem, a brodští značkaři Vláďa Maršík a Martin Pesler, na jejichž bedrech bude ležet praktická stránka věci, se s námi vydali po stopách Bohuslava Reynka. Hned na začátku naší cesty, kousek od petrkovského zámečku, jsme měli první příslib objevů.
Těším se, až příště uvidíme ten mohutný strom olistěný. Jsem pověrčivá, proto nezařadím mapku dnešní vycházky, počkám, až bude trasa vyznačená. Páteří té cesty je potok Žabinec, který zdaleka není tak bezvýznamný, jak by se mohlo podle jeho názvu zdát. Pramení asi dva kilometry od Úsobí (přesně na rozhraní turistické mapy Havlíčkobrodsko a Jihlavsko, budete-li pramen hledat) a vyhloubil během věků na své patnáctikilometrové cestě údolí svažující se k Sázavě.
Stávaly zde mlýny, jeden z nich, Grodlův Mlýn, leží na trase mezi Petrkovem a vodní nádrží Žabinec, která byla vybudována na místě bývalých rybníků, jimiž potok protékal.
Podle sdělení brodských přátel je stále ještě při vypouštění nádrže patrný původní můstek přes potok; upozornili nás i na jeskyni ve strmém protějším břehu.
Během cesty jsme prohovořili podrobnosti k připravovanému projektu a než jsme se nadáli, stáli jsme na okraji města, kde se s námi havlíčkobrodští značkaři rozloučili.
Vrátili jsme se do Petrkova, stavili se za Jiřím a Danielem Reynkovými sdělit jim své nadšení z osmikilometrového putování, rozloučit se s nimi a ujasnit si detaily budoucí Cesty. Asi mi uvěříte, napíšu-li, že spokojenost panovala vůkol…
Při zpáteční cestě do Jihlavy jsme se stavili v bývalých lázních Petrkov, které leží v hlubokém zalesněném údolí na polovině cesty mezi zámečkem a obcí Svatý Kříž, kde je rodinný hrob Reynkových. Léčivá voda petrkovská, o níž je první písemná zpráva z roku 1747, prý pramenila přímo pod oltářem kilometr vzdáleného kostela ve Svatém Kříži. Při průzkumu se ale žádný pramen nenašel, jen množství holí a berlí za oltářem. Sirnatoželezitá a radioaktivní voda tryskala z ústí zaniklé středověké hornické štoly.
První lázeňské budovy vznikly v roce 1729, tato budova je z roku 1777; provoz lázní byl ukončen za druhé světové války.
Budova je v žalostném stavu, ale pramen prý stále vyvěrá a proskakují zprávy o celkové rekonstrukci. Zdejší bahenní lázně bývaly hodně využívány, za napoleonských válek se zde mělo léčit na tři tisíce vojáků.
Tato lokalita ovšem byla známá už mnohem dříve – ve 12. století tu byly jedny z nejstarších známých stříbrných dolů – podle pověsti stojí barokní kostel Nalezení Svatého Kříže na východní hraně údolí na místě hornické kaple, postavené kolem roku 1300 poté, co tam byl ze země vykopán kříž, jenž dal jméno vesnici, založené ve 13. století řádem Německých rytířů při haberské obchodní stezce.
Ani se nechce věřit tomu, co jsem se dočetla: stříbrné doly patřívaly Jihlavě, v 16. století je koupil Německý Brod, ale mezi městy vznikaly neustálé spory, a tak prý byly doly zatopeny!
Nenechme se ale rozladit touto (nezaručenou) informací a buďme rádi, že jsme prožili krásný den a udělali něco pro „reynkovský“ radostný den zářijový…
Dovolil bych si upřesnit některé informace ve vašem textu:
1. Lázně Petrkov nikdy nebyly bahenní, už z toho prostého důvodu, že zde není nablízku žádný zdroj k zábalům použitelného bahna. Nedávno (dnes jsem to tam už nenašel)v Parlamentních listech se někdo potřeboval otřít o bývalého ministra zemědělství Zgarbu, jehož manželka je vnučkou Dr. Výborného, který lázně v r. 1931 koupil. Článek začíná právě tvrzením, že Lázně Petrkov byly bahenní. Tak by mě skoro zajímalo, jak se taková bahennost lázní vždy nebahenních zrodila.
2. Vydatný pramen, který je vlastně vyústěním odvodňovací stoky bývalých stříbrných dolů stále vyvěrá (tedy nikoliv prý). Když se dáte po cestičce podle lázeňské budovy směrem na jih (jako k Jihlavě) tak asi po 30 metrech nalevo od cesty je troska kovové pumpy (dříve tu byl dřevěný altán). Odtud trvale teče vydatný pramen čisté vody. Kolem roku 1729 se hlavně zásluhou dvou mnichů rozšířila pověst o zázračné léčivé síle této vody. To pak umožnilo vybudovat u pramene postupně všelijak přestavovaný objekt, v němž se provozovala lázeňská živnost. Po objevu radioaktivity bylo potvrzeno, že pramen je radioaktivní. Žádná významné léčebné účinky vody nebyly objektivně potvrzeny, ale lázeňské zařízení se stalo oblíbeným výletním místem. Je velká škoda, že objekt v pěkném koutku přírody je nyní značně zdevastovaný. Kdyby někdo vymyslel, jak místu vrátit alespoň něco z původního půvabu, je třeba ho podpořit, i když z toho asi žádný zlatý ba ani stříbrný důl na peníze nebude.
Jsem ráda, že k nám zavítal pečlivý čtenář, který uvedl můj článek na pravou míru! Také jsem ráda, že nejsem jediný zdroj špatné informace – i významné Parlamentní listy se mohou nechat svést nepřesnou informací.
Víte, nejsem studovaný historik, jen obyčejná turistka dychtivá vědění – musím se spoléhat na běžně přístupné informace – některá tvrzení se nedají ověřit, musí se jim uvěřit. Proto jsem ráda, že jste slůvka „bahenní“ a „prý“ vyloučil ze článku.
A jak takový přehmat vznikne? Jistě znáte tvrzení, že špenát obsahuje hodně železa – není to pravda, jde jen o špatně umístěnou desetinnou čárku – přesto se prospěšnost špenátu kvůli dostatku železa stále objevuje… 🙂
Co se týká kovové trubky nad studní – víme o ní – pokaždé, když jsme tam zašli (a bylo to dost často), výtok vody zdaleka nebyl silný. Čímž nechci říci, že pramen není vydatný. 🙂
Zdravím Vás a děkuji Vám za informace a za čas, který jste věnoval komentáři, ze kterého se ostatní poučí.
buteo,jsme rádi, že jsi se ozval, snad se brzy PC uzdraví, i když – nahlížet sousedce do kastrůlků může být v mnoha ohledech inspirativní :-))
Myslím, že Tvoje práce v lese je užitečnější než naše procházky :-))
Pozdravuj srnky
Brrr, Ty jsi ale potentníZatím, co já v lednu neťukl ani písmenko, MaMové jsou aktivní. Je, že mám svůj v záruční /něco prdlo v základové desce, syn mi PC vloni vylepšoval/a než dojdu k sousedce,téma vyprchá a napadají mě úplně jiné věci /jako, co má v kastrůlku co tak voní a tak/.
Podobáme se návštěvami lesa. Já jsem taky každý den celé dopoledne, ale ne za poznáváním, ale s husqvarnou a potýkám se s uschlými habříky a doubky a stále věřím, že přijde jaro přijde a já jednou taky půjdu na procházku.