„Jen tak“ vycházka ze Suché do Bítovčic 26. března 2011
Dnešní trasu navrhl Ing. František Smejkal a sešlo se nás asi třicet. Jeli jsme z Jihlavy v 8:50 autobusem, po deváté jsme vystoupili v obci Suchá a vydali se po žluté značce do Sokolíčka.
Trasa: ŽTZ Suchá – Sokolíčko – Brtnice – rozcestí Malín – ZTZ Panská Lhota – Rokštejn – Přímělkov – ČTZ Bítovčice = 20 km
Během devíti kilometrů ze Suché do Brtnice jsme si užívali všeho, co kopcovitá krajina této části Vysočiny nabízí, počasí nebylo zářivé, tak jsme se soustřeďovali na radost z chůze a společnosti přátel.
V Brtnici jsme ocenili novou naučnou stezku s podtitulem „Přírodou ke kulturní promenádě“, která byla otevřena na konci roku 2010. Má dvanáct zastavení – první je na hradě Rokštejně a nádherným údolím říčky Brtničky je návštěvník doveden až do centra městečka, kde jsou informační cedule o kultuře a historii. O Brtnici jsem psala už několikrát, naposledy v souvislosti s Josefem Hoffmannem, nejslavnějším rodákem. Další podrobnosti o městečku naleznete v příspěvku z července 2009.
Nyní jen fotku jednoho z brtnických barokních mostů, které na začátku 18. století vyzdobil šesti sochami zdejší rodák David Lipart.
Mimo jiných světců (sv. Jan Křtitel, sv. Jan Sarkander, sv. Jan Nepomucký, sv. Florián a sv. František z Pauly /v Brtnici byl v roce 1644 dostavěný paulánský klášter – zrušen 1784) je zde socha svatého Rocha, ochránce před morem, jímž byla Brtnice těžce postižena v roce 1715. Právě u této sochy se vždy zastavuje „morový průvod“, pořádaný na začátku září na paměť té zničující události.
Z historické Brtnice jsme šli znovu do probouzející se jarní přírody, z údolí jsme stoupali na výšinu, odkud je výhled na městečko s impozantními „brtnickými Hradčanami“
a na Malínském rozcestí jsme opustili žlutou značku a přešli na zelenou. Při cestě přes Panskou Lhotu jsme se dozvěděli od dvou účastnic vycházky, jež se zabývají agendou ohledně cyklostezky Jihlava – Raabs, potěšující zprávu, že ještě letos má být dokončen úsek z Přímělkova na Rokštejn a přes Panskou Lhotu do Dolního Smrčné, tedy odbočka z páteřní trasy, která rozhojní zážitky cykloturistů – to nás uvedlo v úžas a nadšení. S tak dobrou zprávou jsme seběhli do údolí Brtničky, ve kterém se v moři lesů několik staletí skrývá před ruchem světa Rokštejn. O této části trasy se dočtete zde.
Náš průvodce František nám ve stručnosti přiblížil bohatou historii zdejšího místa a pak jsme šli k blízkému Přímělkovu údolím, které se plným právem stalo přírodní rezervací. Říčka Brtnice, či Brtnička, jak je laskavě nazývána, zde končí svoji třicetikilometrovou pouť a vlévá se do řeky Jihlavy.
Šťastlivci, kteří zde už dlouhá léta mají postavená svoje zálesácká sídla, si považují možnosti trávit svůj volný čas v tak krásném prostředí, a proto se o svoje okolí starají. O tom, že mají i smysl pro humor, svědčí tento rozcestník, jehož údaje spolehlivě vyloudí úsměv všem, kteří se zastaví pro informace.
Na nenápadné tabulce vpravo stojí: Koně, psí spřežení a manželky uvazujte ZDE. K dispozici jsou tři řetězy, jichž v té době nikdo nevyužil – i všechny manželky z naší skupiny došly do Přímělkova. A protože bylo dost času do příjezdu vlaku, vydali jsme se údolím Jihlavy po červené značce do asi tři kilometry vzdálených Bítovčic, odkud jsme po čtvrté hodině odpolední odjeli vlakem k domovu.
Chcete-li vědět, jak krásná je říčka Brtnice, klikněte na článek Studánkové odpoledne, kde je až na konci báseň našeho přítele Karla Holuba – měl by radost.