Mahler-Vídeň-Grinzing

Návštěva hrobu Gustava Mahlera

14. května 2011

Jedna z akcí nadcházejícího festivalu Mahler Jihlava 2011 byl autobusový zájezd do Grinzingu, kde je pochován Gustav Mahler. Využili jsme této možnosti a v duchu udělali symbolickou spojnici mezi místem dětství a mládí slavného hudebníka a místem jeho posledního odpočinku.

Grinzing je okrajová čtvrť Vídně v obvodu Döbling, pro niž je charakteristické pěstování vína, kterému se daří na slunečných svazích výrazného, zdaleka viditelného kopce Kahlenbergu, jenž tvoří spolu s Leopoldsbergem malebnou kulisu Vídně.

Krátce po poledni jsme byli u hrobu Gustava Mahlera, zúčastnili jsme se spolu s asi čtyřiceti účastníky zájezdu oficiálního položení květin představiteli města a kraje, a pak už jsme měli dost času na to, abychom intenzivně prožili chvíle, věnované vzpomínkám na závěr života osobnosti, která dělá našemu městu i nám, Jihlavanům, čest.

V těchto dnech vzpomínáme 100. výročí úmrtí Gustava Mahlera – 18. května 1911 před půlnocí dotlouklo ve vídeňském sanatoriu Löw jeho unavené a nemocné srdce. Obrázek budovy na Mariannengasse 20 v devátém vídeňském okrese a pamětní desky na ní umístěné udělal Ing. Josef Poukar, který ve stejný den šel po stopách Gustava Mahlera ve Vídni.

Pohřeb skladatelův se konal za obrovské účasti lidí 22. května 1911, rakev byla vystavena a katolické obřady proběhly ve farním kostele svatého Kříže v Grinzingu, v devatenáctém vídeňském okrese.

Gustav Mahler se narodil do německy mluvící židovské rodiny a od října 1860 žil v Jihlavě, kde se prolínaly kultury a náboženství – Jihlava byla v té době druhé největší město na Moravě, měla sedmnáct tisíc obyvatel. Malý Gustav chodil s rodiči do nově vybudované židovské synagogy (1863), ale zároveň jej mocně přitahovaly katolické, především hudební, obřady, jichž se zúčastňoval v kostele sv. Jakuba a sv. Ignáce, kde byl jeho učitel hudby Heinrich Fischer regenschorim. Zde asi byl položen základ jeho vnitřního příklonu ke katolicismu a k Bohu, který dovršil v roce 1897 tím, že se v Hamburku, kde byl tehdy v angažmá, dal v únoru pokřtít.

Z archivních zpráv se dozvídáme, že v den pohřbu bylo velmi nevlídné, větrné a deštivé počasí. Když byla rakev spouštěna do hrobu, vysvitlo slunce, ukázala se modrá obloha a podle dobových zpráv někteří ze zúčastněných slyšeli zpívat slavíka…

Gustav Mahler si nepřál proslovy a hudbu u hrobu, také na pomník chtěl napsat jen jméno… Jako důvod uváděl, že ti, kdož ho znají, nepotřebují vysvětlení a ostatní ho stejně hledat nebudou…

Prorocká slova Gustava Mahlera o tom, že jeho doba přijde, která jsou opakována v každém článku o něm, se už naplnila, v současnosti je nejhranějším skladatelem, každý z jeho obdivovatelů má svůj důvod, proč tu hudbu poslouchat – nabídka Mahlerova je široká a je možné přistupovat k ní z různých úhlů, hledat – a většinou najít…

Nedaleko hrobu, kam si přál být Mahler pochován k prvorozené dceři Marii, jež zemřela v roce 1907 v pěti letech na záškrt, je i místo posledního odpočinku jeho manželky Almy, která se dožila pětaosmdesáti let, zemřela v roce 1964 v New Yorku.

Alma se po Mahlerově smrti ještě dvakrát provdala: poprvé za architekta Waltera Gropiuse – jejich sedmnáctiletá dcera Manon skonala v roce 1935 na obrnu (je „Andělem“ z houslového koncertu Albana Berga), podruhé za spisovatele Franze Werfela.

I na jejím hrobu, stejně jako na hrobu Mahlerově a nedalekém hrobu jeho sestry Justiny, jsme rozžehli světýlko a zavzpomínali…

Dvacetiletou Justinu a třináctiletou Emmu vzal v roce 1889 po smrti obou rodičů Gustav Mahler z Jihlavy k sobě, protože roli nejstaršího bral velmi vážně a o své čtyři sourozence se pečlivě staral. V té době už byl uznávaným dirigentem a začínajícím skladatelem. Ve Vídni se časem obě sestry provdaly za bratry Rosé, vynikající hudebníky, původem z Rumunska, s příjmením Rosenblum. Manželům Justině a Arnoldu Rosé se narodila kromě syna i dcera Alma, pozdější výtečná houslistka, která bohužel, stejně jako většina příbuzných, skončila svůj život v koncentračním táboře v Osvětimi; pomník rodičů je jejím kenotafem.

Na internetu jsem našla foto Arnolda Rosé s dcerou Almou z roku 1927.

Když se Gustav Mahler dne 9. března 1902 ženil ve vídeňském kostele sv. Karla Boromejského s Almou Schindlerovou, byl jeho svědkem Arnold Rosé (ten se zde o den později oženil s Justinou a stal se Gustavovým švagrem) a nevlastní otec nevěsty, malíř Karl Moll, byl svědkem druhým.

Říká se někdy, že rok 1889, kdy Mahlerovi zemřeli oba rodiče, sestra Leopoldina, a ještě musel podstoupit operaci, je rokem pro něj velmi nešťastným. Mnohem náročnějším obdobím se stal jistě rok 1907, kdy zemřela milovaná dceruška, kdy se naplno projevila těžká srdeční nedostatečnost, zděděná po matce, a kdy útoky, vedené proti Mahlerovi jako šéfu Dvorní opery se stávaly neúnosnými a ani život s nejkrásnější ženou Vídně, za niž byla Alma považována, nebyl prost potíží – pro všechny tyto důvody se rozhodl unavený Gustav Mahler změnit prostředí a přijal nabídku pracovat v Americe.

15. října 1907 stál naposledy před orchestrem ve vídeňské Dvorní opeře, kterou za deset let svého působení pozvedl na nejvyšší možnou úroveň, což bylo i jeho kritiky bezvýhradně uznáváno. V roce 1909 udělal August Rodin bustu Gustava Mahlera, můžete ji spatřit v Opeře.

Dům, vystavěný architektem Otto Wagnerem, učitelem brtnického Josefa Hoffmanna, na Auenbruggergasse 2 ve třetím vídeňském okrese, kde bydlel Gustav Mahler od roku 1898 nejdříve se sestrou Justinou, pak s manželkou Almou, a kde se narodila jejich druhá dcera Anna Justina, prodal v roce 1909. Ze svých amerických cest se vracel do domu tchánova na Wollergasse 10 v devatenáctém okrese, který pro Karla Molla vystavěl Josef Hoffmann; plánoval koupi domu na venkově, toužil po přírodě…

Na webu jsem našla fotografie, které se myslím hodí k tomuto povídání.

Mahler působil v Metropolitní opeře, pod jeho taktovkou uslyšeli Američané mimo jiné poprvé Smetanovu Prodanou nevěstu s Emou Destinnovou v roli Mařenky… S Newyorskou filharmonií podnikl řadu úspěšných koncertů po celých Státech, ale v únoru 1911 už bylo zřejmé, že zcela vysílený umělec musí turné přerušit a léčit se. Vracel se do Evropy, za pár týdnů zemřel.

Po odchodu ze hřbitova jsme zašli do kostela svatého Kříže v Grinzingu, abychom i zde tiše vzpomenuli…

Mohutná třistaletá lípa a o něco mladší dub u kostela jsou svědkové všedního života zdejších lidí, jejich radostí i smutků – jistě mají v paměti i pohřeb slavného umělce Gustava Mahlera, který se kdysi v mládí rozeběhl z Vysočiny dobýt velký svět…