Studánka na Skalce

Úterý 30. 8. 2011

V okrajové části Jihlavy, tam, kde ulice už začínají plynule přecházet v polní pěšinky a tráva je křehčí a zelenější, tam, kde se odedávna setkávali Jihlavané při pouti pro dobrou, i v parném létě studenou vodu, a kde v posledních několika desetiletích postupně mizela nejméně čtyřsetletá paměť místa uchovávajícího nespočet dávných příběhů, naleznou nyní příchozí znovu ostrůvek idylických časů dřívějších.

Nad pramenem na Skalce byla v roce 1926 postavena stavitelem Dyntarem zděná stavba připomínající kapličku, proto se jí někdy říkávalo „vodní kaple“ – stávala u ní totiž socha Panny Marie. Ve druhé polovině minulého století byl sloup se sochou stržen a studánka chátrala, výtok mírně radioaktivní důlní vody byl znečištěn a zdálo se, že vše upadne do zapomnění.

Toto je stav z roku 2005:

Na jihlavském magistrátě se rozhodli studánku opravit, a když začaly terénní úpravy jejího okolí, byly v zemi nalezeny části pískovcové sochy, sloupu z vápence i žulového podstavce. Restaurování díla se ujal akademický sochař Otakar Marcin a podle starých fotografií doplnil chybějící části sochy, která naštěstí ležela mezi stavební sutí, a tak byla uchráněna znehodnocení půdními solemi.

30. srpna jsme byli spolu s několika desítkami účastníků přítomni malé slavnosti, při které farář od sv. Jakuba P. Božik znovu požehnal sochu Panny Marie, protože, jak řekl, dříve bylo běžné žehnat těmto objektům, a tak při prvním umístění u pramene v roce 1736 jistě naši předkové tento posvátný obřad vykonali.

Myslela jsem na to, jak šťastný by byl v tomto okamžiku náš přítel Karel Holub, nadšený studánkář, který mi několikrát o Skalce vyprávěl a snažil se posunout „vodní“ věci k lepšímu. Fotografie poničené studánky je z jeho soupisu v roce 2005, na následujícím obrázku je stav současný:

Ještě jedna dobrá zpráva: voda sice neodpovídá přísným hygienickým předpisům, ale…