Kontrola cykloznačení

Trasa č. 5200 Aleje – Velký Špičák

Trasa č. 5090 Třešť – Kostelec – Rohozná

3. srpna 2011

Letos jsme dostali ke kontrole stejné cyklotrasy na Třešťsku jako v roce 2008, a tak jsme si pro zpestření prohodili jejich pořadí. Autem jsme zajeli k třešťskému zámku a odtud už na kolech kolem (jak je ta čeština krásná!) hájenky až ke směrovníku na rozcestí Hranečník, kde je vidět zadání pro celý dnešní den.

Nejdříve jsme zvolili cyklotrasu č. 5200 na Aleje, každou značku jsme umyli, vyřezali všechny větve bránící dobré viditelnosti značení a vonícím ranním lesem jsme po jedenácti kilometrech dojeli do cíle.

O zámečku na Alejích jsem psala při kontrole v roce 2008, v tom článku je i jeho fotografie. Na louce před budovou, ke které se hvězdicovitě sbíhá sedm cest, jsme si dnes dali svačinku a zkombinovali libý pocit z jídla s pohledem na jedinečné místo obklopené lesy.

Rychle a bez zastávky zpět, protože větší část denního úkolu byla před námi, trasa č. 5090 od Hranečníku přes Kostelec do Rohozné měří 22 kilometrů.

Lesy na Vysočině, kterými tato trasa převážně vede, nabízejí nepřebernou škálu nádherných jednotlivostí prolínajících se tak dovedně, že vyústí v omamný pocit, při kterém cyklista (-ka) snadno zapomene na členitost terénu (večer se však všechny kopečky sečtou a najednou se přihlásí docela slušná únava).

Sledovaná cyklotrasa obtáčí masiv Špičáku (734 m) a v romantickém místě zvaném U černého pařezu se křižuje s pěším značením – zelenou značku pro pěší turisty jsme letos zjara obnovovali.

Některé informační tabulky jsou umístěné dosti vysoko, a tak musel Mirek vyvinout jistou vynalézavost při jejich umývání, docházelo i k úsměvným situacím:

Uvolněné směrovníky v Kostelci potřeboval Mirek zajistit dřevěnými klínky a zaujatý prací zapomněl, že nestojí na pevné zemi… Ten rezavý sloup byl při sjíždění opravdu drsný a odřeninu na paži bylo nutné nastříkat desinfekcí… Viník byl jasný: Něměla prý jsem se věnovat focení, ale držení…

Na vlastní šlapky jsme si znovu vyzkoušeli, že Čeřínek (761 m) je opravdu výrazný kopec, ale v každém případě se vyplatí do tamních lesů zajet, protože cesta je vedená překrásnými místy.

Před večerem jsme se prořezali, proklestili, prostříhali a pročistili na konečnou v Rohozné.

Nyní zbýval návrat nejkratší cestou do Třeště, což bylo dvanáct kilometrů po trase č. 5129, ale z bujnosti jsme si ještě objeli Jezdovický rybník mimo silnici, abychom poznali starou, dnes již téměř nevyužívanou, a tedy hóódně zarostlou cestu na druhém břehu. (Už víme, že tudy příště raději ne!)  

Za odměnu jsme mohli po dnešních celkem šedesáti kilometrech obdivovat náš oblíbený dub u třešťského zámku a promýšlet přípravu na zítřejší cyklokontrolu.