za opečeným špekáčkem
10. 9. 2011
V sobotu 10. září před devátou hodinou ranní jsme stáli před humpoleckou sokolovnou, abychom se přihlásili k účasti na hlavním pochodu humpoleckých turistů nazvaném Cestami Oktaviána Strádala. Název pochodu se vymyká běžně slyšeným, a tak vás jistě bude, stejně jako mě, zajímat jeho vznik. Pročetla jsem si Zpravodaj Zálesí, vydaný v roce 1994 při příležitosti 100. výročí vzniku organizované turistiky v Humpolci a začnu zeširoka, nikoliv však „Už staří Římané“, ale pěkně po českém způsobu:
Když byla po roce 1948 nařízena sjednocená tělovýchova, zanikly postupně turistické odbory, v nichž nebyli organizováni odhodlaní jedinci, kteří lpěli na turistické tradici. V humpolecké TJ Jiskra byl pan Oktavián Strádal, turista-značkař, který léta nejen udržoval a obnovoval 150 km značených turistických tras na Humpolecku a Havlíčkobrodsku, ale snažil se i o turistické akce. V Humpolci byla tradice mnohaletá a čas přinášel, jak už to bývá, lepší i horší období. Pan Strádal byl v čele těch, kteří se v šedesátých letech zasloužili o znovuobnovení odboru turistiky, stal se jeho velmi aktivním předsedou a nadále se věnoval i značení. Když 4. září 1979 ve třiašedesáti letech zemřel, byla to pro jeho přátele i pro turistiku veliká ztráta.
Na jeho počest byl pochod humpoleckých turistů nazvaný Zálesím za opečeným špekáčkem přejmenován Cestami Oktaviána Strádala. Pan Strádal získal pro turistiku několik šikovných lidí, kteří se pak ujali práce v odboru. Zde například vidíte paní Strádalovou a Josefa Jelínka, který byl úspěšným předsedou humpoleckých turistů od roku 1993 až donedávna, kdy jej vystřídala paní Ludvíková.
Právě teď neprožívá odbor KČT své nejšťastnější období, protože loni na podzim se část organizovaných turistů rozhodla odejít a založit jakési sdružení, ale podstatné je, že KČT Humpolec, ač početně oslabený, se má k světu.
Dnes, ve stejném termínu jako po léta, kdy vzpomínají výročí úmrtí svého novodobého zakladatele pana Strádala, pořádají Humpolečtí pochod, na který se sjeli turisté z Vysočiny, aby kolegům vyjádřili svou přítomností podporu. My jsme přijeli v plně obsazeném autobuse, který zajistili předsedové odborů KČT Bedřichov a Tesla Jihlava, když předtím se rozhodli, že původně plánovaný zájezd do jiné lokality změní a pojedou do Humpolce, aby morálně podpořili tamní turisty v jejich nelehké situaci.
Na startu nás bylo 210 a humpolečtí pořadatelé jen zářili!
Vybrali jsme si krátkou trasu, protože jsme měli v plánu nejen se projít, ale prohlédnout si i město a vyhlášené humpolecké muzeum, a kafíčko v cukrárně je taky mocný tahák…
Trasa: Humpolec ZTZ – Hněvkovice – Jiřice – Trucbába – Humpolec = 10 km
Bylo hezky a než jsme dokončili větu rozvitou, byli jsme zpátky v Humpolci. Zařadím jen obrázek z Hněvkovic.
Při prohlídce města jsme zašli i k pamětní desce, na níž stojí: „Svému nejslavnějšímu přistěhovalci Hliníkovi vděční spoluobčané.“
Náš čas jsme pak věnovali prohlídce muzea, kde jsou všechny expozice zajímavé, nás ale přitahovala nejvíc ta, která je věnovaná životu a dílu Gustava Mahlera. Jako první tohoto druhu na světě se otevírala už v roce 1986 za účasti dirigenta Václava Neumanna, velkého propagátora Mahlerovy hudby a velký podíl na jejím vzniku má prof. Jiří Rychetský, jemuž byla v roce 2003 za mahlerovská bádání udělena Cena města Jihlavy.
Dominantou celé expozice je Mahlerova busta akademického sochaře Milana Knoblocha, jenž je i autorem pamětní desky na jihlavském Domě Gustava Mahlera a na rodném Mahlerově domě v Kalištích.
Došli jsme do cíle, slupli do křupava pečlivě opečený špekáček, podivili se nad nehezkými pamětními listy z doby raz dva, které jsme dostali, a popřáli humpoleckým turistům hodně sil při překonávání momentálních potíží.
