5.–6. listopadu 2011
Letošní dva listopadové pochody v okolí Telče byly nadstavbovou prémií, kterou vyplácela štědrá příroda všem svým věrným obdivovatelům. Vůkol panoval opravdový zlatý podzim, šustění spadaného listí byla líbezná symfonie jemně znějící při chůzi.
V sobotu 5. listopadu ráno jsme se vydali na červeně značenou cestu směrem k Nové Říši vybaveni popisky tras od pořadatelů, svačinou a zvědavostí.
Trasa: Telč – Dyjice – Rozsíčky – Vystrčenovice – Radkov – Rohozenský rybník – Telč = 21 km
Až do Vystrčenovic to byla cesta, kterou jsme prošli už několikrát, přesto bylo okolí neokoukaně jedinečné – každý podzimní den vykouzlí jiné barvy, lidská představivost hodně pokulhává za možnostmi přírody. Listí má v těchto dnech úplně jinou „pozemskou“ funkci, a tak holé větve nabízejí turistům výhledy, průhledy, rozhledy, přehledy a náhledy v létě jen tušené.
Jiný pohled se naskytne při procházení vesnicemi:
V takovém prostředí se snadno zapomene na agresivitu mocných a bohatých, člověk se rozprostře v dobru a pohodě omámen zaoblenými a krotkými tvary snového koutu Vysočiny.
Tato stará kulturní krajina je protkána sítí kamenných zastavení pro příležitostnou očistnou rozmluvu.
Pohleďte jen na bohaté lesy ve zvlněné náhorní plošině, v nichž jsou skryty cesty s příslibem dobrého cíle, cesty zvoucí a odměňující v každé roční době.
V takových radovánkách plynul den, okruhem jsme se vraceli po fáborkovém značení přes Radkov a potoční nivou pod Kočičím zámkem k Rohozenskému rybníku a do Telče.
Pod Oslednicemi, na skále při Staroměstském rybníku (nyní vypuštěném) je zaručeně pravá Čertova šlápota,
následek obrovského vzteku a bezmoci pekelníka poté, co kohout zakokrhal aniž ďábel stačil dokončit stavbu hradu Roštejna, na niž celou noc nosil kámen z vrchu popravčího s vidinou duše lidské pro peklo získané.
O Starém Městě telčském se dočtete ve článku z letošního srpna, tentokrát jsme bez zastavení prošli celé město až do cíle v sokolovně, kde jsme od pořadatelů dostali chleba se škvarkovým sádlem, což stylově dokonale odpovídalo té starosvětské atmosféře, kterou jsme cítili při procházení zdejšími vesnicemi.
Rozloučili jsme se s našimi přáteli, kteří (neradi) odjížděli domů, my jsme v Telči zůstávali. Rozložili jsme své spacáky v tělocvičně a když přišel ten pravý čas, stejně jako každý rok jsme přešli chodbu a byli v tanečním sále, v sokolovně je všechno pěkně pohromadě.
Letos vládla obzvlášť sváteční nálada, protože turisté z Telče slavili 90. výročí založení svého odboru. Klub vznikl 7. 7. 1921, ale telčští turisté považují za vrchol své sezóny právě listopadové pochody, proto se dnešního slavnostního večera zúčastnil starosta Roman Fabeš a předal jim Cenu města Telče, kterou klubu udělilo za dlouholetou aktivní spolkovou činnost a organizaci dálkových pochodů městské zastupitelstvo. Kromě toho předal člen oblastního výboru KČT VYSOČINA Láďa Tomáš osmi členům odboru Čestné uznání oblasti KČT VYSOČINA za dlouholetou práci ve prospěch turistů a turistiky – byla to velká a radostná událost, které jsme byli moc rádi přítomni.
S potěšením uvádím, že jeden ze členů telčského odboru KČT, Jiří Taras, byl už v roce 2006 vyznamenán Cenou města Telče za vynikající reprezentaci ve výkonnostní turistice – jeho tisíce najetých kilometrů na kole nechávají daleko vzadu za sebou všechny případné soupeře.
Večer byl opravdu krásný, přicházel závěr a štěstí přišlo ke šťastným – vyhráli jsme nejhodnotnější cenu, která byla toho večera v tombole – velikou šišku trvanlivého salámu Krahulík s ušlechtilou plísní na povrchu – trvanlivost však byla tomu voňavému výrobku k ničemu, společně s ostatními turisty jsme jej vmžiku zkomzumovali…
V neděli 6. listopadu jsme šli, stejně jako vždycky, Cestou Jana Hvězdy z Vícemilic, ale až poté, co jsme bohatě posnídali vše, co nám štědré telčské pořadatelky připravily (ten gulášek se povedl!) a poté, co jsme se téměř obřadně prošli tichou ranní Telčí.
Pak už nastal čas přivítat na vlakovém nádraží naše kolegy-pochodníky z Jihlavy a společně s nimi odjet autobusem do Řásné. Po roce jsme zase táhli hlubokými hvozdy pod Javořicí k rybníku Bor jako ti Hvězdovi lučištníci a ztracenci před bezmála šesti sty lety (1423), náš průchod krajinou ovšem zůstal bez ničivého plenění.
Trasa: Řásná – Velký Pařezitý rybník – U Obrázku – Janštejn – Horní Dubenky – Bor – Jihlávka – ČD Jihlávka = 12 km
Průběh červeně značené cesty a zajímavosti na této historické trase jsem už popsala ve článcích z roku 2008, 2009 i 2010, proto dnes jen zařadím fotky, které jsou ze stejných míst pokaždé jiné – rybník Pařezák je velmi fotogenický:
Vždycky se těšíme na razítkovou a občerstvovací kontrolu U Obrázku – přece jen taneční dovádění nezůstane bez následků a štamprličková první pomoc je žádoucí.
V krásném počasí byla chůze lesními cestami velmi příjemná, užívali jsme si světla, vůní, barev i dobré společnosti a nenápadně se blížili k cíli na hrázi rybníka Bor.
Už jen dva kilometry na nádraží do Jihlávky,
odtud jedou někteří vlakem domů, my se vracíme autobusem do Telče a po rozloučení s pořadateli a procházce zámeckým parkem odjíždíme autem do Jihlavy.
Listopadové pochody v Telči zaujímají v žebříčku oblíbenosti jedno z předních míst v našem turistickém kalendáři – léta stejné a přece vždycky jiné – to nevysvětlíš, musíš je zažít…
Překrásné fotky !