Společnost Otokara Březiny – v Jaroměřicích nad Rokytnou s básníkem Jiřím Kuběnou

Jiří Kuběna a Pramen Bítova
26. listopadu 2011

Na sobotní podvečer jsme rádi přijali pozvání Společnosti Otokara Březiny, která k životnímu jubileu svého významného člena, básníka Jiřího Kuběny, pořádala autorské čtení nazvané Pramen Bítova. Jeli jsme do Jaroměřic, města Březinova, a těšili se na setkání s Jiřím Kuběnou, básníkem, okouzlujícím řečníkem a šarmantním člověkem, jehož jméno už po léta vyslovujeme jedním dechem se slovem Bítov.

Jiří Kuběna, vlastním jménem PhDr. Jiří Paukert, se narodil v roce 1936 v Prostějově, vystudoval dějiny umění, byl spolu s Václavem Havlem zakladatelem skupiny Šestatřicátníci. Zrodil se pro poezii, od mládí ji psal, a ač minulý režim nepřál osobnostem jeho formátu, vstoupil Jiří Kuběna do povědomí kulturní veřejnosti nejen jako básník, ale i malíř, senzitivní znalec umění a osoba pro kulturu nepostradatelná.

Na hradě Bítově působil jako kastelán, staral se o jeho stavební a kulturní rozvoj, léta tam pořádal celostátní setkání českých básníků a literárních kritiků, uskutečnilo se zde mnoho významných výstav současného výtvarného umění.

Kuběnovy memoáry Paměť Básníka, vydané k jeho 70. narozeninám, jsou strhujícím čtením nejen o jeho životě a práci, ale o mnoha osobnostech, se kterými se stýkal, o kulturním dění v minulých desetiletích, o všech pramenech, které utvářely našeho největšího současného básníka.

V roce 2011, v roce svých 75. narozenin, vydal výbor z básnické tvorby, kam zařadil Jiří Kuběna, jehož mladistvý vzhled odporuje úředním záznamům, verše z let 1953 až 2010 a nazval jej Pramen Bítova. Bítov je jeho trvalá inspirace. Básník na hradě stále bydlí a je s ním bytostně spjat. Sám říká: „Dá se říci, že Bítov stvořil mě a já zase Bítov.“

10. října 2011 jsme v jihlavském Divadelním klubu Horáckého divadla vyslechli jedenadvacet básní z Pramene Bítova – v podání Jiřího Kuběny to byla kulturní událost sezóny! Navíc hovořil o aktuálním dění, jeho bystré postřehy pronášené elegantní češtinou ve dlouhých klenutých větách se vsuvkami a množstvím odboček bylo požitkem poslouchat, rodný jazyk v živém Mistrově podání udivuje vnímavé posluchače mnohotvárností. Pro mne nezapomenutelně a ve zkratce, jako dosud nikdo jiný, přiblížil tři pilíře evropské kultury: antiku, křesťanství, židovství.

A teď jsme na cestě do Jaroměřic a bažíme znovu po setkání. Znovu posloucháme bez dechu, nevnímáme jak čas běží. Poezii mluvenou střídá zpěv – chrámový sbor vedený Ladislavem Šabackým dotvořil atmosféru ve škole, kde jsme se sešli a kde Otokar Březina učil od roku 1901 dalších pětadvacet let – cítíme jasně, že podstatné jsou i jiné věci, nežli se běžně pokládají za důležité.

Aby nerušil, udělal Mirek jen několik obrázků, nejdříve ze zahájení, kdy předseda Společnosti Otokara Březiny Jiří Höfer vítá Jiřího Kuběnu a všechny posluchače,

potom momentky, které zachycují básníka čtoucího

a básníka pozorně naslouchajícího

zpěvákům chrámového sboru.

Společnost Otokara Březiny byla založena v roce 1932, aby zřídila muzeum v domě, kde Otokar Březina od roku 1913 až do své smrti v roce 1929 bydlel.

Krátce po Březinově smrti, v roce 1930, byla na domě odhalena pamětní deska s podobiznou básníkovou od jeho přítele Františka Bílka.

Komunisté se postarali o zrušení Společnosti Otokara Březiny už v roce 1949 a dům během let chátral. Hned v prvních měsících roku 1990 došlo k obnovení Společnosti a započala důkladná oprava domu, takže už v roce 1993 bylo muzeum znovu otevřeno.

Hlavním posláním Společnosti Otokara Březiny je udržovat básníkův duchovní odkaz, propagovat jeho dílo a provozovat muzeum. Několikrát ročně je vydáván velmi kvalitní a obsáhlý bulletin, k dispozici je mnohasvazková studijní knihovna, jsou pořádány kulturní akce a besedy, činnost Společnosti je nepřehlédnutelná.

Otokar Březina se narodil roku 1868 v Počátkách, studoval v Telči, rok učil v Jinošově a od roku 1888, kdy složil zkoušky, byl učitelem v Nové Říši. V roce 1901 se přestěhoval do Jaroměřic nad Rokytnou, nejdříve bydlel v podnájmu u Höferů, roku 1913 se přestěhoval do prvního patra domu, kde je nyní jeho muzeum.

Otokar Březina je jedním z největších zjevů světové poezie, vydal pět básnických sbírek (Tajemné dálky, Svítání na západě, Větry od pólů, Stavitelé chrámu, Ruce), jejichž věhlas básníka vynesl na začátku 20. století mezi osobnosti ctěné, uznávané a výjimečné. Je známo, že velkým obdivovatelem Otokara Březiny byl prezident T. G. Masaryk. K nejbližším přátelům Březinovým patřili František Bílek, Jakub Deml, Karel Čapek, F. X. Šalda, Josef Váchal, abych jmenovala ty nejznámější.

Škola v Jaroměřicích, kde Otokar Březina učil, nese jeho jméno a mohutný památník ve fasádě budovy skládá hold slavné osobnosti.

Zajít na hrob velkého básníka znamená kromě uctění jeho památky i umělecký zážitek, protože působivé sousoší Tvůrce a jeho sestra Bolest vytvořil František Bílek.

Stopy, po nichž jsme dnešní sobotu putovali minulostí okolím Moravských Budějovic, nás dovedly až do Jaroměřic současnosti, do přívětivého a kultivovaného prostředí. Prožili jsme několik hodin, z nichž budeme čerpat energii po mnoho dní.