Tradiční zimní vycházka s Ivou Svobodovou
28. prosince 2011
Člověk se sotva stačí rozhlédnout, pořídit si další tukový faldík v pase a nějakou tu vrásku v obličeji a už se rok sejde s rokem a na pořadu jsou pravidelné pochody, jichž by byla škoda se nezúčastnit. První z nich bývá vycházka, o níž se chystám psát. Iva, členka KČT Tesla Jihlava, vymýšlí trasy tak, aby byly neokoukané, schůdné i při sněhu, aby se turisté dostali na start vlakem (bývá nás přes šedesát) a mohli v cíli použít vlak také k návratu domů, a aby cesta vedla kolem dobré hospody. Při splnění všech kritérií navrhla Iva tuto trasu:
Dolní Smrčné – Panská Lhota – Rokštejn – Doubkov – Střížov – Bítovčice = asi 11 km
Vystoupili jsme na zastávce v Dolním Smrčném, Iva nám podala informace, popřála šťastnou cestu
a my jsme se vydali krajinou, která se téměř začala probouzet ze zimního klidu (viz pupeny na snímku)
přes vesnici Panskou Lhotu k jedné z nejprozkoumanějších hradních zřícenin u nás, k Rokštejnu.
Archeologický výzkum v této lokalitě probíhal pod vedením profesora Zdeňka Měřínského nepřetržitě od roku 1981 do 2010, kdy skončila i stabilizace zbytků hradu založeného na konci 13. století. Je to místo velmi romantické, skryté v lesích, nyní dobře přístupné z několika směrů.
V prosinci 2007 jsme sem přišli jinou cestou, můžete se podívat na zasněžený Rokštejn a přečíst si o jeho historii. Konec slávy výstavného a na tehdejší dobu pro pohodlný život skvěle vybaveného hradu nastal za husitských válek – byl pobořen, pak opuštěn; Valdštejnové, kterým patřil, přenesli své sídlo do nedaleké Brtnice.
Mirek ofotil z infotabule malý letecký snímek hradní zříceniny, snad bude patrná její velká rozloha.
Během vycházky jsme si užili i trochu turistického folklóru, když jsme přecházeli na druhý břeh Brtničky po nově zbudované lávce z otesaných kmenů.
Věděli jsme, že v tomto místě zbyl už jen jeden kmen (velmi unavený), a tak jsme chválili Standu a Mirka, že kvůli dnešní výpravě nově přemostili zdejší vodní tok.
V sevřeném údolí skrytém před loupeživými nájezdníky žili lidé odedávna – první zmínka (prý už z roku 1234) o osadě Doubkov a mlýně na Brtničce je starší nežli záznam o hradě Rokštejně. Osada během staletí zanikla, ale mlýn byl stále v provozu – na konci 19. století přešel do držení členů mlynářského rodu Vidourků, kteří jej od roku 1992 už zase vlastní, když jim ho za války zabrali Němci a po válce komunisté.
U mlýna jsme opustili modrou značku, po níž jsme sem přišli z Rokštejna, a vystoupali jsme svahem vzhůru na hranu údolí, odkud je už zase útěšný výhled na areál mlýna, který převzali původní vlastníci naprosto zdevastovaný.
Prošli jsme obcí Střížov a neznačenou cestou mezi poli, pro většinu z nás neznámou a překvapivě krásnou, jsme se dostali do cílové občerstvovny v Bítovčicích. Nakonec obrázek toho, co nám cestou zavadilo o klobouk:
Můžete se podívat, kde jsme s Ivou byli v roce 2008, 2009, v roce 2010 a porovnat, jaké počasí bylo v jednotlivých letech.