21. ledna 2012
Dospěla jsem k povídání o další akci pořádané na uvítání nového roku, která si našla dosti početné příznivce. Letos ji náš odbor KČT organizoval pod tímo názvem potřetí a je velmi radostné zjistit, že se zúčastnil dosud nejvyšší počet lidí – 72 (z toho osm z Dolní Cerekve). Na pozvánce stálo, že si vzájemně popřejeme zdraví a mnoho šťastných turistických kilometrů v roce 2012 a z účasti je vidět, že tyto záležitosti jsou prioritou našich přátel.
Odjížděli jsme z jihlavského autobusového nádraží v 9:25 – popravdě trochu déle – řidič, který přijel k jindy přehlednému nástupnímu ostrůvku, si při otevírání dveří hrůzou zakryl oči nad davem asi šedesátihlavým, do vozu se ovšem disciplinovaně sunoucím. Všichni jsme se vešli a deset kilometrů do Nového Hubenova, kde začínala zimní vycházka, uběhlo kvapem.
Trasa: Nový Hubenov ŽTZ – Mirošov – Čeřínek ZTZ – Kostelec = 10 km
Stejnou trasou jsme šli i v roce 2010, kdy jsem psala o tom, že jsme tuto akci založili na připomenutí 90. výročí založení odboru Čeřínek.
Po žluté TZ jsme šli do Mirošova, obce s velmi starou a bohatou historií; byla založena v polovině 13. století, patřila k panstvím červenořečického arcibiskupství. Roku 1786 zakoupila velkostatek, v němž nalézala práci a obživu většina místních obyvatel, rodina Richlých. Tito majitelé, i jejich pokračovatelé Steinbachové, zvelebili hospodářství, stavby i okolní krajinu – vysazovali aleje, které jsou doposud ozdobou kraje pod vrchem Čeřínkem. Škoda jen, že zdejší zámek se nedočkal těchto časů – po letech socialistického užívání byl zdevastován a přes protesty památkářů v roce 1986 zbourán. Více o Mirošově se dozvíte zde.
V Mirošově a okolí je několik křížových kamenů – tyto nepatrné, ale historicky významné prvky v krajině byly vášní Viléma Richlého, který udělal v letech 1892–1896 soupis a kresby 32 smírčích kamenů, z nichž některé už bohužel nenávratně zmizely, a proto jsou Richlého (1837–1904) vyobrazení tak cenná a stojí za to připomenout si je i v současnosti.
Nad Mirošovem jsme stoupali k úpatí vrchu Čeřínku a důvěrně známá krajina pod námi i protější zalesněné kopce Třešťské pahorkatiny byly zimně zamlklé, ale ne odmítavé.
Procházet dubovou alejí pod Tomšovým kopcem, kolem pole zvaného Klínek, znamená kráčet vznešeným okrskem zemským,
zastavovat se a hledět do krajiny na remízky, meze, jemně pocukrované kamenné sběry z polí, na úvozy, svahy a břehy – a děkovat v duchu za to, že jsou.
Z cesty po okraji lesa je daleký výhled na vrchy, které jsou naší domovinou.
Nebylo možné nevšímavě přejít.
Na Čeřínku bylo dobře a příjemně, stejně jako minulý rok a vždycky,
ohýnek, jasný, veselý a hřejivý, nám posloužil nejen jako symbol novoroční očisty, ale rozvoněly se díky němu i klobásky, které nás od ušlechtilých myšlenek obrátily k pozemskému životu.
V té chvíli takticky připomněl náš předseda Jirka Veselý to, co jsme všichni před nedávnem slyšeli ve zprávách: turistům z Tábora shořela ráno na Nový rok jejich dřevěná rozhledna, hýčkaná Hýlačka!
Uvědomili jsme si starou pravdu o dobrém sluhovi, ale zlém pánu a všichni jsme podle Jirkova návrhu přispěli našim táborským přátelům na znovupostavení rozhledny, ke kterému se rozhodli vzápětí po tragédii, která je postihla.
Vzpomeňte jen, co jste četli v Almanachu vydaném k 90. výročí založení KČT Čeřínek – v noci 16. ledna 1934 do základů shořela výstavná dřevěná chata na Čeřínku, uvedená do provozu v září roku 1923! A už 9. 9. 1934 byla veřejnosti předána k užívání chata nová, zděná, protože turisté se nenechali zlomit, nýbrž byli neštěstím vyburcováni k horečné stavební činnosti.
V době, kdy píšu tento článek už vím, že k 710 Kč, které byly v kasičce z „ohýnkové“ sbírky, přibylo ještě dalších 726 Kč od účastníků výroční schůze OKČT Čeřínek konané dne 25. ledna, a že se náš výbor rozhodl z pokladny odboru zaokrouhlit finanční obnos ze sbírky na 5000 Kč a poslat na táborský účet 249362410/0300 k tomu účelu zřízený.
Není to tip na dobrý skutek i pro naše čtenáře?
Dnešní vycházka byla poslední z rituálních novoročních, tímto považujeme rok 2012 za zahájený!
