Čtvrtek 5. dubna 2012
Cyklus hledání jara prostřednictvím květinových vycházek pokračoval odpoledním výletem za konikleci na vrchu Kobylinci u Trnavy blízko Třebíče.
Kamenitý vrch má rozlohu asi půl hektaru a je od roku 1982 přírodní rezervací, protože se zde v ostré, nevábné trávě rostoucí na tzv. třebíčském syenitu objevují poslové jara – koniklece velkokvěté.
Květy jsou nádherné, nafialovělé, ale i světle růžové, fialové a zde, v této lokalitě až modré.
Koniklece jsou přísně chráněné a v odborné literatuře se striktně uvádí, že kvetou jednou do roka, zpravidla v dubnu. My ovšem od našich přátel, turistů z Trnavy, víme, že v menším množství kvetou i v červnu a také v listopadu – ať tomu odborníci věří či ne.
Trnavští jsou na místní květinovou raritu velice hrdí, chrání ji, pravidelně navštěvují a zasílají ostatním turistům obrázkové koniklecové zpravodajství – Zdeněk Adam poslal pozvánku, které se nedalo odolat:
Celé okolní území spadá do Přírodního parku Třebíčsko, který jsme několikrát prošli, před pár lety jsme navštívili i nedaleký, rozlohou asi poloviční Ptáčovský kopeček, vyhlášený přírodní památkou už v roce 1948,
kde také rostou koniklece, nikoliv však v takovém množství jako na Kobylinci.
Brňáci se chlubí, že největší výskyt koniklece velkokvětého je u nich, na Kamenném vrchu, což je poblíž Kohoutovic, prý hned za paneláky, ale my jsme spolu s našimi trnavskými přáteli pyšní na koniklece kobylinecké.
Turisté z KČT Tesla tentokrát vyzkoušeli nový druh dopravy – jeli jsme autem pro devět osob, takže počet přespolních účastníků vycházky byl limitován.
Trnavští turisté se o nás vzorně starali jako průvodci i hostitelé, takže všední odpoledne se změnilo na sváteční nejen zásluhou výjimečné přírodní výstavy, ale i jejich přátelským přístupem. Pozvali nás na okružní vycházku, která začínala na polní cestě rozdělující Kobylinec na dvě části,
pokračovala po modré TZ kolem křížového kamene, jehož historický příběh se nezachoval
a vrcholila v krásném lesním úseku, kde byl vybudován ochranný poldr a u potoka Březina stejnojmenná studánka, upravená v roce 2003:
Podívejte se na trasu vycházky na mapce:
Během pohoštění v zahradní besídce u Jany a Karla jsme cítili jejich vřelý vztah k místu, kde žijí a udržují ho ve stavu, který je hodný obdivu.
Předseda trnavských turistů František Dlabáč nám dopřál doslova zlatou tečku programu, protože nás zavedl do místnosti obecního úřadu, který zároveń slouží jako výstavní sál pro blyštivé trofeje, získané během let šikovnými trnavskými hasiči snad na každé soutěži, jíž se zúčastní.
Krásné dnešní zážitky asi časem v mysli vyblednou, a proto jsme dostali od pořadatelů pamětní listy, které v nás jistě i po letech vyvolají libé pocity a vzpomínky…
