Výstava v Jízdárně Pražského hradu
Úterý 24. dubna 2012
Při první dobré příležitosti jsme vyjeli do Prahy, abychom si prohlédli výstavu Retrospektiva Jana Koblasy. Už samotná cesta byla zážitkem, protože Ing. Poukar, který jel do Jízdárny s námi, ač se zúčastnil i vernisáže, je osobnost, která rozhodně má co říci nejen o Mistru Koblasovi, ale i mnoha jiných umělcích (např. z Vysočiny) – a jeho sdělení, informací a kultivovaných názorů si my oba hodně považujeme.
Výstavnímu sálu v přízemí i na galerii jsme věnovali několik hodin, v mezipatře budovy jsme shlédli dva velmi zajímavé filmy o práci všestranného umělce Jana Koblasy – a celou dobu, kdy jsem se opravdu odpoutala ode všeho „světského“ a dovolila si vklouznout do jiného světa, jsem se podvědomě zabývala i tím, jak tento silný zážitek přiblížit našim čtenářům. Nakonec jsem se rozhodla, že se zdržím komentářů a k fotkám některých vystavených děl přidám sochařovy básně, ve kterých najdeme vše, co nám i sobě chtěl Mistr sdělit… Básně jsou nedílnou součástí výstavy a působivě dotváří atmosféru.
Sochy
sochy znamení
ukazatelé
sdělení
mámení
svaté sochy
i nesvaté
sochy zjevení
Sochy k pohlazení
sochy k pohlazení
k objetí
k odcházení
k procházení
k zastavení
k zamyšlení
k dotýkání
sochy k podpěře
i k spočinutí
sochy k bytí
Sochy z kamene
sochy z kamene
ze dřeva
ze slonové kosti
ze sladkostí
a líbezností
z kovu
a z hlíny
z prachu
z nářku a strachu
ze slzí
sochy z opuštění
sochy z odpuštění
sochy z dopuštění
Sochy z popela
sochy z popela
z ohně
z vody
vzduchu
z par
sochy z žáru
ze zmatku
sochy ze zbytků
a odpadků
sochy z chladu
z přestořádu
ze tmy
z příšeří
a světla
sochy z jasu hlasu
tohoto světa
z jeho myšlení
zákona
a dechu
sochy požehnání
sochy díkůvzdání
Busta Rainera Marii Rilkeho (1875–1926) je jedna z posledních prací letos osmdesátiletého jubilanta Jana Koblasy, kterému si dovolujeme popřát hodně zdraví a tvůrčích sil. My, Jihlavané, jsme ti šťastní, kteří mohou, kdykoliv se jim zachce, vidět jeho sochu Gustava Mahlera, instalovanou v roce 2010 v novém jihlavském parku.
Při pročítání rozhovorů, které u příležitosti otevření výstavy dával profesor Koblasa novinářům, jsem natrefila pár útržků jeho vět, které zde uvádím:
bez kořenů nelze být
každý den ráno mě napadne nějaká jihočeská písnička
před odchodem do emigrace a během ní jsem netušil, že někdy budu zahrnut tak velikými poctami a budu vystavovat v tak atraktivním prostoru na Pražském hradě
Na závěr zařazuji obrázek vstupu na výstavu-ohlédnutí za životním sochařským dílem respektovaného a obdivovaného umělce a skvělého pedagoga, která je významnou kulturní událostí současnosti a jistě ovlivní umění doby příští.
Ahoj Míšo. Dnes ráno jsem si „zopakla“ Tvoje cenné emailové táborské odkazy z 3.10. včetně doplňujících podrobných informací a reakcí (už letitých). Při té příležitosti jsem si znovu uvědomila, jak dramatická byla doba, kdy hrozilo, že se Tvoje tak pečlivě zpracované a obsahově skvěle naplněné články z blogu ztratí. Jsem šťastná, že to tenkrát dopadlo dobře a že váš/Tvůj blog dál funguje a že máš sílu tam dál přispívat. Nikdo z nás tupých uživatelů nemá představu, co je za tím hodin studia různých zdrojů informací a mnohých předělávek a dodělávek, než nový příspěvek na blogu zveřejnis (omlouvám se, píšu to na mobilu a v tom jsem neumětel). Vydrž i dál! Těch akcí, které absolvujes a o kterých se s námi chceš podělit, je moc. Díky za vše. Doufám, že dnešní výjezd z Bechyně do Tábora se mi i díky Tvým radám vydaří. Budu na to mít kvůli změnám v jízdním řádu a našim lázeňským povinnostem zase jen dvě hodiny, takže to bude opět „bojovka“. Iva
Ahoj Ivo,
po přečtení takhle krásného komentáře vplouvám do pocitu: nemluvila – zpívala, nechodila – tančila! 🙂
Díky!
zuzi,děkuji za vše, poprosila jsem už o pomoc a doufám, že vše dobře dopadne – i když nervozní jsem docela dost. Navíc je mi líto, že ten konec je neslavný – dočetla jsem se o zájmu o převzetí bloguje.cz, ale reakce provozovatele není vstřícná… Je to pro nás všechny špatné
Míšo, já také nevím co s tím archivem počít. Snad by člověk dokázal to zpětně příspěvek po příspěvku zkopírovat, třeba do Wordu včetně fotografií, ale toho času… já jsem to vzdala, tedy spíš doufám, že bloguje.cz nepadne. Je mi také líto té práce a spousty textů, nesmím nad tím moc přemýšlet. Jsem spíš bezradná a nechci se kvůli tomu zbytečně nervovat. Myslím, že by šlo požádat odborníka v místě o pomoc, přinejhorším. Tvůj blog by se rozhodně ztratit neměl. Na rozdíl od jiných na různých turistických serverech kde se jen opisuje a recykluje, ten tvůj je poctivý, spolehlivý, dotažený. A všestranný. Umění, krajina, příroda. Raději někoho požádek o pomoc a nespoléhej, že to nekrachne… z.
předchozí komentář jsem vkládala 2x, poté se objevil tento zmrzačený – opravdu jsou ti provozovatelé VELICE nezodpovědní
zuzi,nesmírně si váím Tvého komentáře jako odbornice ví, e "poslat" něco do světa je zodpovědná práce, která by se neměla odbývat. Moc Ti děkuji, Tvoje reakce znamená, e mé snaení nepostrádá smyslu tím víc mě trápí ukončení provozu na Bloguje.cz, nejsem technický typ a vůbec si nevím rady co podniknout. Jsem smutná z toho, e moná celá moje několikaletá práce přijde čísi nezodpovědností vniveč. Poradí mi? Jak se zachová Ty?
Skvělá reakce, Míšo, nechtěla jsem dnes komentovat, jen se kochat tvým blogem, který mne obohacuje vždy kdykoli sem zamířím a nalézám zde nové podněty. A vždy se nad jeho faktickou dokonalostí dotaženou do konce zastydím za ten svůj "umělecký" – snad to tak mohu říci, chaos. Vím, že to dá zatraceně práce a sebere to spoustu času. Ale má to smysl. Pro tebe i tvé čtenáře. 🙂
Jirko,velikost díla Mistra Koblasy jistě nebude nikterak umenšena tím, že se ty nepřijdeš podívat na výstavu v Jízdárně.
Jinak ti závidím jistotu, se kterou vynášíš soudy, a tvůj dokonalý přehled v různých druzích umění.
Míšo díkyza přiblížení té výstavy. Když vím o co jde, tak mě na ni nikdo nedostane. Mám totiž rád realistické umění, moderní v řadě případů chápu jako pochybné. Hned 1. snímek jsem tipoval, že jsou to kudlanky nábožné – a ona je to Eva, had a Adam.