Jediná jistota je neustálá změna…
Prožíváme všední události jak je život přináší a vůbec si neuvědomujeme, že by mohly být začátkem změny, která se nenápadně a nenásilně začne zabydlovat v našem žití. Takovou obyčejnou věcí byla někdy v polovině roku 2006 přihláška na univerzitu třetího věku, kde jsme se měli v kurzu naučit používat GPS. Ne, že bych po té dovednosti toužila (to můj muž nás přihlásil, aniž jsem věděla oč se vlastně jedná), ale když jsme začátkem října usedli do učebny na VŠPJ a předstoupil před nás PaedDr. Smrčka a začal svým sympatickým způsobem přibližovat ty dosud pro nás neslýchané možnosti využití chytré mašinky, chytla jsem se. Dr. Smrčka vysvětlil, co všechno se dá s výsledky a údaji získanými z GPS dělat a mimo jiné nám sdělil, že trasu můžeme z přístroje převést na blog, přidat k ní obrázky, popsat krajinu, kudy sledovaná cesta vede a tímto způsobem se o ni podělit s případnými čtenáři. Možnost mě okouzlila a v květnu 2007 jsme umístili za pomoci našeho vyučujícího pár takových článků na Bloguje.cz – postupně jsem začala k fotkám, které Mirek pořídil na turistických cestách, přidávat komentáře a navigační hrátky odsunula na druhou kolej.
Do května 2012, tedy za pět let, vzniklo 365 článků, v nichž je asi 5000 fotografií. Během té doby nám pan doktor Smrčka vždycky ochotně pomohl překonat nástrahy, záludně kladené zlomyslným počítačovým šotkem. Jistě si dovedete představit, jak jsme si této možnosti považovali.
Na počitadle se při oznámení, že služba Bloguje.cz končí, usmívalo číslo zvíci 165 000. Tolikrát jste laskavě klikli na povídání o našich cestách – neuvěřitelné…
Najednou jsem si uvědomila, že bych o ty články i o zaujetí a radost při jejich tvorbě nerada přišla. Snadno uhodnete, ke komu jsme se s nadějí obrátili o pomoc.
A PaedDr. František Smrčka, Ph.D. na můj mail plný slov a zmatku odepsal lakonicky – nebojte se, články i fotky zachráníme.
Svůj slib v rekordně krátkém čase splnil – snad nebude té obrovské práce litovat, nahlédne-li někdy na články přesunuté i ty budoucí…
Tak jsem konečně překonala různé strachy i technické obtíže a odhodlala se napsat první článek.
Hezký den!
Děkujeme všem čtenářům, kteří nám napsali povzbudivé maily, i našim přátelům a příznivcům za podporu a veškerou pomoc za niž jsme vděčni. Jsme rádi, že vás máme…