16. května 2012
Už pár týdnů se připravuji na napsání tohoto článku a pořád nevím, jak vyjádřit co nejpřesněji velkou radost z toho, že jsme mohli být na radnici v Jihlavě přítomni předání Ceny města Jihlavy Míle Bradové, a přitom, protože k Míle mám velmi přátelský vztah, nesklouznout do bezduchého plkání, které by smázlo pel jedinečnosti té chvíle.
Převzít cenu, která vyjadřuje uznání za užitečnou a dobrovolnou práci ve prospěch druhých ve Velké gotické síni jihlavské radnice, je chvíle nezapomenutelná pro vyznamenané, ale i pro pozvané hosty. Navíc letos bylo předání Ceny města Jihlavy součástí zahajovacího ceremoniálu festivalu Mahler Jihlava 2012 a pokračovalo koncertem ve chrámu Povýšení sv. Kříže.
Strohý zápis říká, že zastupitelé města udělili Míle Bradové Cenu města Jihlavy za stálou a výraznou propagaci města Jihlavy a regionu Vysočina a rozvoj turistiky na Vysočině při organizování turistických akcí. Za touto větou se skrývají stovky hodin volného času věnovaných práci, která ne vždy okamžitě přináší viditelný výsledek – má-li ale silná osobnost, jakou Míla je, vizi, elán a k tomu jiskru podněcující, to celé zarámováno nekonečnou trpělivostí, je jisté, že slupka všednosti jednou praskne a odvedená práce na čas zazáří, aby, snad provoněna uznáním, ve vší skromné každodennosti pokračovala.
Vyznamenání předávali primátor města Jaroslav Vymazal a náměstek Rudolf Chloupek.
Míla při projevu poděkovala představitelům města za ocenění, připomněla spolupráci se svými kolegy-turisty, krátce přiblížila současné dění ve vysočinském Klubu českých turistů – v její řeči bylo slyšet zaujetí pro věc a nakažlivé nadšení, jímž okamžitě strhla posluchače na svoji stranu a elegantně tak potvrdila, že Cenu dostala plným právem.
Při ceremoniálu nás tou ušlechtilou podvečerní hodinkou v efektních prostorách radnice, kde byli zároveň s Mílou Bradovou oceněni Ladislav Novický, Karel Paštyka, Miloš Podhorský a Občanské sdružení Jihlavský havířský průvod, provázela hudba v podání nejlepších žáků ZUŠ a roztomilí havířci.
Památeční hromadné foto je exkluzivní a radostné nejen svým důvodem, ale i zásluhou barevných historických kostýmů členů „havířského sdružení“:
Je jasné, že každý z přítomných chtěl Míle vyjádřit svoji radost z jejího ocenění, na následujícím obrázku vidíme místopředsedu KČT Vysočina Standu Balíka,
na dalším je foto, o které ve snaze pořídit dokumentaci turistům v časech budoucích požádal Mirek Mílu a primátora města po jejich osobním rozhovoru
a další dva obrázky budou dělat radost i v rodinných archivech:
V závěru slavnosti byl čas vzájemně si popovídat a s obdivem prohlídnout Mílinu medaili:
Měli jsme příležitost zúčastnit se v roce 2010 předávání Ceny města Jihlavy manželům Poukarovým, a tak jsme objevili, že medaile letošní je jiná nežli byla jejich. Později jsem zjistila, že akademický sochař Michal Vitanovský udělal návrhy čtyři a medaile se střídají. Nemáme my štěstí na úžasné přátele, můžeme-li porovnávat jejich vzácné medaile?
O konkretních výsledcích práce Míly Bradové se dočtete ve článku ke 20. výročí založení KČT Vysočina a v řadě jiných, protože nitky, kterými Míla spojuje práci všech dvaadvaceti odborů KČT na Vysočině se při pozorném podívání dají objevit v celé činnosti oblastního turistického sdružení – a to nemluvím o jejím působení v KČT Tesla, jehož je dlouholetou předsedkyní. (Zadáte-li si její jméno do kolonky „hledat“, kterou můžete na našem novém blogu využívat, objeví se téměř čtyřicet článků, ve kterých jsou její aktivity zmíněny.)
Zahajovací večerní koncert festivalu Hudba tisíců v kostele Povýšení sv. Kříže byl důstojným pokračováním předchozí slavnostní události na radnici a Pátá Mahlerova symfonie potvrdila výjimečnost celého dne – Adagietto sladce ovinulo chrámový prostor a dalo pocit sounáležitosti…
Ve druhé části uvedla zlínská Filharmonie Bohuslava Martinů za řízení dirigenta Marka Štilce atraktivní skladbu Petra Iljiče Čajkovského Předehra 1812 s dělostřelbou, při níž se opravdu ozvalo (prý) jednadvacet výstřelů, které na valech za kostelem vypálil dělmistr z jihlavské Společnosti přátel dělostřelby z historických palných zbraní – vesmír se s rachotem otevíral a naše tajná přání tak měla při salvách střílených jen pro radost, k nebi blíž…
Autorem některých fotek v tomto článku je pan Černo.