Výlet na Přibyslavsko

Sobota 23. června 2012

Přestože uplynulo už několik týdnů, dobře si pamatuji ten slunný a pohodový den, který jsme společně s kolegy z KČT Čeřínek prožili. Výlet pro nás připravili Jitka a Honza Korbelovi a trasu sestavili tak, abychom při chůzi přírodou nenápadně vstřebávali dějinné události, kterými je tento kraj známý. Husitství není sice pro mne období, které bych ctila, když se na každém kroku dočítáme, co všechno bylo v této době pustošivých válek nenávratně zničeno (i když je jisté, že i ono posunulo společnost kupředu), není ale podmínkou se těmito věcmi na výletě zabývat. Cestou se nabízelo bezpočet jiných věcí k obdivování, třeba ta krásná krajina v okolí řeky Sázavy,

ke které jsme se dostali zakrátko poté, co jsme se na přibyslavském náměstí vydali po červené turistické značce směrem k Havlíčkovu Brodu.

Možná z těch obrázků vycítíte to sladce mučivé fluidum, které nutí některé štvance netrávit život v papučích…

 

Podíváme-li se na trasu výletu,

zjistíme, že vede většinou kolem vodních toků – nejdříve kolem Sázavy, pak okolo mlýnů u břehů Borovského potoka a v závěru po dobrodružně zarostlých březích Doberského potoka.
Stanuli jsme před dalšími směrovkami a uviděli, že je třeba odbočit po žluté značce – chudák rozcestník péčí příslušných značkařů nedotýkaný, opuštěný, leč do roztrhání těla pocestným sloužící…

Naštěstí je tu k potěše oka půvabný historický mostek

a za malý kousek, na vrcholu kopce, prý protkaného hornickými štolami, kostelík svaté Kateřiny Alexandrijské.

Ve středověku se tu těžily stříbrné rudy a vznikla osada s nezbytným kostelem zasvěceným jedné z tehdy nejuctívanějších světic. V 17. století pak kostel přestavěli, v současnosti je opraven; dnešní Stříbrné Hory leží opodál.

V další části jsme procházeli kolem mlýnů, jejichž okolí bylo většinou hezky upravené, až jsme se ocitli v zářivé vsi Žižkovo Pole, naštěstí naprosto jiné, nežli bychom si představovali pole s tábořícím husitským vojskem, a chvíli trvalo nežli jsme ji prošli (zdržovala nás záplava květin, vstřícní psi a hedvábné kožíšky místních mazlivých koček) a vydali se k památné Žižkově mohyle, místu vojevůdcova skonu.

O té všichni všechno víme (postavena v roce 1874 na paměť 450. výročí Žižkovy smrti), tak jsme jen pročetli zlacené nápisy na kamenech pocházejících z památných koutů vlasti a kráčeli vstříc místům zvaným Plaček, kde husitské ženy oplakávaly smrt velitelovu.
Samozřejmě jsme slzy neronili, leč po krátkém čase jsme neměli ke lkaní daleko – velmi členité břehy Doberského potoka se stezkou, téměř ztracenou v náletových dřevinách a obřích kopřivách, byly k tomu dostatečným důvodem. Hrdinně jsme zanedbanou část cesty překonali a se zalíbením a úlevou se zahleděli na rybník, do něhož ten proradný potok ústí.

Nebylo vhodnějšího místa pro skupinovou fotografii:

V Přibyslavi mi padl do oka velmi barevný honosný dům se dvěma pamětními deskami –

obě patří slavným rodákům se jménem Bechyně. Na první, tmavé, je psáno, že v tomto domě prožil své mládí akademik Stanislav Bechyně (1887–1973), profesor ČVUT v Praze, průkopník železobetonových konstrukcí staveb mostních a pozemních, na druhé, světlé, instalované v roce 2005, stojí, že odtud pochází RNDr. Jan Bechyně (1920–1973), přírodovědec-entomolog.

Vyčetla jsem, že nejznámější realizací architekta a pedagoga Stanislava Bechyně je palác Lucerna a Veletržní palác, že se velmi angažoval při přesunu gotického kostela v Mostě, prožil úspěšný život v Praze, ale pochován je podle svého přání v rodné Přibyslavi. Jeho synovec Jan Bechyně odešel po roce 1948 do zahraničí a působil ve Střední a Jižní Americe, kde se stal světově uznávaným entomologem; napsal řadu odborných prací o hmyzím světě, které však bohužel nebyly přeloženy do češtiny, zemřel v cizině ve stejném roce jako strýc Stanislav.

Po trase Přibyslav – Pod Kateřinou – Žižkovo Pole – Žižkova mohyla – Dobrá – Přibyslav jsme ušli 16 kilometrů a odpoledne jsme se vrátili vlakem do Jihlavy. Průvodci Jitka a Honza Korbelovi odvedli v náš prospěch dobrou práci – dá se říci, že skupinová terapie byla úspěšná :-).