Po stopách předků Franze Schuberta

Vysoká (u Starého Města pod Sněžníkem), 8. července 2012

Letní turistický sraz se letos konal v líbezném kraji pod Králickým Sněžníkem, naše cesty vedly po návrších a hřebenech v okolí Starého Města a já jsem se několikrát s lítostí zahleděla na Sráznou (1074 m.n.m.), pod níž leží vesnička Vysoká, kolébka rodu, z něhož vzešel hudební skladatel Franz Schubert. Vzdálenost od Starého Města a okolnosti nám totiž nedovolily pěšky do Vysoké dojít.
Při odjezdu ze srazu domů nám ale přátelé nabídli odvoz autem a navíc souhlasili s návštěvou místa, kde se v roce 1763 narodil Karlu Schubertovi syn Franz, otec slavného Franze Schuberta. Stalo se tak v Neudorfu (Nové Vsi), o němž je první zmínka v roce 1563, kdy vrchnost z Kolštejna (dnes Branná) schválila stavbu rychty a dala rychtáři rozsáhlé pravomoci.
Nová Ves byla pravděpodobně vystavěna na místě, kde už kdysi předtím vesnice stávala.

Skladatelův dědeček Karel Schubert vyženil selskou usedlost čp. 41 a v té se jeho ženě narodilo třináct dětí, z nichž se dospělosti dožily jen čtyři. Dva z nich vystudovali gymnázium v Brně a usadili se ve Vídni jako učitelé. Franz se tam oženil s Elizabeth Vietzovou, původem ze Zlatých Hor (vlastně krajankou), měli patnáct dětí, ale ty většinou zemřely před dovršením jednoho roku života – hudebně velmi nadaný syn Franz (*1797) však už ve čtrnácti letech skládal, měl úspěchy jako klavírista a zpěvák; říká se, že jedním z jeho učitelů byl i Antonio Salieri.

Skladateli Franzi Schubertovi byl bohužel dopřán jen krátký život († 1828), přesto zanechal rozsáhlé dílo, které dnes patří ke světové hudební klasice – napsal více jak šest set písní, sedm symfonií a slavnou osmou Nedokončenou i množství jiných skladeb, za které ovšem začal být oceňován až na konci svého života. Jak už to bývá, svět ho zahrnul chválou teprve po smrti, až dodatečně objevil jeho velký hudební talent a schopnosti.

Je téměř jisté, že nikdy nebyl na návštěvě u svého děda v Neudorfu, přesto však na Staroměstsku jsou velmi hrdí na to, že světově slavný hudebník má kořeny právě zde, v tomto kraji.
I jeho dědeček Karel se hluboce zapsal do paměti lidí a zdejší krajiny – nechal totiž v roce 1780 na návrší mezi rodnou obcí a Vysokými Žibřidovicemi, kam Nová Ves patřila farností, na vlastní náklady postavit pískovcovou sochu Krista na hoře Olivetské. Umístění díla je unikátní a úchvatné, Karel Schubert tím projevil nevšední umělecké a náboženské cítění. Dva roky nato se finančně podílel na stavbě kaple Nejsvětější Trojice v Neudorfu; zemřel v roce 1787 jako vážený občan.

V roce 1928, kdy se vzpomínalo 100. výročí úmrtí slavného hudebníka Franze Schuberta, byla na domě čp. 41 v Neudorfu, kde se narodil jeho otec, za velké účasti lidí osazena pamětní deska a u sochy Krista se konala slavnostní mše svatá, běh času v příštích letech nebyl ale příznivý pro počiny tohoto druhu: nejdříve byli vystěhováni původní němečtí obyvatelé a Neudorf přejmenován na Novou Ves, poté roku 1952 na Vysokou (obec leží na jihovýchodním svahu Srázné ve výšce přes sedm set metrů) a v roce 1960 rodný dům Franze Schuberta-otce dokonce spolu s dalšími jedenatřiceti domy v obci zbourali.

A v této, dnes sluncem zalité, zapadlé vesničce Vysoká, součásti obce Malá Morava, jsme se plni očekávání ocitli. Hned při příjezdu do vsi jsme nemohli přehlédnout infotabuli o členech rodu Schubertů a už z dálky nás zaujala oslnivou čistotou a úpravností kaple Nejsvětější Trojice.

Milá paní z vedlejšího domu nám ochotně kapli otevřela, když zjistila, proč jsme přijeli.

V roce 1997, kdy uplynulo 200 let od narození skladatele Franze Schuberta, byla za podstatného finančního přispění města Vídně a potomků tamní rodiny Schubertů provedena oprava kaple a zřízen v ní památník Franze Schuberta a jeho rodu – předměty zde vystavené jsou většinou jejich dary či kopie exponátů ze skladatelova muzea v jeho rodném domě ve Vídni-Lichtentalu.

V kapli mají i kopii pamětní desky ze zdejšího rodného domu skladatelova otce – originál byl naštěstí před bouráním sňat a uložen v šumperském muzeu.

Návštěva památníku ve Vysoké byl zážitek milý a nečekaný – pak jsme se hbitě vydali za svým původním cílem, po žlutě značené cestě kolem starodávných Božích muk,

směrem k Vysokým Žibřidovicím, abychom shlédli fascinující sochu Krista na hoře Olivetské.

Pískovcová socha na vrcholu kopce má kolem sebe klekátko, které se podobá kašně – základ objektu je asi tři a půl metru krát dobré dva metry – skvělé!
Když pomyslíme, že kolem sochy chodili lidé z Vysoké do Žibřidovic do kostela a děti dennodenně do školy, že socha v nadživotní velikosti byla z Vysoké vidět, protože svah nebyl tehdy zalesněn, pak se musíme s úctou a úžasem sklonit před dokonalým výběrem místa i námětu, a samozřejmě také před prací kamenického mistra, prý snad kdesi z Kladska.

Z cesty, jež vede návrším kolem sochy, je vidět na kostelní věž ve Vysokých Žibřidovicích

a bývalo vidět i na kdysi lidnatou obec Vysokou, jíž Karel Schubert sochu daroval s tím, že ji bude udržovat a opravovat.

Na kamenném soklu jsou citáty z Písma, bohužel kvůli špatné čitelnosti prý ne zcela přesně obnovené, a nápis, jehož český překlad zní: Postaveno nehodným ctitelem Karlem Schubertem z Nové Vsi v čísle 41, roku 1780.

Při posledním restaurování v roce 2004 byla socha, původně stojící těsně u lípy, přemístěna asi o sedm metrů dále na východ, protože kořeny stromu narušovaly její statiku.

Jako tolikrát, a dnešního dne znovu, jsme dostali dar, s vděčností jej přijali a pečlivě uložili pro budoucí chvíle všední i sváteční.