20. října 2012
Tuším, že už asi v polovině devadesátých let jsme začali jezdit do Sedlejova vždy toho dne, kdy se konal výlov návesního rybníka – jezdívali jsme ovšem na kolech, což obnášelo za den přibližně 80 kilometrů. Odměnou bývaly čerstvé kapří řízky, jejichž chuť si pamatuji dodnes … v blízké Nevcehli jsme ochutnávali ryby čerstvě vyuzené a domů se vraceli oklikou…
Některý rok se stalo, že jsme ráno vyjížděli za teplot blízkých nule, polední sluníčko však naši skupinku, ne více jak desetičlennou, utvrzovalo v tom, že zvolený způsob dopravy je ten nejlepší…
Léta šla, někteří kolegové z odboru preferovali návštěvu Sedlejova vlakem, což jsme pak také zkusili, ale řízky neměly tu správnou chuť, hudba příliš halasila…
Letos jsme po několika letech podlehli pokoušení a jeli znovu na výlov vlakem – mezitím se stala akce vyhlášenou a nabalily se na ni průvodní jevy – urputně jsme si komerce nevšímali, slupli svoje kapří řízky (skoro stejné chuti jako byly ty prvotní 🙂 ) a využili možnosti odejít z hlučných prostor na vycházku, kterou pořádal odbor KČT Čeřínek.
Sedlejov jsme navštívili i v rámci podzimních pochodů v Telči, v článku o nich je fotka rybníka v plné kráse a také hezká pověst o založení vesnice.
Dnešní trasa měřila jen asi deset kilometrů a užili jsme si při ní dalekých výhledů, objevovali kamenné skalky v lese Čertovci a vzpomínali na dřívější „spanilé kapří jízdy“…
I díla lidských rukou byla cestou k vidění:
Zastávka v Hodicích je kousek za vesnicí, procházeli jsme kolem nedávno umístěného artefaktu:
Chvíli do odjezdu vlaku jsme využili k prohlídce expozice železniční tratě Kostelec – Slavonice instalované v hodické staniční budově. Trať, vedoucí vlastně až do Schwarzenau v Rakousku, byla vybudována na samém konci 19. století, zastávka Hodice je v provozu od roku 1898.
A tak jsme nakonec i dneska trošku pootevřeli poznávací balíček 🙂
Dodatek:
Našla jsem starou fotografii z roku 2001, na níž jsou zachyceni účastníci kolojízdy do Sedlejova – snad některé přátele potěší 🙂
