Zahájení jarní turistické sezony v oblasti KČT Vysočina – Kamenná 2013

Kamenná 16. března 2013

Štěstí přeje připraveným – tato větička jako by byla vymyšlena pro situaci, která nastala při 22. zahájení turistické sezony, jehož uspořádání se letos ujali turisté z KČT Kamenná. Navzdory všem předpovědím o vracejícím se zimním počasí a děsivých obrazových zpravodajstvích na toto téma v televizi, přišel v sobotu na Vysočinu nádherný slunečný den, bezvětrný, čerstvý. Takže dlouhý čas intenzivních příprav pořadatelů z Kamenné, kteří touto akcí připomínali veřejnosti páté výročí svého turistického odboru, byl vysoce zúročen.
Kamenná, vesnice se 176 obyvateli, z nichž přes padesát jsou členové turistického klubu, se stala tento den hlavním sídlem Vysočiny – posílenými ranními vlaky, které mimořádně zastavovaly i na vesnické staničce, sem přijeli turisté z jednadvaceti vysočinských odborů (celkem je 24 registrovaných), takže na návsi, kde vyhrávali muzikanti, se v momentu zahájení sešlo téměř šest set lidí.

V každé chalupě napekly ženy buchtičky a zákusky – lákavá nabídka nenechala chladným žádného z příchozích.

Pořadatelé připravili pro účastníky trasy v délce 5, 10, 12 a 20 km a cyklotrasu 50 km, z nichž si turisté vybrali a dostali mapky s popisy.

Před oficiálním zahájením byl čas na pozdravení přátel z různých koutů Vysočiny a krátké popovídání.

Z vyvýšené terasy před kulturním domem krátce promluvili ke shromážděným starosta obce Milan Budín, předsedkyně KČT Vysočina Maruška Vincencová, místopředseda ústředí KČT Jaroslav Šlechta a starosta města Polné Jindřich Skočdopole.

Činovníci pak společně s předsedou KČT Kamenná Lojzíkem Dobrovolným navázali stuhu na klíč a symbolicky, za zvuků zvonu, odemkli letošní sezonu.

Turisté odcházeli na trasy s příslibem zabíjačkových dobrot, které budou odpoledne k dostání ve stáncích na kamenské návsi, a s pozváním na taneční zábavu v místním kulturním domě po návratu.

Naše trasa: Kamenná – U Lutriána – Věžnice – Kukle – Bor – Polná – Kleštěr – Nové Dvory – Kamenná = 20 km

Během dne využila většina z pochodníků možnosti prohlédnout si historické památky v Polné, přes kterou vedly trasy vycházek – jednotná vstupenka byla k dostání na startu a platí až do srpna, takže turisté mají možnost v příhodném čase důkladně si každou z památek užít (děkanský chrám, zámek, muzeum, Stará škola, židovský hřbitov).

Pro všechny účastníky bylo příjemným překvapením skvělé uvítání i velký počet příchozích.

Než jsme probrali „věci nezbytné“, byli jsme u kamenného středověkého mostu U Lutriána na bývalé zemské stezce,

o kterém už jsem psala ve článku Jarní Vysočinou.

V pozadí je vidět mlýn, kde žil mlynář luterského vyznání – odtud snad název lokality.

Nikomu se nechtělo z kouzelného místa odejít,

i když jsme věděli, že ani další část vycházky nebude skoupá na zajímavé objekty – kousek odtud je před Věžnicí Klábenešova kaplička a obdivuhodný kamenný kříž z 15. století.

Při pohledu na mapku trasy uvidíte, že obec Věžnice, v jejímž okolí se těžívala stříbrná ruda, leží při březích Šlapanky a dosud je znatelné, že měla původně tři osady, které byly založeny už na začátku 13. století na obchodní stezce – Horní, Prostřední a Dolní Věžnice. Podle věží a strážních ohňů v osadách se prý kupci putující mezi Čechami a Moravou orientovali. V roce 1925 byly osady spojeny pod názvem dosud užívaným – je psáno, že se také vyskytoval název Trojí Věžnice nebo Věžnice u Boru (rybník na katastru obce).
Emotivně nás uvítal svatý Jan

a na návsi čtyři světci na barokním zastavení z roku 1778.

Dominantu věžnické návsi ovšem tvoří v roce 1999 postavená kaple Panny Marie Pomocnice křesťanů.

Základní kámen k její stavbě posvětil v roce 1997 papež Jan Pavel II. při své návštěvě Prahy a moderní kaple, kterou navrhl jihlavský architekt Ing. Martin Laštovička, opravdu skvěle  rozsvítila náves.

Kaple přistavěná svépomocí a z finančních prostředků místních obyvatel k původní zvonici z roku 1926, je zasvěcená nejen Panně Marii, ale také blahoslavenému Adolphu Kolpingovi (německý kněz, sociální reformátor, pečoval o vzdělávání mládeže).

Do Polné už zbývalo jen pět kilometrů kolem rybníků Kukle a Bor, pak jsme zamířili k židovskému hřbitovu s 1300 náhrobky, z nichž ten nejstarší je z roku 1683, poslední byl vztyčen v roce 1940.

Zpráva o prvních Židech v Polné je z 15. století, později se zde usadila početná komunita, takže v 19. století jich zde žilo 770. Druhou světovou válku přežili tři z třiašedesáti tehdy usazených v Polné, ale nikdo z nich se do městečka už nevrátil.

Z polenského Dolního města je i obrázek smírčího kamene v Nerudově ulici, o němž jsme psali na samém počátku existence těchto stránek ve článku o Naučných stezkách v Polné, jsou v něm i fotografie a stručná historie města, které v polovině 19. století bylo s 6 500 obyvateli třetím největším městem na Vysočině (po Jihlavě a Třebíči).

Projdeme-li Dolní bránou, vystavěnou za Viktorina z Kunštátu (syn Jiříka z Poděbrad) jako součást městských hradeb na Sezimovo náměstí, jsme v centru historicky významného sídla. V řadě domů vpravo nás zaujme ten s cedulkou, kde stojí, že v tomto domě se narodila spisovatelka Vlasta Pittnerová (1858–1926).

Její otec Antonín Pittner (1814–1897) byl dlouholetý starosta Polné a velký vlastenec, přítel Karla Havlíčka Borovského a Boženy Němcové, která v jeho domě bydlela v letech 1840–1842; uvádí se, že první česká kniha se jí dostala do rukou právě zde v Polné.

Náměstíčko zdobí socha Hébé (bohyně věčného mládí a číšnice olympských bohů), vytvořená neznámým autorem na konci 19. století.

V levé frontě domů vyniká kostel sv. Anny se špitálem, vystavěným Janem Sezimou z Rochova a jeho manželkou Kateřinou z Močovic v roce 1447.

Skvostem Polné je ovšem děkanský chrám Nanebevzetí Panny Marie z pořátku 18. století, postavený na místě kostela ze 13. století podle plánů italského mistra Dominika de Angeli, nedávno do původní krásy zrestaurovaný.

Informace o cenném interiéru i celé stavbě jsou lehce dostupné, vše je však dobré spatřit na vlastní oči, či slyšet hrát zdejší varhany, největší v českých zemích.

V roce 1863 poničil město obrovský požár, zmizelo 189 renesančních a barokních domů včetně radnice, mnoho lidí se odstěhovalo, Polná nenávratně změnila vzhled, vše bylo po požáru jinak. V současnosti má město kolem pěti tisíc obyvatel a v roce 2006 získalo ocenění „Historické město roku“.
Na horním Husově náměstí nelze přehlédnout morový sloup z roku 1750 se sousoším Nejsvětější Trojice,

dílo polenského rodáka Václava Viktora Morávka (1715–1779), žáka Brokoffova.

Zašli jsme i do části města, dnes zvané Karlovo náměstí, kde v roce 1680 vzniklo Židovské město, o čtyři roky později synagoga, několikrát přestavovaná, naposledy opravená v roce 2000; sídlí tu Regionální židovské muzeum.

Museli jsme pomýšlet na návrat, tak jsme jen prošli kolem nejstarší části Zámku, kamenného hradu s datem vzniku 1320, původně na ostrohu nad soutokem Šlapanky a Ochozského  potoka, potom v těch místech, v bažinatém údolí plném křovin, založil Viktorin z Kunštátu v 15. století rybník Peklo,

a zamířili jsme k unikátní středověké technické památce Kleštěr.

Vše o tomto výtvoru je výstižně uvedeno na infotabuli:

V některých pramenech se uvádí, že osada Polná vznikla v polovině 12. století v pohraničních lesích právě na obranu této stezky a jako zázemí pro obchodníky, kteří hnali stáda dobytka na trhy. Původně byla úzká stezka, místy vytesaná i ve skále, dlouhá asi 500 metrů, to co se z ní dosud zachovalo, jsme si prošli.

Ducha jsme povznesli, teď nastal ples chutí – započal hned v Nových Dvorech, kde jsme dostali kontrolní razítka do průvodních listů a v bufetu nás zlákal gulášek navařený pořadateli, po něm jako zákusek slavné polenské mrkvance.

Gastronomické radovánky pokračovaly v cíli, kde ve stáncích na kamenské návsi byly ke koupi vlastnoručně pořadateli vyrobené voňavé jitrničky, jelítka, tlačenka, guláš a ovarová polévka, za něž položili život dva vykrmení pašíci…
Je jasné, že se málokomu chtělo domů, proto mnozí využili možnosti zatancovat si v kulturním domě a probrat s přáteli dnešní úspěšný den.

To, že se vše turistům z Kamenné podařilo na jedničku, není nic nečekaného – když jsme tu byli v roce 2010 na akci nazvané Kamenské aleje, viděli jsme, že nemají konkurenci.

O minulých zahájeních jarní turistické sezony se dočtete a obrázky prohlédnete ve článku z minulého roku a v odkazech na předchozí Zahájení v něm uvedených.

P.S. V neděli se počasí prudce zhoršilo a v následujících dnech napadla spousta sněhu. 🙂