Krahulov – Mařenka – Želetava, sobota 13. dubna 2013
V říjnu roku 2012 se otevírala (za velmi špatného počasí) nová rozhledna na nejvyšším kopci (711 m n. m.) na Třebíčsku. Okolní obce vytvořily mikroregion Podhůří Mařenky a podařilo se jim stavbu prosadit – kdysi na Mařence bývala dřevěná rozhledna, ale její zbytky spadly v šedesátých letech minulého století. Je jasné, že jsme chtěli krasavici vidět, a tak první sobotu, kdy předpověď konečně slibovala jarní počasí, jsme nasedli v Jihlavě na vlak, před půl devátou ráno už jsme byli v Krahulově u Třebíče a po modře značené turistické stezce jsme se vydali na cestu 21 kilometrů dlouhou (podle oficiálního trasovníku KČT).
Trasa: Krahulov – Čechočovice – Rokytnice nad Rokytnou – Březová – Dašov – Mařenka – Bítovánky – Želetava = 21 km
Cesta krásně ubíhala, považovali jsme si slunečného počasí, jen vítr mohl být menší a teplejší. První opravdu významná zastávka byla v Rokytnici nad Rokytnou, která je už v roce 1190 zmiňována v zakládací listině kláštera Louka u Znojma, pár let nato byl zde postaven kostel. Současný je zasvěcen sv. Janu Křtiteli a opravuje se. Nelze přehlédnout sochořadí u schodů ke kostelu – osm soch pochází z poloviny 18. století.
Ti, kdo znají jméno P. Jana Buly (1920–1952), vědí, že rodák z Lukova na Třebíčsku ve zdejší farnosti působil a byl velmi oblíben zejména mezi mládeží. V rámci rozsáhlé akce na začátku padesátých let (babický případ – M+M Svatošovi – Z Kojetic do Moravských Budějovic), ve které hrál svoji neblahou roli agent Ladislav Malý, byl mladý kněz Jan Bula, Malého spolužák z gymnázia, 30. dubna 1951 komunisty zatčen, souzen s dalšími společníky v monstrprocesu v Třebíči a 20. května 1952 v Jihlavě popraven.
V současné době probíhá proces beatifikace Jana Buly, kdy příslušné církevní autority soustřeďují veškerou dokumentaci k jeho životu a případu. Dá se říci, že Jan Bula je novodobý mučedník.
U značené cesty je letní tábor Březová, zatím opuštěný, při jeho obhlídce jsme snědli svačinku a pokračovali k Dašovu. Ze zdejšího mlýna prý pocházela dívka Mariana, po níž je pojmenován kopec Mařenka – pověstí s podrobnostmi o jejím hrůzném skonu je několik, jisté ale je, že ve zdejších lesích byla v roce 1689 zavražděna.
Mnohem veselejší je jiný případ – poblíž Dašova, nedaleko cesty, je pramen křišťálové vody, zde jsou podrobnosti:
Se stoupající nadmořskou výškou se měnilo počasí k horšímu, zatáhlo se a když už jsme měli rozhlednu před sebou, dokonce spadlo asi deset kapek.
Rozhledna je 32,5 metru vysoká, celoročně přístupná, vyhlídka do kraje je v 739 metrech a vede k ní 157 schodů – výhled nebyl nejhorší, Javořice v plné kráse, ale na rakouské hory by bylo potřeba průzračnější počasí. Mnohem víc nás potěšilo milé setkání s turisty-značkaři z Polné (zdravím manžele Horských 🙂 ):
Hlavní cíl výpravy byl výstupem na rozhlednu dosažen, teď už zbývalo jen závěrečných pět a půl kilometru k autobusu do Želetavy.
Během chvilky vysvitlo, a po zbytek dne se udrželo, pichlavé jarní slunce a my jsme si užívali ostré přechody mezi barvami i dramatická oblaka, do toho silný vítr vysušující cesty, na kterých místy ještě ležel sníh.
Po půl třetí jsme odjížděli z Želetavy, v Jihlavě šli pěšky z nádraží domů a krokoměr nakonec ukázal 26 km.
Pro mě zase jedno bílé místo na mapě. Inu, všechno se stihnout nedá… Ale ještě není všemu konec!
Však Ty tu trasu za půlden někdy klidně oběhneš (a ještě zbude čas na jedno pěnivý :-))
Ta oblaka se vám hodně povedla, milí Svatošovi 🙂
zuzi, dík, ta oblaka se tvářila tak vyzývavě, že Mirek šel na ně s vervou! 🙂