Značení Čeřínek – Kostelec

Zeleně značená turistická trasa, středa 24. dubna 2013

Přesně měsíc po značkařském semináři jsme nedokázali dál ignorovat vábení a žadonění štětců, které tichounce volaly po výletu do přírody. Ze zadání, které nám přidělil vedoucí našeho obvodu Standa Balík, jsme se rozhodli pro trasu obzvláště milou, která začínala na Čeřínku, čímž jsme si první letošní značkařský den udělali sváteční.

 

Na mapce jsem vyznačila trasu dlouhou pět a půl kilometru, kterou budeme dneska obnovovat:

Je jasné, že při tak dobrém světle jsme nemohli Čeřínek nechat rychle za zády, udělali jsme pár fotek – zkuste si k obrázkům představit průzračný a voňavý lesní vzduch, kterým se nese pouze ptačí zpěv…

O historii chat se zájemci dočtou v Almanachu vydaném k 90. výročí založení odboru KČT Čeřínek; jen krátce připomenu, že tzv. velká chata vznikla v roce  1923, po požáru v lednu 1934 byla do září téhož roku turisty znovu postavena a dnešní podobu získala po celkové přestavbě roku 1988.

Nejstarší chata na Čeřínku, zvaná malá, byla postavena v roce 1913 a do dnešního dne si podržela původní vzhled.

Dřevěnou chatu tzv. alpského stylu nechali postavit členové Českého spolku pro zimní sporty podle plánů architekta Karla Jarolímka (1888–1970), který byl v sezoně 1912/1913 nejlepším lyžařem Zemí Koruny české a zúčastnil se 24. 3. 1913 i osudného závodu na 50 km v Krkonoších, při němž zahynuli Hanč a Vrbata, jeho sportovní přátelé. Jarolímek tehdy po dvou hodinách, ve kterých se výrazně zhoršilo počasí, závod vzdal kvůli odřeninám na nohou. Ve svém profesním životě se K. Jarolímek stal odborníkem na stavbu lyžařských můstků, jeho sportovní kariéra vyvrcholila členstvím v Československém olympijském výboru a Mezinárodní federaci lyžování (FIS).

Informace, že první chatu na Čeřínku postavil za 12 000 Kč tesařský mistr Antonín Bílek z Batelova, je v dnešní době také hodně zajímavá…

Potěšili jsme se pohledem na zdejší stavby, i jejich ctihodnou historií, a cele se ponořili do práce.

Trasa byla našimi kolegy, kteří ji obnovovali před třemi lety, dokonale vyčištěna a zprůchodněna, takže nebylo třeba radikálních zásahů, jen běžných udržovacích. Snažili jsme se nic nepokazit, a tak jsme pomalu a pečlivě postupovali vpřed, až jsme se v době, kdy už se sluníčko skoro chystalo na kutě, propracovali na konečnou.

Snaživě jsme poznamenali do hlášení, že tyto směrovky by si zasloužily výměnu a tím byl první den se značkařskou bedýnkou a spokojenými štětci u konce.
Při zpáteční cestě k autu jsme opravili pár kanoucích neposlušných slziček, aby značky zářící novotou nejen dovedly putující turisty bezpečně k cíli, ale navíc je potěšily svou krásou. 🙂