Úterý 30. dubna 2013
Nejsem pávě příznivcem podobných akcí (jako horlivá čtenářka s dosti velkou fantazií jsem už od dětství nedokázala najít v ohních, kde byli upalováni lidé, pražádné zalíbení; stejně vážně jsem brala masopustní masky a pociťovala jsem velký rozpor mezi jejich vzezřením a rozpustilým chováním – něco z toho se mi usadilo v nitru a doposud intuitivně, bez ohledu na logiku, trvá; při dodržování tradic mám raději úsporná nežli okázalá gesta), ale když se turisté z našeho odboru rozhodli na Čeřínku „upálit čarodějnici“, brali jsme to jako příležitost k setkání s přáteli.
Z vlakového nádraží v Kostelci, kam cestující kvůli výluce na trati dovezl autobus :-), se nás asi dvacet vydalo v časném odpoledni po pět kilometrů dlouhé, zeleně značené cestě k chatě na Čeřínku. Značení na trase jsme obnovovali před pár dny (M+M Svatošovi – Značení Čeřínek – Kostelec), a tak nás potěšila pochvala za dobrý výsledek našeho snažení od některých pochodníků.
Na prostranství před chatou jsme popovídali, užili si vzájemnosti, hezkého počasí a přivítali se i s těmi, kteří se tu objevili za použití pro pěší turisty méně obvyklých přesunových prostředků. 🙂
Nic v poklidném okolí nenasvědčovalo tomu, že nadcházející „Valpuržina noc“ má tak špatnou pověst, ale pro jistotu bylo rozhodnuto už před večerem zlikvidovat v ohni mladou usmívající se čarodějnici, doposud drženou ve sklepě chaty.
Připravená na svůj úděl, splnila jej bez odporu – vykoupila nás – následující filipojakubskou noc přežijeme jistě bez újmy.
Zlí duchové, démoni a nečisté síly nebudou už dále míti moc nad Čeřínkem (ale znáte to – zastavit úklady, lsti a záludnosti je obtížné, zlo je kluzké a skulinku si vždycky najde…)
